Stín minulosti // Niam//Larry

8

Prvních pár dnů po Liamově útěku bylo dost rozpačitých, chodili jsme opatrně kolem sebe, ani jeden jsme nevěděli jak se zachovat. Po týdnu jsme si sedli a promluvili si. Ze začátku to nebylo moc příjemné, mluvili jsme o tom co se stalo, o tom co jsme řekli. Tedy hlavně já. Několikrát jsem se mu omlouval, nemyslel jsem to vážně. Jen to ze mě prostě vyletělo bez rozmyslu. Ale nemyslel jsem to vážně, opravdu ne. Pravda je, že jsem si Liama celkem oblíbil i když je občas jak slon v porcelánu. Po tomto rozhovoru se Liam naučil zacházet s mobilem, taky se sporákem a pračkou. Celkově začal doma dost pomáhat, po večerech četl knihy nebo sledoval dokumenty, aby se dokázal vyznat v tomto světě. Včera byl sám nakoupit! Jel autobusem až do centra, nakoupil a zase zpět. Celé dvě hodiny jsem nervózně pochodoval po bytě, vyhlížel ho z okna a kontroloval telefon. On to, ale zvládl. Přišel vysmátý a spokojený. A já byl tak pyšný. 

Právě proto teď připravuju míchaný vajíčka se slaninou a toustem na snídani. Chci mu udělat radost. Už je ale skoro devět a Liam pořád nevylejzá. To je dost neobvyklé, běžně to je on kdo je jako první vzhůru. Zvykl si vstávat opravdu brzo a několikrát byl dokonce běhat. Chvíli koukám na připravenou snídani a přemýšlím. S povzdechem se rozejdu k jeho pokoji a několikrát se nadechnu než váhavě zaklepu. Nic. Zkouším to znovu, ale stále nic. Pomalu dveře otevřu a nakouknu  dovnitř. Liam leží v posteli a spí. Že by byl tak unavený, aby mě ani neslyšel? Přijdu k posteli a dotknu se jeho ramene. Hned na to se zamračím, třese se. Ruku dávám hned na jeho čelo, má horečku. Sakra. 
,,Li?" zatřesu s ním, aby se probral. Ozve se, ale jen zamručení a zachumlá se víc do peřiny. Na tváři mám hned úsměv, je roztomilý. 
,,Donesu ti léky." povzdechnu si. 
,,Koho?" ozve se nakřáplý hlas. 
,,Léky, sníží ti horečku. Bolí tě něco?" posadím se na kraj postele a starostlivě si ho prohlížím. Otevře unavené oči, jeho krásná hnědá je podbarvená rudou. 
,,Všechno." zachraptí. 
,,Bolí tě v krku?" Doufám, že to není nic vážného. Nevím co bych s ním dělal. Do nemocnice nemůže, nemá pojištění. Ježiši vždyť nemá ani občanku! Ten člověk prostě neexistuje, to by se vysvětlovalo opravdu špatně. 
,,Trochu ano. Umřu?" podívá se na mě dost vyděšeně. 
,,Ne! Neumřeš, dneska je medicína už úplně jinde a ... prostě neumřeš." zakroutím hlavou. ,,Jdu ti pro ty léky." řeknu potichu, spíše pro sebe. 

V kuchyni vezmu léky na teplotu i tabletku na bolest krku spolu se sklenkou vody. ,,Tady. Musíš nejdříve spolknout tohle." podám mu prášek, který si trochu nedůvěřivě prohlédne. Pak ho ale bez keců spolkne, asi mu je fakt špatně. ,,Tak a teď tohle, jen to cucej." dám mu i tabletku na bolest v krku. ,,Pomůže to?" pochybovačně zvedne obočí. 
,,Pomůže. Pořádně se přikryj, udělám ti ještě čaj a skočím do obchodu pro něco co budeš moct sníst." zamyslím se. 
,,Nemůžeš prostě jen zůstat tady?" vydechne a zachumlá se do peřiny, že mu leze jen hnědá čupřina. 
,,Můžu, zůstanu dokud neusneš." souhlasím hned, možná až příliš nadšeně. 
,,Budeš mi číst?" udělá na mě ty své smutné oči, kdo by mu odolal. 
,,Budu ti číst." vezmu knížku, kterou má rozečtenou. ,,Opravdu? Začátek dvacátého století?" povzdechnu si, to nebude veselé čtení. ,,Je to špatné?" zvědavě vykoukne. ,,No řekněme, že začátek dvacátého století nebyl zrovna veselý."  Začnu číst. Liam se položí do postele a zavře oči. Už po pár stranách spokojeně pochrupává. Knížku založím, vrátím na noční stolek a Liama ještě pořádně zakryju. 

V obchodě vezmu jen to nejnutnější. Nějaké čaje, suché pečivo, dětské přesnídávky, aby snědl aspoň něco. Zastavím se i v lékárně pro další léky, musím dát pozor, aby nepotřeboval doktora. Jinak to bude v prdeli. Nějak budu muset vyřešit jeho doklady. Problém je, že nevím jak. Asi se budu muset zeptat kluků. Takhle by nemohl získat ani práci, jít k lékaři nebo cestovat. To je strašně nepraktické. Musí existovat řešení. Z obchodu jsem zpátky během hodiny, Liam stále spí proto si vezmu notebook a sednu si s prací do jeho pokoje. Jen chci vědět, že je v pohodě. Nic víc.

Liam prospí defacto celý den, až k večeru se probouzí. Dostává další léky a kupodivu zůstává i chvíli vzhůru. ,,Máš hlad?" zjišťuju hned, na odpověď ale nečekám. V kuchyni vezmu jednu z přesnídávek, lžičku a jdu zpět. ,,Není to nic moc, ale nebude tě potom snad škrábat v krku. Kdyby jsi chtěl je tam i pečivo nebo ti něco udělám." podávám mu skleničku. ,,Děkuju, tohle bohatě stačí." posadí se a opatrně testuje chuť. ,,Není to špatné." řekne nakonec po první lžičce. Spokojeně se usměju a sleduju ho. ,,Děkuju že se staráš Nialle." podívá se na mě tím svým bodavým pohledem, který se mi zarývá až do kostí. ,,Dělám to rád. Je ti lépe?" Posadím se k němu na postel. ,,Jo, je to lepší. Zapnete si něco?" zvědavě ke mě vzhlédne a odloží prázdnou sklenici. 
,,Jasně. Co takhle nějakou komedii?" navrhnu. Hned beru notebook, vypínám práci a hledám ve filmech. ,,Komedii?" kouká mi zvědavě přes rameno. ,,Jo, to je takový vtipný film. Uvidíš." zapnu Co jsme komu udělali, notebook položím na peřinu a sednu si vedle Liama, který se zabalí do peřiny. 

,,Chtěl bych zkusit pracovat." ozve se v půlce filmu. Překvapeně se na něj otočím. 
,,No jo, jasně proč ne, ale...um, nemáš doklady víš a ty potřebuješ, aby ti dali smlouvu a.... uf, nějak to zařídím ano?" nervózně se podrbu ve vlasech. ,,A kde mi je dají?" narovná se. 
,,No, právě že nikde. Jsi vlastně mrtví a no... hele já fakt nevím jak to udělat, ale něco vymyslím ano? Máš představu kam by jsi chtěl jít pracovat?" raději změním trochu téma, protože fakt nevím jak to udělat. ,,Ne, nejsem si jistý co by bylo pro mě. Ale chci to zkusit, něco jednoduchého co zvládnu." zamyslí se Li. ,,Něco najdeme, zítra projdeme inzeráty. Taky ti budeme muset vymyslet životopis. Ten potřebuješ, aby jsi získal práci. Jen budeme muset lhát." Nějak se to vše komplikuje. ,,Proč?" vytrhne mě z myšlenek. ,,No aby zaměstnavatel věděl, jaké máš zkušenosti, školy, kde jsi pracoval. Jenže to u tebe není možné, takže si to budeme muset vymyslet. Co zkusit nejdřív jen nějakou brigádu? Tam by jsi chodil na pár hodin týdně, naučil se něco nového a třeba ani životopis nebudeš potřebovat." zauvažuju. 

Pamatuju si na brigády ze svých dob studií, životopis jsem nepotřeboval a leckdy nai ty doklady, prostě jsem dostal peníze na ruku po každé směně. Něco takového by jsme mu mohli najít. Bylo by to bez zbytečných otázek a měli by jsme čas na vyřešení dokladů.  ,,Dobře, děkuju Nialle." usměje se, pak svou pozornost obrátí zpátky k filmu. Hlava mu klesne na mé rameno a když se na něj podívám spí. Daleko větší starosti mi, ale dělají motýlci v břiše po tomhle nevinném doteku. Co tam kurva dělají? Kdo se o ně prosil? 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zase pozdě :D Já jsem prostě nenapravitelná 
Každopádně to vypadá, že Niall přeci jen podlehne....Jenže, co Liam? 

Fox_ie