Stín minulosti // Niam//Larry

11

Liam s ním vážně randí! Dnes mají už třetí rande a já šílím. Co víc chovám se jako idiot. Včera jsem mu udělal snídani do postele. Jak je to stupidní mi došlo, když jsem se skláněl nad spícím Liamem a budil ho slovy 'vstávej sluníčko'. Naštěstí se mi podařilo pláchnout z pokoje dřív než se Liam probudil, bohužel snídani jsem tam nechal. Když Liam přišel do kuchyně a vyptával se, proč jsem mu udělal snídani a donesl ji do pokoje, prostě jsem řekl že já to nebyl. To by mi  věřil jen naprostý idiot, když tu bydlíme jen my dva. 

Další můj geniální nápad přišel před chvíli. Proto se teď plížím do koupelny, zatím co si Liam vybírá oblečení a kradu mu jeho jedinou parfém. Je to zoufalé? Rozhodně. Ale já zoufalý jsem! Navíc když se nenavoní, nikam nepůjde. Jako další schovávám jeho peněženku, to už je logičtější. Bez peněz ven přeci nemůže a někdo jako Liam by nedovolil, aby za něj platil Sebastian. Posadím se na gauč, kde velmi věrně předstírám zájem o seriál co běží v televizi. Jen stěží držím úsměv, když slyším jak Liam nadává v koupelně. 
,,Nialle půjčím si tvou voňavku." křikne na mě. No kurva! Jsem fakt idiot, ale peněženková akce vyjde. Cítím to. 
,,Tak jo Ni, nevím v kolik se vrátím. Jdeme dneska se Sebim k němu, podíváme se na film a tak." usměje se. 
,,Co?" vykulím oči. Mají třetí rande! Nemůžou se dívat na film, zvlášť když všichni ví co to znamená. 
,,Děje se něco?" změří si mě pohledem. 
,,Nemůžeš jít k němu na film! To znamená sex!" Vyskočím na nohy. 
,,V to doufám." zasměje se Liam, mám pocit že mi vylezou oči z důlků. 
,,Nemůžeš jít! Nemáš peněženku!" Vyjeknu, když se rozejde do chodby. Liam se otočí na mě a zamračí se. 
,,Jak nemám peněženku?" Sakra, ještě ji nezačal hledat vlastně. 
,,Um, já.... já ... díval jsem se a nemáš ji na svém místě?" Nervózně přešlápnu. 
,,Nialle." Vrátí se zpátky ke mě. ,,Nechceš mi říct co se to tady děje?" Uhnu pohledem a zakroutím hlavou. Nebudu mu vykládat, že jsem se do něj zabouchl. Ne potom jak jsem ho ze začátku odmítal, teď když má toho Sebastiana a může být šťastný. 
,,Ni.." povzdechne si a chce mě pohladit po ruce, já se mu ale vyhnu. Dojdu do chodby, kde vytáhnu jeho peněženku, s povytaženým obočím ji přijme. 
,,Užij si to." Pípnu a než stačí něco říct zalezu do svého pokoje. 

Naivně doufám, že třeba neodejde, že za mnou přijde. Po chvíli ale slyším bouchnout dveře a o pár vteřin později už jde Liam po chodníku. Jsem fakt idiot něco s tím budu muset udělat. Třeba se odmilovat, to by bylo ideální řešení pro všechny. Lehnu si do postele, jako největší tragéd si pustím písničky a brečím do polštáře. Tak to jsem to dotáhl daleko. 

Nakonec mě pláč i hudba ukolébají ke spánku. Zdálo se mi jako bych spal sotva pár minut, očividně to muselo být déle, protože když jsem otevřel oči díval jsem se do dvou čokolád. 
,,Liame?" Co tady dělá? Proč leží v mé posteli a pozoruje mě? 
,,Plakal jsi." vydechne potichu a natáhne ruku k mé tváři, aby po ni přejel bříšky prstů. V mé mysli se od něj odtahuji, ve skutečnosti se ale natisknu na jeho dlaň a zavírám oči. 
,,Neplakal." zachraptím slabě. 
,,Proč jsi plakal Nialle? Co se to děje? Vadí ti, že se vídám se Sebastianem?" Zakroutím slabě hlavou. 
,,Proč jsi zpátky?" Prostě ignoruju jeho otázky. Je ještě brzo, tak proč se vrátil. 
,,Já nevím, vypadal jsi moc smutně a nemám rád, když jsi smutný. Líbí se mi víc, když jsi veselý a usmíváš se." Je blízko, moc blízko. Můžu z něj cítit mou voňavku, která na něm voní ale úplně jinak než na mě. Ted je daleko lepší. 
,,Mě to přejde." zašeptám a znovu k němu zvednu pohled. Nechci, aby se kvůli mě omezoval. Nechci mu zkazit život. Pokud má být šťastný s tím Sebastianem, tak ať je. Já to nějak překousnu, časem. Třeba až se k sobě nastěhují a já na něj zapomenu. 
,,Jsi smutný kvůli mě, že mám pravdu? Nelíbí se ti Sebastian? Můžeš jít s námi na večeři, poznat ho. Je to opravdu moc hodný kluk." Tak to je to poslední co bych chtěl vidět. Ty dva jak spolu cukrují. Nejspíš bych se pozvracel ještě před předkrmem. 
,,Jo, to by bylo fajn." falešně se usměju. 
,,Pane bože Nialle." zasměje se Liam nevěřícně. ,,Ty jsi tak špatný lhář." 
,,Nelžu." namítnu. Liamovo obočí vystřelí vzhůru a pobaveně zakroutí hlavou. 
,,Lžeš. Oba dva to moc dobře víme. Mám teorii proč ti Sebastian tak vadí." 
,,Povídej." Jsem zvědavý s čím přijde. Třeba si myslí, že jsem jen ten typ co nemá rád cizí lidi. Ale proč bych ho pak nechával u sebe. 
,,Jsi zamilovaný, ale nemůžeš s ním být a když vidíš, že já někoho našel žárlíš." Myslí si, že jsem zamilovaný do někoho jiného? No rozhodně to je lepší než kdyby odhalil, že ten někdo je on. 
,,Um, jo máš pravdu. Ale to je dobrý, já se z toho dostanu. Určitě to je jen nějaké pobláznění a brzy to přejde." mávnu nad tím rukou a otočím se na záda, abych na něj nemusel už koukat. Přijde mi jako by mi viděl až do duše. 

Liam se, ale odbýt nenechá. Vyhoupne se nade mě. Sklání se obličej sotva pár milimetrů od mého. Moje srdce nejspíš brzy vyskočí z hrudi. Je tak zatraceně blízko. Ještě nikdy jsem si ho nemohl prohlédnout z tak bezprostřední vzdálenosti, ještě nikdy jsem neviděl že je až tak moc krásný. 
,,Moc špatný lhář Ni." vydechne kousek od mých rtů. ,,Jsi zamilovaný do mě." Konstatuje to jako hotovou věc, jako by snad měl pravdu. 
,,Ne." Zaprotestuju. 
,,Dokaž to." Cože jak mu  mám dokázat, že nejsem zamilovaný do něj? To je naprostý nesmysl, on by měl dokázat že jsem do něj zamilovaný. Mé zběsilé myšlenky, ale znovu přerušuje Liam. Tím nejlepším možným způsobem. Své rty přitiskne na mé. Chvíli se nic neděje, já vytřeštím oči a zajíknu se. Liam vyčkává. Nakonec to jsem já, kdo to vzdává a pohnu rty proti jeho. Odpověď přichází hned. V pomalém polibku ochutnáváme jeden druhého. Cítím jeho velkou dlaň na svém boku, vydechuju do jeho rtů a pootevřu pusu. To mu stačí jako pozvánka, jeho jazyk polaská můj a já vrním spokojeností. Tento večer poprvé usínáme v pevném objetí jeden druhého, za občasných polibků. Po dlouhé době jsem opravdu šťastný, jako kdyby jeden jediný polibek od Liama dokázal vyřešit každý problém na světě.