Současnost
,,Gratuluju, máte kluka." Usměje se na mě doktorka. Oči se mi zaplaví slzama. Já mám kluka! Pak mi jen řekne něco ohledně papíru a další prohlídky. Poděkuju a s uklidňujícím výdechem otevírám dveře zpět do čekárny. Tam se mi vyskytne pohled na usmívající se Kristýnu a skleslého Jakuba. Slzy se mi natlačí do očí když ho vidím znovu. ,,Tak?" Zeptala se mě s radostí Kristýna. ,,Je to kluk" usměju se na ní i já a rychle můj pohled zavádí i o Jakuba. Na jeho tváři jsem viděla lehký úsměv. Že by byl rád že bude mít syna? ,,To je skvelé! A už si premýšľala nad menom?" Vypískla na mě Kristýna. ,,No, jo, možná Dan nebo třeba Dominik." Usměju se a zas pohledem zavádím o Jakuba. Z jeho tváře nemůžu vyčíst, jestli má radost nebo co se v něm vůbec odehrává. ,,Hele Izi, a nechceš hodiť domov? Aby si nemusela ísť autobusom" mile se na mě usměje. ,,Ježiš ne, já vás nechci rušit." Usměju se falešně. ,,Ty nás nebudeš rušiť. Inak by som ti to neponúkala." Zasmála se na mě. Já měla už slzy opravdu na krajíčku a tak jsem se omluvila, že potřebuju odskočit. Zavřela jsem se na záchodech a sedla si na zem. Slzy mi tekly proudem a já nevěděla co dělat. To mi vážně musí pořád takhle ubližovat? Najednou se otevřely dveře, někdo zamkl a já přes své slzy nevěděla kdo to ke mě jde. ,,Izí." Ozval se Jakub a sklonil se ke mě. ,,Jdi pryč prosím" zavzlykala jsem a setřela si slzy. ,,Zlato, já se ti strašně moc omlouvám" ,,Zlato?! Neměl bys to říkat spíš Kristýně?! Běž za ní." Mluvila jsem přes slzy. ,,Teď šla někam pro jídlo, hele, já si ti moc omlouvám, já nechtěl aby se to stalo." ,,Ty si nechtěl aby se to stalo. Hezký. Co si myslíš, že já jsem to měla naplánovaný?! Že jsem měla naplánovaný že v patnácti otěhotním s někým koho miluju a co mi pak řekne že má vlastně s někým vztah?! Že jsem měla naplánovaný všechny ty hnusný pohledy a řeči typu: že jsem na to moc mladá, že jsem jenom kurva, že jsem se měla hlídat! A že vím že moje dítě nebude mít otce protože je to jenom idiot co si hraje s citama malých holek?! Měla jsem poslouchat Dominika s Danem!" Slzy jsem před ním už neskrývala brečela jsem naplno. ,,Prosím, já to takhle nechtěl. Já ti nechtěl ublížit. Slibuju že se o vás budu starat a dávat vám peníze, že se budete mít dobře. Pochop ale i ty prosím to, že já taky budu táta a že s Kristýnou čekáme miminko." ,,Jakube, v kolikátým měsíci je Kristýna?" Koukla jsem na něj. ,,Ve třetím" ,,A v kolikátým jsem já?" ,,To netuším" zatřásl hlavou a mě bylo ještě hůř. On ani neví, v kolikátým měsíci jsem. ,,Jsem ve dvacátém týdnu Jakube. Neříkej mi, že když jste otěhotněli tak si nevěděl, že jsem těhotná." Zavzlykala jsem. ,,Věděl, ale když Kristýna přišla s touhle zprávou tak jsem byl hrozně šťastnej, budeme konečně rodina chápeš!" Řekl šťastně. ,,A proč když si chtěl rodinu, tak sis začínal semnou?!" Vykřikla jsem. ,,Ty si prostě neuvědomuješ jak strašně moc si mi ublížil." Rozklepala jsem se. ,,Hey, hey, v klidu, dýchej prosím. Budeš ty i miminko v pohodě. O to se postarám ano?" Kouknul na mě a objal mě. Jeho vůně mi dost chyběla. Snažila jsem se tenhle okamžik zapamatovat si co nejdůkladněji. Pak se odtáhl, stoupl si, pomohl i mě si stoupnout a vyšel ze záchodů.
