,,Zlato!" Zavolala jsem na Dominika v obchodě. Právě vybírám něco k večeři. Dám zeleninu do košíku a vydám se najít svého přítele.
,,Tady jsi!" Usmála jsem se na něj. ,,Kde jinde bych byl než u chlastu?" Zasmál se a mrknul na mě. ,,U nás." Řekla jsem naoko smutně, on si mě přitáhl do obětí a věnoval mi pusu. ,,Teď je to nejlepší, jelikož jsem tady s váma a s chlastem." Začali jsme se společně smát. ,,Jo, doma si uděláme párty." Řekl už rozhodnutě a do košíku dal další rum. Jen jsem si povzdechla a pozvedla na něj obočí. ,,Domí, já bych jako ráda jo, ale nemůžu." Koukla jsem na něj smutně. ,,Proč ne? Jsem nám vzal to nejlepší co jsem našel. Pozdní sběr." Usmál se a ukázal na džus položený v košíku. ,,Ty seš tak dokonalej romantik." Uchechtla jsem se na něj a věnovala mu pusu.
,,Pěkně roste." Pohladil mě po břiše Dominik a dal mi na něj pusu. ,,Taky jsme už ve dvanáctým týdnu." Usmála jsem se a dál koukala na puštěný film, přitom jsem ho hladila ve vlasech. ,,Přemýšlela jsem o nějaký brigádě." Řekla jsem najednou. ,,Proč?" Otočil se na mě a povzdechl si. ,,Zlato, vždyť jsem u tebe už třetí týden. Nemůžeš za mě všechno takhle platit." Koukala jsem mu do očí a on jen záporně kroutil hlavou. ,,Můžu, jsi moje skoro-manželka, čekáme miminko a tebe vyhodili tvoje rodiče z domu. Máš odpočívat a nic nedělat." Moc se mi to nelíbilo a když jsem něco chtěla říct, umlčel mě polibkem. ,,Prostě buď v pohodě, a užívej si toho, že se o tebe někdo tak hezky stará jako já." Ukázal na sebe, dala jsem mu jen pusu a zarazila jsem se. ,,Tu skoro-manželku jsi myslel jako jak?" Otočila jsem se na něj s otázkou v očích. ,,Vážně ti to došlo až teď?" Uchechtnul se mile, na to jsem se jen usmála a pozvedla rameny. ,,No tak jako, bydlíme spolu, chodíme spolu a čekáme malýho Dominika. To od zásnub není zas tak daleko, a ty zas nejsou daleko od svatby, takže jsi moje skoro-manželka." Vysvětlil mi, jen jsem nad tím udiveně kývala hlavou. Někdy se jeho myšlenkových pochodů bojím. ,,Co když to bude holčička můj skoro-manželi?" Zeptala jsem se ho a zadržovala smích. ,,Nebude, vím, že to bude kluk." Plácnul mě do stehna.
Najednou se ozval zvuk zvonku. ,,Jdu tam" Zvednul se Dominik a šel směrem k vchodovým dveřím. Po chvilce jsem slyšela útržky tichého rozhovoru. ,,Ne, není tady" Ozval se Dominik. ,,Ne, ty to nechápeš, ona vás kurva moc potřebovala a vy jste jí poslali do úplných sraček." ,,Tebe to mrzí? A neměli jste na to kurva myslet dřív?!" To už Dominik lehce zařval. ,,Jako sorry ale vy by jste měli být kurva šťastný, že je těhotná ne? Měli by jste jí v tom podporovat a koukat na to, jak to malinký stvoření roste a být rádi, že máte tak úžasnou dceru! Ale vy jí pošlete prostě do píči a ona pak chodí večer sama ubrečená po Pardubicích." ,,Jo, vím kde je, je jí tam dobře a dostává se z toho, kam jste jí poslali. Navíc, ona sama si na to, jak to teď je zvyká." Zvedla jsem se a pomalu se vydala za zvukem rozhovoru. Měla jsem na sobě jen tepláky spadlé k bokům, sportovní podprsenku a přes to Domčovu rozepínací mikinu. Tím pádem jsem měla hezky odhalené bříško. Když jsem došla ke dveřím, zarazila jsem se. ,,M-mami?" Vykoktala jsem udiveně. ,,Ahoj, beruško, j-já hrozně moc se omlouvám, já jsem tě v tom neměla nechávat samotnou." Z mých očí se začali linout slzy. Dominik udělal krok dozadu a tím si předemně stoupnul. Chytl mě za ruku a hladil jí. ,,Izi, prosím odpusť mi a vrať se domů, já jsem jenom blbá kráva, co neviděla jak dokonalou a silnou dceru má a jak si toho vůbec nevážila." Brečela také, bylo vidět, že jí to mrzí. ,,Nechceš jít dovnitř, aby jsme to neřešili mezi dveřma?" Zeptala jsem se a na její uslzené tváři se objevil úsměv. Vkročila do útrob bytu a začala se zouvat. Já s Dominikem jsme se vydali ke gauči, sedli jsme si a on mě zabalil do obětí, bylo mi jedno, že nás takhle moje máma uvidí, v tuto chvíli jsem potřebovala někoho u sebe. Máma si po chvíli také sedla na křeslo naproti gauči, já seděla mezi Dominikovými nohy a měla obmotané jeho ruce, kolem mého pasu. Hladil mě po bříšku a tak mě lehce uklidňoval.
Vyříkali jsme si to, padlo mnoho slz a neubránilo se to ani lehkému křiku. ,,Tak já ti jí zítra přivezu." Řekl Dominik mojí mamce a ta se na něj jen děkovně usmála. Objala nás, rozloučila se i s naším ďáblíkem a odešla. ,,V pohodě?" Zeptal se mě Dominik po zvuku bouchnutí dveří. Kývla jsem na náznak ano. Pohladil mě po zádech a věnoval mi pusu do vlasů. ,,Půjdeme už spát?" Koukla jsem na něj.
,,A nechceš tady zůstat? Mě bude smutno." Zaškemral Domča a víc si mě přitiskl ke svojí hrudi. ,,Zlato, neboj, věř mi že u tebe budu stejně devadesát procent času. Vždyť co bych bez tebe dělala?" Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na dobrou noc.
