,,Chybí mi Dane." Koukla jsem na něj.
,,Já vím, ale je to jeho chyba." Pohladil mě po hlavě.
,,No nic, musím jít Izi, a nemysli na něj, už jsou to dva týdny ano?" Usmál se na mě a odtáhl se z obětí.
-
,,Kdo to furt zvoní?! Teď jsem ho uspala. Teď!" Nadávala jsem při opakujícím se tónu zvonku.
Otevřela jsem dveře a úsměv mi spadl. ,,J-jakube?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Promiň za všechno co jsem řekl zlato. Já jsem to tak vůbec nemyslel, mlel jsem nějaký mrdky. Já, si vybral vás." Mluvil na mě rychle a zmateně.
,,Co? Promiň já to nějak nechápu." Zavřela jsem za ním dveře a pozvala ho dal do bytu.
,,Byla zamnou Kristýna. A tehdy jsem si uvědomil, že chci být s váma. Já tě miluju Izi a miluju i našeho Nika. Chci bejt dobrej táta a starat se o vás. Ty si to totiž zasloužíš. Choval jsem se jak čurák ale teďka to chci změnit. Chci bejt rodina. Jenom my, naše rodina s tebou a Nikem." Jen jsem stála na místě a šokovaně poslouchala.
,,Chápu, že mě teď nechceš. Jen jsem ti přišel říct jak to cítím já." Smutně se na mě koukl, vstal z gauče a směřoval zpátky ke vchodovým dveřím. Rychle jsem ho došla a přisála se mu na rty. On chvíli nechápal, ale pak se také přidal. ,,Taky tě pořád miluju Jakube." Usmála jsem se do polibku.
