Vzbudila jsem se kvůli pohybu vedle mě a následné puse, co jsem dostala na čelo. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem ho a dala mu pusu na rty. ,,Dobré zlato." Usmál se na mě a víc si mě přitáhl k sobě. Chvilku jsme ještě leželi v posteli a užívali si pohody, co mezi námi panovala.
-
Vyšla jsem jen v ručníku z koupelny, vyskytl se mi tak pohled na Dominika jen v kalhotech jak něco připravuje na lince. Usmála jsem se a šla se převléknout do ložnice. Když jsem pustila ručník na zem a on mi spadl ke kotníkům, ucítila jsem dotyk na svých bocích. ,,Dominiku" zašeptala jsem a začala se lehce zakrývat. ,,Neboj se." Řekl mi do ucha a následně mi dal pusu na krk. Pak přese mě natáhl nějaké tričko a já se k němu otočila čelem. ,,Vážně ti nic neudělám" usmál se na mě a já ho políbila. ,,To triko ti sluší." Zasmál se a ukázal na mě. ,,Děkuju" uculila jsem se na něj a trochu se začervenala. ,,Chceš pak hodit domů?" Zeptal se mě a já kývla na náznak ano.
-
,,Vážně se jejich reakce bojím, kdyby mě vyhodili, můžu ti zavolat?" Otočím se na řídícího Dominika. Ten si jen povzdechl, vzal si mojí rozklepanou ruku do té své a dal mi na ní pusu. ,,Můžeš mi zavolat i kdyby tě nevyhodili ano? A nemám tam jít s tebou, když se takhle stresuješ?" Usmál se na mě, a tím mě lehce uvolnil. ,,Raději ne, ještě by si mysleli, že je to tvoje." Společně jsme se začali smát, i když to moc vtipné nebylo. Po chvilce Dominik zabrzdil. ,,Jsme tady!" Křikl a pohladil mě po ruce. Já s výdechem otevřela dveře a vystoupila z auta. Nik si za mě stoupl a objal mě. Otočila jsem se k němu čelem a opřela si hlavu o jeho hruď. ,,Neboj se, nic to nebude ano? Zvládneš to, jsi silná holka vezmi si, že to vlastně nic není." Pohladil mě po tváři a já se přilepila na jeho rty. ,,Děkuju." pošeptala jsem mu do polibku a odtrhla se. Vydala jsem se k vstupním dveřím mého domu. Naposledy jsem zamávala Domčovi a vkročila dovnitř.
,,Mami, tati, jsem doma!" Zakřičela jsem a vydala se do obýváku. Rodiče si tam povídali u vína. Vypadali spokojeně, takže by to mohli vzít v pohodě. ,,To si celou dobu byla s Dominikem? Už je sedm" Zeptala se máma s úsměvem a lehce pozvednutým obočím. ,,Jo, jo byla." Usmála se na ně a sedla si k nim. ,,Chceš taky trochu?" Ukázal na víno táta. ,,Dala bych si." Bezmyšlenkovitě jsem řekla, jelikož jsem na víno měla docela chuť. Pak mi ale hned došlo to, že teď vlastně pít nemůžu. ,,Ale budu vzorná dcera a nedám si." Trapně jsem se usmála a protřela si ruce. ,,Tak jo no." Řekl trochu zaraženě táta, který se už chystal nalít mi. ,,Jo, no, a to bych s váma chtěla něco probrat." Narychlo vyslovím a hluboce se nadechnu. Rodiče jen čekají, co to ze mě vypadne. Z kabelky vytáhnu fotku ultrazvuku a podám jim ji. Nechápavě na to koukají a pak se na mě máma otočí. ,,Izo co to je?" Ukáže na fotku s výrazem který jsem u ní v životě neviděla. ,,J-já jsem těhotná" Sklopím hlavu dolů a koukám na své nohy. Oči se mi pomalu začali plnit slzami. Táta si nade mne rychle stoupne. ,,Vždyť ti je patnáct!" vyprskne na mě. ,,Já vím" Zašeptám tiše. Máma si už taky stoupla. ,,Tohle jsem si o tobě nemyslela! Víš jak si nás zklamala!?" zařve na mě a mě už slzy tečou proudem. ,,Víš alespoň otce?!" Ozve se zas táta. ,,Co si o mě myslíte? Že jsem nějaká kurva, co dává každýmu?" Vyprskla jsem přes slzy. ,,Tak ty nám nedáváš ani jinou možnost myslet si něco jinýho!" Ukáže na mě máma. Vidím, jak je naštvaná a zklamaná zároveň. ,,Ale já jsem nechtěla aby to tak dopadlo" Šeptla jsem a otřela si slzy do rukávu. ,,A jak si chtěla aby to dopadlo?! Řekni, vydělává ti to alespoň hodně?" Kouknou na mě ledově. To už jsem nevydržela a zvedla se. Ani jsem je neposlouchala, vzala jsem si svoje věci, co jsem měla u Dominika a začala se obouvat. Když jsem odcházela z domu, bylo mi vážně hrozně. I moji rodiče mě nemají rádi. Vydala jsem se směrem Nikův byt. Když jsem si vzala mobil do ruky s tím, že mu zavolám, zjistila jsem, že je vybitý. Tak to risknu, doufám že ho nebudu rušit a že mě taky nevyhodí.
Po skoro hodině jsem stála před jeho rohovým domem. Zrovna z něho někdo vycházel a tak jsem vešla dovnitř. Došla jsem do posledního patra a zastavila se před jeho dveřmi. Je slyšet hlasitý smích, někoho tam asi má. Doufám jen, že ho nebudu moc otravovat. Jelikož nemůžu jít ani k Danovi, který doma není. Nadechla jsem se a zaťukala na dveře. Po chvilce mi otevřel vysmátý Dominik. Když mě ale uviděl, úsměv mu spadl. ,,Co tady děláš Izí?" Zeptal se opatrně. Stála jsem tam před ním, a ze všech sil se snažila nebrečet. Jen jsem si posmrkla a snažila se dát dohromady nějakou větu. ,,O-oni, no, umm, nevzali to úplně nejlíp." Uchechtla jsem se a při tom mi po tváři sklouzlo pár slz. ,,Pojď sem, to je mi líto." přitiskl se ke mě a objal mě svýma velkýma rukama. Párkrát jsem si posmrkla a snažila se zastavit slzy. ,,Pojď dovnitř, chceš nějaký jídlo?" Odtáhl se ode mě a šel dál do bytu. Zavřela jsem vchodové dveře a otočila jsem se směrem ke kuchyni. Když jsem spatřila tam stojící osobu, zatajil se mi dech. On na mě koukal smutným pohledem a nic neříkal. ,,Jakube, ty si říkal že už musíš jít že?" Oslovil ho Dominik, jen kolem mě prošel a ani nic neřekl. Pochvíli se bytem ozvalo bouchnutí dveří. Nik ke mě došel a zabalil mě do obětí. Já propukla v hlasitý pláč. Tenhle den, byl na nic..
