Stojím před skříní a nevím co na sebe. Dominik mě chce odpoledne někam vzít, ale prý je to tajné a neřekne mi to. Prý si mám vzít něco pohodlného ale hezkého. Kvůli svému rostoucímu bříšku začínám vyřazovat některé části svého šatníku. Jak tak koukám do skříně, na mích bocích se objevily dvě velké ruce. Hrozně jsem se lekla a tak jsem lehce nadskočila. Otočila jsem se, koukala jsem tak do krásných očí. ,,Domí jak ses tady vzal?" Usmála jsem se na něj a objala ho. ,,Klíčema." Řekl jednoduše jako by to nic nebylo. ,,A ty si vzal kde?" Vyzvídala jsem dál. ,,Dali mi je tvoje rodiče, že prej kdyby se ti něco stalo a oni by byli třeba v práci, tak abych se k tobě dostal." Jen jsem na něj udiveně koukala. ,,Zlato, neříkám, že se mi pohled na tebe, jen v kalhotkách nelíbil, ale měli by jsme jít." Odbočil úplně od tématu. ,,A kam že to pojedeme?" Pozvedla jsem na něj obočí. ,,To je tajný, ale neboj, bude se ti tam líbit." Pohladil mě po ruce a usmál se. ,,Vezmi si třeba tyhle šaty." Podal mi upnuté šaty do půl stehen z příjemného a hlavně pohodlného materiálu. Přetáhla jsem si je přes hlavu a Domča se na mě usmál. ,,Sluší ti." Dala jsem mu pusu a ruku v ruce jsme vyšli z pokoje, obuli jsme se a nasedli do auta.
,,Už mi řekneš kam to jedeme?" Zeptala jsem se ho, když jsme už jeli autem a někam odbočovali. ,,Ne!" Vykřiknul s radostí a dal mi pusu na ruku. ,,Počkej, nevracíme se náhodou?" Kouknu na něj, jelikož jedeme zas směrem k mému domu. ,,Tak trochu, ale k vám nejedem." Usmál se na mě a řídil dál.
Zastavili jsme u dumu Cittových. ,,Tak jsme tady." Uculil se na mě a dal mi pusu. ,,Zlato a proč jsme sem prostě nedošli a jeli jsme nesmyslně dlouhou cestu autem?" Uchechtla jsem se. ,,To bylo abych tě zmátnul." Řekl důležitě. Moje odpověď tvořila pouhé "aha" a společný záchvat smíchu. ,,A co tady vůbec budeme dělat? Jedeme jenom pro Dana a pojedeme zas dál nebo co?" Pohladila jsem ho po tváři a koukla mu na rty. ,,Ne, ne, zůstáváme tady. Víš... Rodičům jsem řekl, že dneska přijdu se svojí přítelkyní." Začervenal se a já naopak chytla barvu do bíla. ,,Když bys do toho jít nechtěla, tak to klidně řekni." Usmál se smutně. Nechtěla jsem mu kazit náladu a tak jsem mu jen dala pusu. On náš polibek prohloubil a po chvilce jsme se odtáhli. ,,Ráda tam s tebou půjdu... Jako tvoje holka." Usmála jsem se a on se znovu přilepil na mé rty. ,,Vezmi si tohle." Podával mi svojí mikinu přes hlavu. Já si jí oblíkla a společně jsme vystoupili z auta. ,,Proč vůbec jsem si jí měla vzít?" Koukla jsem na něj. ,,Jelikož moje máma tuší že jsi těhotná a já jí chci udělat takový odhalení." Zazubil se. ,,Jestli ti to teda nevadí." Dodal. ,,Vůbec ne, budu ráda. Jenom můžeme prosím o nás dvou před našimi ještě mlčet. Teď rozdýchávají těhotenství, tak je nechci zase dál zatěžovat." Koukala jsem do země. ,,Já to naprosto chápu, neboj se." Pozvednul mi hlavu a dal mi pusu. Společně jsme se pak vydali k moderním dveřím domu jeho rodičů.
,,Tak jsme tady!" Zakřičel Dominik dovnitř, on šel první a já o kousek za ním. Slyšela jsem blížící se kroky. ,,Tak nám jí ukaž." Vydechla Ivana s Michalem, Dominik ustoupil dál do domu a tak mě odkryl. ,,Ahoj" Vydechla jsem. Na tvářích jeho rodičů hrál šokovaný výraz. Dominik si ke mě stoupnul a chytl mě kolem pasu. ,,Tak, my by jsme vám chtěli oficiálně říct, že jsme spolu." Usmál se a dal mi pusu do vlasů. Ivana s Michalem se už trochu probrali a tak se na mě usmáli. ,,Ahoj Izinko." Vydechla Ivana a objala mě. ,,Ahoj." ,,Teda čekal jsem cokoli, ale vás dva dohromady fakt ne." Zasmál se Michal a poplácal Dominika po zádech. ,,Vy už jste tady?!" Vyřítil se ze schodů Dan. ,,Čauky!" Vykřikla jsem a šla ho obejmout. ,,Škoda že jsem neviděl ty jejich výrazy. Asi jste to nenatáčeli co?" Začal se smát a sedl si na gauč.
Všichni sedíme na gauči, povídáme si a jíme. ,,Ale musím uznat, že vám to spolu sluší." Usmál se na nás Michal a mě se široce zvedli koutky. Dominik mi dal pusu. ,,My víme." Řekl pyšně a pohladil mě po boku. Pak si stoupnul, podal ruku i mě, a tak sem se zvedla taky. ,,No a máme pro vás takový bonusový překvapení." Kouknul na mě a já už věděla, co chce udělat. ,,My by jsme vám chtěli oznámit, že čekáme malýho ďáblíka" Usmál se na mě, a pohladil mě po bříšku. ,,Haha! Já to věděla." Usmála se Ivana a šla mě obejmout. ,,Můžu?" Zeptala se mě, a já si sundala mikinu. Tak jsem odkryla svoje vypouklé břicho a přikývla jsem. Ona mi ho pohladila, a do očí se jí nahrnuly slzy. ,,To je krásný" Vydechla. ,,A to je fakt tvoje jo?" Usmála se s pozvednutým obočím na Domču a mě bylo trochu trapně. ,,Tak napůl." Usmál se a zezadu mě objal. Držel mě za bříško a povídal jak dobrej bude táta.
Bude určitě lepší, než takovej Jakub...
