Sedím v koupelně na zemi už asi půl hodiny a můj pláč neustává. Měla bych zavolat Jakubovi. Třeba pak uvidím, že to bude v pohodě a že to společně zvládneme. Vezmu do ruky svůj mobil a vytočím jeho číslo. Začínám se vážně bát. Co na to asi řekne? Uslyším pípání a následně jeho hlas. ,,Ano zlato?" I přes telefon jsem věděla že se usmál. ,,A-ahoj Jakube. J-já jsem se chtěla zeptat, jestli teď nějak co nejdřív by si měl čas?" Snažila jsem se nebrečet ale můj rozklepaný hlas říkal něco jiného. ,,Bejbý co se děje?" Zeptal se starostlivě. ,,J-jenom se něco docela dost posralo." Vydechla jsem do telefonu ,,Tak já za tebou teď jedu ano? Jsi doma?" přikývla jsem, jen jsme se rozloučili, a následně hovor típli. Tak jo, to zvládnu.
Neuběhlo ani deset minut a Jakubovo auto parkovalo před mým domem. Otevřela jsem mu dveře a on mě hned tiskl v obětí. ,,Tak bejby, co se děje?" Společně jsme si sedli na gauč ,,No, j-já." Rozklepala jsem se a po tváři mi začali téct neposlušné slzy. Zvedla jsem k němu hlavu a rychle řekla. ,,Jakube já jsem těhotná." On se jen rychle zvedl do stoje a nechápavě na mě koukal. ,,dobrej vtip" Řekl a falešně se zasmál. ,,To není vtip." Setřela jsem si slzy. ,,Ne, ty si děláš jenom prdel. T-ty nemůžeš bejt těhotná." Ukázal na mě a začal kroutit hlavou. ,,Co budeme dělat?" Koukla jsem na něj a chytla ho za ruku. Chvilku přemýšlel a pak shodil mojí ruku z té své. ,,Půjdeš na potrat." Řekl jako kdyby o tom teď rozhodl. ,,T-to nemůžu, vždyť je to miminko." Začala jsem plakat znova. ,,Chápeš kurva to, že já jsem o polovinu starší jak ty?! Chápeš jak by na mě koukali lidi?! Jak na nějakýho zkurvenýho pedofila kurva! Navíc, já fakt dítě mít nechci." Brečela jsem a jen vydechla tiché ,,Jakube" takhle jsem si to vážně nepředstavovala. ,,Ne dopíči, ty mě neposloucháš?! Takhle to kurva bejt nemá. Ty prostě fakt nechápeš že by to mezi náma ani nefungovalo?!" Křičel na mě. ,,A kurva i kdybych s tebou možná bejt chtěl, tak s dítětem fakt ne, navíc ani s tebou bejt nemůžu jelikož mám přítelkyni!" ,,Cože?" Zeptala jsem se nechápavě. Měla jsem pocit, jak kdyby moje srdce právě vzal a roztrhal ho na malinké kousíčky. Teď jsem se zvedla já a i přes pláč na něj začala křičet. ,,Vypadni!" ,,Cože?" Nechápavě na mě kouknul ,,Řekla jsem kurva, abys vypadnul! Co na tom dopíči nerozumíš?! Zmiz, neukazuj se mi na očích! Ty si mi prostě celou dobu jenom lhal! Si jenom zkurvená krysa, co myslí jenom na sebe! Vypadni fakt." Zabouchla jsem za ním dveře. Svezla jsem se po nich dolů a propukla v záchvat pláče. Takže jsem o něj přišla, ikdyž jsem ho vlastně celou dobu neměla, jelikož jsem byla jen nějaká debilní hračka. Jsem těhotná. Kvůli němu jsem přišla o Dana a o Dominika kteří měli vlastně celou dobu pravdu. Já jsem ten nejhorší člověk.
Nevím jak dlouho jsem tam mohla sedět, ale ozvalo se klepání na dveře. Stoupla jsem si a dveře otevřela. Stál v nich Dan a měl v ruce kytku. ,,Ahoj?" Řekla jsem nechápavě. ,,Ahoj Izi, Já-já jsem se ti přišel omluvit, jelikož jsem se nechoval správně, já neměl jsem ti v tom bránit. Vím že ho máš ráda, já, tak ti už do toho nebudu kecat." Řekl roztěkaně, usmál se na mě a já ho objala. Nepustila jsem ho a z tváři mi začali stékat slzy. ,,Co se děje?" Odtáhl se ode mě a koukal mi do očí. ,,Jenom, že jste s Dominikem měli pravdu. On mě nechal." Začalo mi téct víc slz, Dan mě chytl za ruku a ukázal, abych dál mluvila. ,,Taky má přítelkyni." Vydechla jsem a uchechtla se nad vlastní hloupostí. ,,A nejhorší na tom všem je to že jsem s ním těhotná." Dan na mě jen šokovaně koukal a pak mě stáhnul do obětí. ,,Neboj, my to společně zvládneme ano?" Usmál se na mě. Z venku jsem slyšela jak někdo křičí Jakubovo jméno. Odtáhla jsem se od Dana a šla se kouknout ven. Stál tam Dominik s mobilem u ucha ,,Jakube, ty seš taková mrdka!" Ječel do mobilu. Když si mě všimnul hovor típnul a rozešel se ke mě. ,,Je to kokot, nemysli na něj. My ti pomůžeme ano?" Kouknul na mě a objal mě. ,,Kdy půjdeš na ultrazvuk?" Kouknul na mě a já se zarazila. Asi bych to měla začít řešit co?
