,,...no, a pak odešel." Brečela jsem Danovi do ramene, při vyprávění toho, jak jsem potkala toho posledního, kterého bych chtěla vidět. ,,Ššš.. Izi, nemyslí na to, budeš mít kluka! My budeme mít kluka! Vždyť je to úžasný. To že si Jakub udělal další dítě je jeho problém. Tvoje dítě bude to nejlepší a nejkrásnější co bude mít, a slibuju ti, že si bude vyčítat, že nezůstal s tebou. Jsi úžasná, mladá čajka co to semnou a s bráchou zvládne ano?" Usmál se na mě. Koukla jsem mu do očí. ,,Tu čajku sis mohl odpustit." Uchechtla jsem se. ,,No vidíš, takhle je to lepší. Usmívej se a užívej si toho, že teď ještě nemusíš řešit plenky." Společně jsme se tomu začali smát.
,,Jsem doma!" Ozval se křičící Dominik v doprovodu s bouchnutím dveří. ,,Ahoj!" Pozdravili jsme ho s Danem. Nik si ke mě sedl a věnoval mi pusu na břicho, následně mi políbil i rty. ,,Tak jak to dopadlo lásko?" Usmál se na mě a položil si ruku na moje bříško. ,,Bude to kluk." Řekla jsem pyšně. Na Dominikové tváři se objevil šťastný výraz. ,,Kluk? My budeme mít kluka! Haha kurva já jsem tak nadšenej! Dane slyšel si to!? Budeme mít kluka! Ty budeš mít kluka, Dan bude mít kluka a já budu mít kluka!." Poskakoval radostí a u toho se smál. Pak si ke mě zas sedl a dal mi dlouhou pusu. ,,Přemýšlela si už o jméně? Teď když víme co to bude?" Kouknul na mě a nepřestával mě hladit na břiše. ,,No.. přemýšlela. Říkala jsem si, že by bylo hezký třeba Dan, nebo Dominik." Uculila jsem se na ně. ,,T-to by bylo vážně moc hezký. Ale nemusíš to kvůli nám dělat. Já si toho hrozně vážím a budu vážně hrdej další táta, ale klidně vyber i další jména." Uculil se na mě lehce překvapený, ale šťastný Dan. ,,Kdyby se mi ty jména nelíbily tak bych vám řekla jiný ne? A navíc, vy jste jediný, kdo to semnou vydrželi. A oba dva, budete skvělý tátové." Plácla jsem je do stehen a usmála se. ,,A ty budeš ta nejlepší máma." zašeptal mi Domča do ucha, na které mi pak dal lehký polibek. ,,Daniel Bárta... To nezní špatně." Přemýšlel nahlas Dan. Usmála jsem se na něj a dodala. ,,No... Já přemýšlela o tom, že by to byl Vlček Bárta." Koukala jsem do země a tiše jsem vydechla. Cítila jsem, jak se na mě kluci překvapeně koukli. ,,Přeci jen je to jeho táta, i když se mi to nelíbí." řekla jsem a koukla na ně. Chvilku nic neříkali, a já se cítila docela trapně. Pojmenovat svoje dítě po někom, kdo ho nechtěl. Tak ty seš taky dobrá kráva.. Začala jsem si to lehce vyčítat. ,,Umm.. No, musím uznat, že mě to trochu překvapilo, ale je to dobrý." Vzdechl pomalu Dan a Dominik přikyvoval. ,,Jinak napadlo mě další jméno." Otočil se na mě Dominik, který měl jednu ruku na mém břiše a druhou si semnou propletl prsty. ,,No?" Pozvedla jsem na něj lehce obočí. ,,Co kdyby to byl Nik, ne jako Dominik ale Nikolas." Usmál se na mě. Nezní to vůbec špatně. ,,Nikolas Vlček Bárta." Vydechl, najednou jsem ucítila pohyb v mém bříšku. Poprvé kopnul! S Dominikem jsme na sebe užasle koukli. ,,On kopnul!" Řekla jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy. ,,Jo" Vydechl Domča a objal mě. Z mého břicha ale ruku nedal, kdyby náhodou se naše miminko rozhodlo, že se zas ozve. ,,Tak tobě se líbí Nikolas jo?" Promluvila jsem na svoje miminko. ,,On kopnul znova!" Zapištěl radostí Dominik a mě už slzy tekly proudem. ,,Neplač." Pošeptal mi do ucha Dominik a rukou mi setřel slzy. Dan už se k nám taky skrčil a taktéž si svojí ruku položil na mé bříško. ,,Tak máme rozhodnuto, bude to Nik!" Řekla jsem šťastně a dala pusu Dominikovi.
-
,,Ahoj mami!" Pozdravila jsem ji hned u vchodových dveří. ,,Ahoj rodinko." Usmála se na mě máma a pozdravila i Dominika který stál zamnou.
,,Takže já budu babička malýho Nikolase jo." Žasla moje máma a široce se usmívala. ,,Mami, dej mi ruku." Pobídla jsem ji a přiložila ji ke svému bříšku. ,,On kope!" Zasmála se máma se slzami v očích. Pak mě objala. ,,Bylo to moc dobrý." Usmál se na ní Dominik, který právě dojedl večeři, co nám udělala. ,,No nic, já už asi půjdu." Začal se zvedat od stolu a já ho chytla za ruku. ,,A nechceš tady zůstat? Už je pozdě." Zamrkala jsem na něj s prosbou v očích. ,,Tak jo." Uculil se na mě a já se začala také zvedat. ,,Půjdeme už nahoru do pokoje." Usmála jsem se na svoji mámu která celou dobu pozorovala situaci s lehkým úšklebkem. ,,Izi, pomohla bys mi prosím s nádobím?" Koukla na mě máma. ,,Já ti klidně pomůžu, Iza by neměla nosit těžký věci." Přidal se k nám Dominik a pohladil mě po boku. ,,My to zvládneme Domi." Otočila jsem se na něj a pohladila ho po ruce. ,,Běž nahoru, zachvilku jsem tam." Mrkla jsem na něj a on po schodech odešel směr moje ložnice. ,,Izi, co se tady děje?" Optala se me máma s úsměvem. ,,Nevim o čem tady mluvíš." Trapně jsem se zasmála, ikdyž jsem to věděla přesně. ,,Nedělej blbou beruško." Zas se na mě usmála. ,,Tobě se líbí co?" Uculila se na mě a očima lehce ukázala na strop. ,,No... Umm možná trochu." Přiznala jsem a trapné si protřela rukama. ,,Vždyť to je hezký. Jste spolu hrozně sladký." Rozplývala se nad námi. ,,A tobě nevadí ten rozdíl?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Vím, že je starší, ale znám ho od malička a vím že je hodnej a že by ti v životě nic neudělal. Navíc vidím, jak se stará a ikdyž to není jeho tak se ale chová, jako kdyby Nik jeho byl..." Usmála se na mě a já ji objala. ,,Promiň že jsem tě odsuzovala beruško." Posmrkla si v objetí a já se odtrhla. ,,V pohodě mami." Kouknu na ni. ,,A teď by si měla jít za tím tvým princem." Usmála se a popostrcila mě ke schodům.
,,Tak co nádobí?" Kouknul na mě Dominik s uchechtnutím když jsem zavřela dveře od svého pokoje. ,,Dobrý" Zasmála jsem se a objala ho. ,,Jsem hrozně ráda že tě mám zlato." Koukla jsem mu do očí a políbila ho. On nás polibek prohloubil a rozešel se semnou k posteli. Tam jsme si lehli a on mi začal stahovat triko. Odtáhla jsem se s povzdechem a lechce se zasmála. ,,Pan Citta je nějakej nadrzenej." Pošeptala jsem mu do ucha a on se kulišácky usmál. ,,Slečna Cittová se nějak bojí ne?" Také mi pošeptal a pak se mi přicucnul na krk. Lehce jsem se od něj odtáhla, abych mu viděla do očí. ,,Slečna Cittová?" Zopakovala jsem po něm s údivem a radostí v hlase. ,,Jo, kdyby si chtěla." Trochu se začervenal a já na něj jen zírala. Nic jsem na to neřekla, jen se mu přilepila na rty a tak začala válka našich jazyků.
Rozdýchavali jsme naší chvilku. ,,Tak moc tě miluju Izi." Řekl mi šťastně Dominik a já se zarazila. Do prdele. Nic jsem na to neřekla, jen po chvíli jsem si povzdechla. ,,Dobrou Domi." Zašeptala jsem. Bylo mi ho líto, ale teď to nedokážu říct. Po dlouhé době přemýšlení jsem konečně usnula.
