Young & Beautiful (Larry Stylinson) CZ PŘEKLAD

16.1

Následující den, před jeho doučováním s Harrym--a po zatím tom nejnudnějším dni přednášek—Louis během všech tří usnul a pokaždé byl trapně vzbuzen ostatními, s papíry obtisklými na jeho tváři --Louis zaklepal na Zaynovy dveře, jeho nervy se zoufale mísily a jeho dlaně se potily s 'co krucinál řeknu'.

“Pojď dál,” uslyšel odpovědět hedvábný hlas a zatlačil do dveří aby je otevřel, ihned se usmívajíc, když uviděl Zayna, jaký byl oblečený v černých trekingových kraťasech a Nirvana tričku, barva rozmazaná po jeho rukou a pažích, jak stál před plátnem pokrytým černou a šedou a poskrvněným bílou.

“Čau,” pozdravil Louis s rukama v kapsách, když pomalu vešel, připadajíce si poněkud trapně a nervózně a všeobecně divně.

Zayn se stejně tak hned usmál, když vstřebal ten pohled. "Louisi," pozdravil nazpět, s paletou v jedné ruce a štětcem ve druhé.

“Er, ahoj,” pozdravil Louis ještě jednou a jeho neobratnost se naprosto projevovala, když se v duchu snažil vyškrábat k úvodu toho, k čemu se snažil dostat.

Ale Zayn se nezdál zvědavý nebo zaujatý, místo toho prostě pracoval dál, jako by Louis ani nebyl v místnosti.

“Přemýšlel jsem, kdy se za mnou přijdeš podívat,” řekl konečně s úšklebkem, krásné oříškové oči zachytávající krystaly světla, jak zkoumal svou práci a pak namočil štětec do půlnočně modré barvy.

“Vidím tě pořád,” odvětil Louis se smíchem, ale bylo to nervózní a lehké a Louis si nacpal ruce hlouběji do svých kapes.

Zayn vzhlédl, zatímco máchal štětec v té syté barvě. "Jsi tu kvůli Harrymu," bylo vše co řekl.

Louis otevřel pusu dokořán. Co to k čertu??

“Jak jsi to—“

“Klídek. Na tom nezáleží.” pozastavil se, přebíhaje štětcem po vrchu plátna, s hlavou natočenou, jak sledoval pohyb své ruky. "Liam je na schůzi, takže jsme sami."

Louis kývl, chápaje důsledky, a ocenil tu jistotu soukromí. Ale jeho žaludku bylo trochu nevolno. A jeho boty se najednou nezdály tak těsné, takže s nimi poklepal o tmavě dřevěnou podlahu. Proti tomu nalakovanému blýskotu vypadaly špinavě. 

Nikdy předtím se Zaynem nebyl sám. To, spolu s tím trapným tématem, nechávalo Louise trochu prázdného.

“Když se mě budeš ptát na otázky, budu upřímně odpovídat,” Zayn byl jemný,  jeho lesklý hlas pobízel, a i když jeho oči vůbec neopouštěly jeho plátno, Louis věděl, že se mu snažil pomoct, snažil se ho uvolnit ohledně konverzace, v jaké tak nějak nevěděl, jak začít.

Louis začal otevírat pusu.

“Ale jen pokud jde o mě—řeknu ti jen o situacích, které zahrnují mě a obecné informace. Nebudu přibližovat nic, co je v Harryho vlastním právu přiblížit. Dobře, kámo?" zeptal se, ale nebyla to úplně otázka, a teď máčel štětec v husté zlaté kaši, zatímco upřeně hleděl na Louise.

Dobře sakra.

Tam byly všechny otázky.

Ale Louis i tak kývl, obdivujíc Zaynovy zásady a způsoby a neústupnou věrnost, a malý úsměv osvítil jeho výraz, když sledoval toho krásného chlapce před sebou. "Dobře," souhlasil. 

A Zayn se vrátil zpět k malbě, tiše a stabilně.

Takže. Bylo to tady. Ale kde měl Louis začít?

“Já-nejsem si jistý, jestli víš o pár uplynulých dnech?” začal Louis, tahal za rukávy svého bledě šedého svetru a stáhl si je přes ruce, dávaje sám sobě pohodlné tlapky. Soustředil se na ně a příležitostně vzhlížel na Zayna, jaký pokračoval v práci.