Young & Beautiful (Larry Stylinson) CZ PŘEKLAD

11.1

V minutě, kdy Louis vešel k sobě do bytu, udělal vzdušnou čáru do Niallovy ložnice, jeho mysl pořád šuměla s “CO TO KURVA,” a na všech místech pod jeho kůží, kterých se Harry ve své opilecké mlze dotkl, byl oheň.

Protože v žádném případě teď nemohl jen tak hopnout do postele a usnout. Ne, absolutně nemohl, protože jeho hlava vypadala, že každou minutou vybuchne a jeho srdce dělalo divné věci a jeho krevní tlak nejspíš vyletěl střechou; smrt byla téměř jistě vynikající. 

A , oh jo, taky byl naštvaný na tu malou irskou srágoru, protože kam krucinál dneska v noci odešel? A proč sakra Louise opustil, nechávaje ho napospas podpírání sotva- přítomného Harryho Stylese?  A ukládání ho do postele? A tím ho i přinutil držet jeho zatracenou ruku jako nějaké malé dítě?

Všechno to byla Niallova vina.

S novou vlnou naštvání vtrhl skrz zavřené dveře a okamžitě uviděl spící postavu chlapce shouleného pod dekami, s hlavou zavrtanou hluboko v polštářích a pusou komicky otevřenou. Byl pořád oblečený, s botami a vším, pokoj zřetelně zapáchal marihuanou a whiskey a na nočním stolku byl zbytek tureckého sendviče, rozjedeného a opile opuštěného.  

Ale Louisovi se  ze dvou důvodů ulevilo.

1. Niall byl oficiálně doma a ne toulající se někde pryč.

2. Niall byl sám a tím pádem mohl soustředit veškerou svou pozornost na Louise, jaký se cítil zraniteně a nuzně. (A taky byl tak nějak vyděšený z narušení něčeho, co by ho s nějvětší pravděpodobností poznamenalo na celý život.)

“Niallere, Nialle, Irsko,” volal Louis když vylézal na obrovskou postel (a sakra, ty přikrývky byly hebké) a začal s tím klukem třást, aby se probudil. “Hej, potřebuju si promluvit. Na něco se tě zeptat.  Irsko! Utěš mě!” plácal ho dlaněmi do tváří, jako by bušil na buben, vítězíce nad jemností.

A Niall, pomalu a zmateně, s obočím, jaké bylo víc zkrabacené, než ho Louis kdy viděl, začal zastřeně otevírat oči. Svým křišťálovým leskem se prořezávaly skrz tmu,  hledajíc ty Louisovy, a to nepřátelství, co se z nich vylévalo, bylo popravdě docela překvapující. 

Ale Louis i tak pokračoval.

“Oh, excelentní! Jsi vzhůru. Teď, potřebuju se tě zeptat—“

“Běž. Do. Prdele.”

Louis zamrkal. Počkat, cože?

“Běž. Do. Prdele,” zopakoval Niall a jeho hlas byl zatížený spánkem, oči s houbokými kruhy a ospalkou a možná tu v byla i zuřící kocovina v procesu, nebo možná jen Niall opravdu nesnášel, když ho někdo budil (koneckonců, miloval svůj spánek…) ale tak jako tak byl Louis skoro, tak nějak, možná vyděšený.

Malinko se z něj odlehčil a se strachem zíral dolů do  bezohledných očí, když si dal ruce podél těla a daleko od té piraně pod sebou.

“Nialle…?” zeptal se opatrně.

Niallovo zamračení se prohloubilo. “Louisi, jestli ze mě kurva nesležeš, přísahám, že ti kurva urvu hlavu.”

Louis otevřel pusu dokořán, zděšený. “Urveš mi—“

“Urvu ti tvojí péro-honící-si hlavu svejma zkurvenejma holejma rukama a nakrmím tím tvou sakramentskou matku,” potvrdil Niall a dokonce i skrz vyčerpání se jeho končetiny začaly hýbat.

A zatímco Louis si byl [skoro] jistý, že by ho Niall ve skutečnosti nezabil..

“Tak fajn. Uvidíme se až se vzbudíš. Dobrou lásko, sladké sny!” zanotoval, jedním obratným pohybem z něj seskočil a prakticky vysprintoval z pokoje bez ohlédnutí se zpět.