Dáme just Dance ? (Karlnap)

<5>

"Stále Karl"

Jeli jsme 10 minut Nick jel jako utrženej ze řetězů a celou cestu vypadal jako by měl vztek na celej svět. Ptát se ho jsem neměl v plánu. Ale pár slov jsem s ním prohodil, ale u otázky ,,jak se máš?,, mě zabil pohledem a neodpovídal. Začal jsem mít o něj velkou starost. A bál jsem se, že je to kvůli mě, ale nejspíš to tak bylo. 

Dojeli jsme na rehabilitaci a Nick mě kupodivu sám od sebe doprovodil a dokonce šel se mnou i dovnitř. ,,Áleeee nazdár Kávo,,  pozdravil mě můj fyzioterapeut kterému se říkalo Frodo. Tu přezdívku měl z ,,Pána prstenů,, byl těmi filmy hrozně posedlý a proto mu dali takovou přezdívku. (Tohle mě napadlo, protože jsem se na to dneska dívala :D) Tak jsem ho pozdravil a už jsem věděl co mám dělat. Tak jsem se na to vrhl a začal cvičit. ,,Můžeš už jít jestli chceš,, řekl jsem Nickovi mezitím co jsem cvičil tím, že jsem držel rovnováhu na takovém půl kruhu který byl měkký a z plastu. (Vlastní zkušenost měla jsem zlomený dvě kosti a chodila jsem na rehabilitace 4 měsíce :D) ,,Ale já nechci jít pryč jak by ses dostal zpět domů ?,, řekl a já byl překvapenej a usmál jsem se na něj. Když jsem cvičil Nick se díval na film co tam pouštěl Frodo. Filmy tam pouštěl aby se doprovod nenudil a nebo když někdo cvičí na židli aby se nenudil. Někdy se na mě Nick koukl a usmál se. Byl jsem rád, že tu byl se mnou. ,,Hej Kávo,, ,,Ty blbče víš, že mě štve když mi tak říkáš,, ,,Jo vím to a proto ti tak říkám, ale to nebylo to co jsem ti chtěl říct, ale to už je vlastně jedno tak čus :D,, já se nad tím usmál a cvičil dál.

Po hodině a půl jsem se cvičením skončil a chtěl odejít, ale Frodo mi hodil flašku vína. Já se na něj s nechápajícím výrazem kouknul a on na mě mrkl. Řekl jsem si WTF a bylo to na mě asi poznat ,,Co tak civíš Kávo na účet podniku ne?,, ,,Jasně díky a čau zas zítra,, ,,Zdááár,, a odešly jsme.. 

,,Frodo je fajn,, poznamenal Nick a já mu na to kývl. ,,Jak dlouho ještě budeš chodit na rehabilitaci?,, ,,Asi ještě dva týdny, pak se budu moct normálně hýbat,, ,,Co ty a Elis?,, 

... *chvíli bylo ticho*

,,Vážně se o tom chceš bavit?,, ,, Emm..Nee nechci, ale jen chci vědět jestli jsi s ní šťastný,, tím mě hodně zaskočil a vysvětlil jsem mu, že je vše v poho a klape nám to spolu. ,,A co ty ?, Jak si na tom?, nevypadáš moc dobře,, zeptal jsem se a Nick vypadal, že se za chvíli dá do pláče. ,,Tak jo necháme to být očividně se o tom nechceš bavit tak tě nebudu nutit,, ,,díky Karle,,

Cestou domů jsme se stavili do Mcdonaldu. (mám to napsaný správně?) Vypadalo to tak, že jsme se dali už trochu dopořádku. Byly jsme u mě doma a Nick mi pomohl nahoru do mého bytu. Chtěl jsem otevřít dveře, ale uvědomil jsem si, že jsem je nechal doma. ,,Doprdele,, ,,Co se děje?,, ,,Nechal jsem klíče doma,, ,,Elis klíče nemá?,, ,,Má, ale má dneska noční,, chvíli jsme přemýšlely co dělat, ale zámečníka jsem volat nechtěl. ,,Hej můžeš být přes noc u mě jestli chceš,, tím mě velice překvapil ,,To by jsi pro mě udělal?,, ,,Jasně,, ,,DÍKY MOC!,, chtěl jsem mu skočit do náruče, ale Nick zase uhnul to jsem, ale neřešil a šly jsme zpět k autu a jely jsme k Nickovi domů,, 

"Sapnap" 

Byly jsme u mě doma a já posadil Karla na sedačku a šel převléct postel, aby tam mohl spát Karl. ,,Budeš spát u mě na posteli,, ,,Nevadí ti to?,, ,,Ne, proč by mělo,, ,,Myslel jsem, že se se mnou už nechceš bavit,, ,,To ti řekl kdo prosimtě ?,, Nechápal jsem a Karl vypadal smutně ,,Noo po tom co se stalo v té nemocnici před 2 měsíci jsem myslel, že už mě nechceš vidět,, ,,Karle to, že jsem odešel a nebavil se s tebou 2 měsíce neznamená, že tě nenávidím, pořád jsi můj největší přítel,, Karlovi se nahnali slzy do očí a chtěl mě obejmout já zase uhnul. Bylo to kvůli tomu, že měl Elis a já nechtěl nějak naznačovat, že by se mi jeho objetí líbilo. I když jsem ho chtěl obejmout tak jsem kvůli tomu nemohl. 

,,Nepustíme si nějaký film ?,, přetrh jsem tu trapnou chvilku a šel jsem dělat večeři. ,,Co by sis dal?!,, ,,Nevím je mi to jedno,, Tak jsem nad tím nějak moc nepřemýšlel a nachystal jsem nám hamburgery. Po půl hodině bylo jídlo přichystané a já jídlo položil na jídelní stůl, který byl 5 metrů od sedačky. Sedl jsem si a chtěl začít jíst a pak jsem si všim Karla jak na mě nechápajíc koukal. ,,Pojď si sníst to jídlo,, řekl jsem mu a on na mě dále nechápavě koukal a já už pochopil ,,Promiň,, tak jsem vstal a už by sis řekl, že mu pomůžu vstát, ale pak jsem to otočil zpět ke stolu. ,,Tak pojď,,  ,,C- co pojď ?,, ,,No vstaň a pojď ke stolu jestli se chceš najíst,, ,,NEMŮŽU CHODIT!!,, vykřikl na mě ,,Já vím já ti chci jen pomoct, hej víš ty co pokud sem dojdeš můžeš mě obejmout,, Hned na to co jsem to řekl Karl vstal a začal dělat malé kroky. ,,Výborně ještě kousek,, šel dál a blížil se ke mě. Stačili 2 kroky a už byl u mě. 

*1*

*2*

,,Není to tak těžké co ?,,  Karl se na mě usmál.

,,Můžu tě doprdele obejmout ?,, Řekl když ke mě došel a já jsem mu na to kývl a z plných sil mě objal. ,,Víš co si teď dokázal ?, už můžeš chodit, není to hezký pocit?,, řekl jsem a on se do mě ještě víc opřel  ,,děkuji,, řekl a já jsem ho od sebe odlepil a nabídl mu hamburger do kterého se s plnou chutí pustil...

Upřímně tahle kapitola se mi strašně líbí :3 Snad se bude líbit i vám :) Asi vydám ještě jednu kapitolu strašně mě baví tohle psát. 1020 slov.