Spiderman OneShoty

Terrified of his past✔️

🕷️ WinterSpider🕷️

-22.9.22

Poté, co se Buckymu úplně vrátila jeho mysl a on se zbavil systému Zimního vojáka, který měl v sobě zakódovaný, byl schopen normálně žít. V rámci možností. Vrátil se do civilního života, tak jak mu to jen známost s Avengers a kovová ruka dovolila, sehnal si byt a přátele mimo Tower. Ale ať chtěl nebo ne, to nejlepší co ho zachránilo, bylo dlouho mimo jeho dosah. Ve svých, matematicky, více než sto letech se zamiloval do patnácti letého kluka. Dva problémy: zaprvé, nic co by Bucky normálně, ve svém fyzickém věku, ve vztahu dělal, v tuto chvíli ve věku jeho milovaného nebylo legální, zadruhé v době, kdy žil ještě normální život, byli lidé zabíjeni místními gangy a opovrhováni okolím za homosexualitu. I tak se ale nedávno vytvořenému páru docela dařilo. Když pomineme to, že ještě tři roky zůstanou u nevinných líbaček (budeme se držet Amerického zákonu, že můžou až v 18).
Po pár měsících se Peter, Buckyho jediná naděje na úplný návrat do života bez nebezpečných nočních můr, přistěhoval k Buckymu. Od doby, kdy měl Bucky svou milovanou osobu u sebe i ve spánku, byl schopen opravdu spát klidně. Vše šlo jako po másle. Do jedné noci, kdy se všechno začalo pomalu vracet do starých kolejí.

Buckyho začala znovu pronásledovat jeho minulost a nedávala mu spát.

,,Pete?"
,,Mhm?"
,,Už nic, dobrou."
,,Dobrou." Odpověděl zmateně.

,,Pete?" Bez odpovědi.
,,Petere." Promluví trochu hlasitěji a dotkne se ramene svého přítele. Stále bez odpovědi.
,,Lásko?" Promluví nahlas se strachem v hlase a slzami v očích.
,,Co se děje, před chvílí jsem přišel z hlídky."
,,Promiň zlato." Odpoví, víc se k němu přimáčkne a znovu usne.

,,Pete?"
,,Kolikrát mě máš ještě v plánu dneska vzbudit!?" Vykřikne Peter a rozzlobeně si sedne na posteli.
,,Promiň, já jen... nevím co mám dělat." Rozbrečí se Bucky. Tohle byla třetí noční můra za jednu noc. Byl zoufalý a agresivita ze strany jeho nejbližšího mu to neusnadňovala.
,,A čekáš že ti rozespalej puberťák pomůže..." Řekl nevrle Peter, byl tolik unavený z pozdního návratu domů, že si nevšiml slz a roztřeseného hlasu jeho přítele. Otočil se a znovu usnul. Neuvědomujíc si, že za svými zády nechal zoufalého Buckyho. Ten se zvedl, oblékl si nejblíž ležící triko a vyrazil z ložnice pryč. Potom jen v tenké bundě odešel i z jejich bytu. Po zhruba hodině pěší chůze se ocitl před Towerem. Vzhledem k tomu, že už svítalo, věděl, že Steve už je pravděpodobně vzhůru. Potřeboval se uklidnit, musel o tom s někým mluvit a Steve byl nejlepší možnost. Vešel zadním vchodem Toweru a objevil se u soukromého výtahu. Nastoupil a vyrazil směrem 'penthouse'. Dveře se před ním otevřely a on spatřil Steva za kuchyňskou linkou.
,,Ahoj." Pozdravil roztřeseně nejlepšího přítele.
,,Bucky? Děje se něco?"
,,Ani nevíš jak rád bych řekl, že ne." Posadil se na gauč a čekal až jeho kamarád dorazí za ním.
,,Co se stalo?"
,,Já-no-my-ehm-dneska..." Nemohl ze sebe vysoukat smysluplná slova. Rogers se k němu spěšně vydal a pevně ho objal.
,,Co se děje? Něco s Peterem?"
,,Není to tak snadný." Začaly se mu po obličeji koulet nové slzy.
,,Víš, ty noční můry, co jsem měl od doby kdy jsem získal svojí mysl zpátky..."
,,Ano?"
,,Dneska se vrátily...a bylo jich hodně."
,,Já myslel, že už ses jich zbavil?"
,,Doufal jsem v to, ale dneska se vrátily. Nebylo to tak hrozné jako dřív, vždycky jsem se vzbudil a ujistil se, že to nebyla pravda..."
,,Jak?"
,,Promluvil jsem na něj, v tom snu ho vždycky...zabili. Jakmile odpověděl, mohl jsem zase chvíli spát."
Dlouholetí přátelé si ještě chvíli povídali, Bucky zasvětil Steva do celého dnešního problému a u toho si mohl sám utřídit rozházené myšlenky. Poté vyrazil zase pěšky domů, ač mu Steve nabízel, že ho odveze. Dorazil domů a zaklapl dveře, podíval se na hodiny v kuchyni. 9:38. Peter už je ve škole. Převlékl se a rozhodl se pro běh, možná se zastavit v kavárně, nebo pizza k snídani? To se vymyslí za pochodu.