Spiderman OneShoty

The boyfriend protection ✔️

✨WinterSpider✨

- 20.4.23

,,Petere, když jsi říkal, že Buckyho naštvala ta šikana, neříkal jsi, že udělá tohle!" Protestoval Ned šeptem.
,,Jak jsem to měl čekat, v afektu vzteku se mnou celý večer nemluvil!" Řekl jsem zpátky stejným tónem a pokračoval v rozcvičce, kterou nám zadal.

--Flashback--

,,Bucky, říkám ti, že to nic není, další padouch, který mi dal zabrat víc než jiní." Snažil jsem se vysvětlit svému příteli, kde se vzaly modřiny, otoky a podlitiny na mém břiše a stehnech. Jak se o nich dozvěděl? Vážně to musím vysvětlovat? Jen vás ujistím, že to nebylo tím, že jsem ho poprosil, aby mi podal ručník do sprchy.
,,Pete, nelži mi, kde se to tam vzalo? Včera jsi je neměl a dneska jsi sám řekl, že to bylo jen pár okrádaček v uličkách a nebylo to nic těžkýho."
,,Nejsem si jistej, že to chceš vědět..." Na to mi byl odpovědí jen pohled s nadzvednutým obočím a byl konec, celá klidná maska se zhroutila a já si po dlouhé době připadal jako ten malej kluk, kterýmu se nikdo nemohl kouknout do očí, aniž by začal koktat...
,,No já - ehm - oni - ehm - víš, no - ve škole - to, no - jeden můj to, spolužák, no, on mě to - ehm, no - víš co..."
,,Huh?" Podíval se na mě zmateně.
,,Počká vždycky na chodbě, za školou nebo na záchodech a to, no..."
,,Děláš si srandu, že jo?"
,,Ne, on to, totiž, to, se mi, to no směje. Že neumim žádnej sport, že neumim běhat, že lžu o stáži u pana Starka..."
,,Byl fyzickej?" Ač to bylo očividné, stejně se musel zeptat...
,,Párkrát..."
,,Kolik." Jedinou odpovědí, kterou na tuhle otázku dostal, bylo moje počítání na prstech, chvíli stál a koukal na mě. Potom, když jsem se dostal na pětatřicet si zpátky oblékl triko a kalhoty a skoro vyběhl z pokoje, ve kterém jsme byli.
To bylo v pátek. Ještě ten večer jsem se sbalil a odjel z Avengers kampusu zpátky domů. Celý víkend jsem se s ním snažil každou hodinu spojit. Psal jsem SMSky, volal, volal Stevovi, ať mu vyřídí, že mu to chci vysvětlit... Nic.

--End of flashback--

A teď, v úterý, se z ničeho nic objeví na naší hodině tělocviku. Aspoň že nikdo neví, jak vypadá White Wolf v obličeji. Zaplať pánbůh, že je to méně známý Avenger.

,,Takže děcka, vzhledem k tomu, že váš coach nemůže, máte dneska mě. Jsem pan Stan," další smyšlené jméno, které má, aby neříkal Barnes, jak nečekané -
,,ale oslovovat mě budete trenére. Dotazy?"
,,Trenére, musím cvičit?" Zeptala se Liziina kamarádka, která se vždycky připojovala k Flashovy, když se nikdo nedíval.
,,Ano, nezajímá mě, z jakých důvodů nechcete cvičit. Dokud nemáte omluvenku, tak cvičí všichni. Včetně tebe."
,,Co budeme dělat, trenére?" Zeptal se někdo z davu.
,,Začneme rozcvičkou, všichni dvacet lehsedů, patnáct angličáků, dvě kolečka kolem tělocvičny, pak nějaký protáhnutí, to si udělejte jak chcete. Nechci vidět nikoho frajeřit, že těch lehsedů udělá víc, udělá speciální angličáky... Nikoho to nezajímá, je vaše věc jak cvičíte. Dejte se do toho!" Řekl nakonec a píšťalkou oznámil začátek rozcvičky. Pomalu obcházel všechny moje spolužáky a k některým se sklonil na pár slov. Potom došel k Nedovi, toho zná, takže se skrčil i k němu a já se odhodlal poslouchat.
,,Je tady ten, co Petera šikanuje?"
,,Ano, p-pane." Skoro zakoktal Ned.
,,Tohle si můžeš odpustit, jsem kluk tvýho nejlepšího kámoše, doufám že už jsme za fází 'dobrý večer a nashledanou, pane'." Uchechtl se, berme to pozitivně, pořád o mně mluví jako o jeho klukovi, takže asi cajk...?
,,Kterej z nich to je?"
,,Myslím že to bude brzo poznat. Ale bacha nenech se vyvést z míry. Nemá pro Petera zrovna hezký oslovení..."
,,Jaký?"
,,P-pinďour Parker." Viděl jsem jak se Buckymu zatnuly snad všechny svaly v těle a zbělaly mu klouby na rukou, kdykoliv jindy by to bylo sexy, ale v téhle situaci...Rychle se zvedl od Neda a pomalu se vydal mým směrem. Párkrát se u někoho zastavil a pak dorazil ke mně.
,,Ahoj." Řekl jsem trošku vyvedený z míry, nevěděl jsem jak se kolem něj teď chovat.
,,Petie promiň, byla to přehnaná reakce, vůbec jsem tohle neměl udělat. Promiň, nevím co se stalo. Můžeme ten večer... Víkend prosím nějak zapomenout? Takhle jsem vůbec neměl právo reagovat. Měl jsem tady pro tebe být, když jsi mi řekl o takovým tématu, ne se od sebe odstřihnout. Ono jen ... Tak moc jsi mi v tu dobu připomněl Steva. Vím že ty by ses ubránil, kdybys chtěl, ale fakt jsi v tu chvíli byl jako on..."
,,Myslím že Steve měl trochu lepší šikanu než já." Podotkl jsem potichu, ale supervojákovi to neuniklo, musel jsem změnit téma.
,,Víš, ten tvůj monolog bych zastavil už dávno, ale asi by nebylo vedení školy šťastný, kdyby vidělo našeho náhradního trenéra líbat se s jedním ze studentů." Na to jsme se oba jen uchechtli a on odešel k dalším. Ke mně se přiblížil Flash a já jen tajně doufal, že to dneska nevezme moc daleko.
,,Hej Pinďour Parkere! Musíš trošku zabrat, takhle nám děláš špatný jméno!"
,,Nedělám špatný jméno nikomu kromě sebe, Flashi."
,,Uuu, stejně by sis měl máknout, znáš to, nejsou svaly nejsou holky... Nebo bůh ví, co by to bylo v tvým případě." Uchechtnul se na konci a zase si odešel po svých. 'Kdybys jen věděl, že v mým případě by to byl náš trenér'. Usmál jsem se pro sebe a pokračoval ve cvičení.