Spiderman OneShoty

problem solved (pt.3) ✔️

Eeeej last part je tuuu
-14.6.2022-

,,Takže, hned teď se všichni zastaví." Řekl jsem, když jsem si všiml, že se rozprostřeli po laboratoři a polovina se snažila na něco sahat.
,,Parkere, nedělej ramena, to že tě označila umělá inteligence a Ghosta, nebo co to bylo, z tebe nedělá nikoho nad náma. Zalez odkud jsi přišel." Ozval se nazpět Flash, kdo jiný by měl tak hloupý nápad, říct tohle nahlas.
,,Petere, mám tohoto nežádaného hosta nechat vyvést z budovy?"
,,Ne, to bude dobrý FRI, kdyžtak si ho trochu zklidnim sám. Díky."
,,Ty mě? Váž-"
,,Odcházíme do tělocvičny!" Přerušil jsem ho a jen se periferně podíval, jak mu vzteky zrudnul obličej. Celá třída se postupně dostavila ke dveřím a vyrazili jsme o pár pater výš. Díky bohu za výtah! Flash se na mě snažil celou dobu mluvit, ale já jen vytěsnil jeho hlas z hlavy. Najednou mě chytil za ramena a otočil svým směrem.
,,Kdo si myslíš že jsi? Celá tvoje rodina se nechala zabít, aby se tě zbavili. Jsi úplně k ničemu. Čeho jsi v životě dosáhnul, hm, že si myslíš, že ti uvěříme, že děláš v Toweru. Nebo dokonce, že budeš jednou šéf! Já se s Tonym znám osobně, nikdy se o tobě ani nezmínil, nezná tvý jméno a nenašel tě ani v databázi! Jsi jen ubohej lhář pinďour Parkere!" Tou dobou nás výtah zastavil a já s neutrálním výrazem dovedl celou třídu do tělocvičny.

,,Tak, tady trénují Avengers. Támhle můžete vidět stroj, který Tony Stark postavil, aby na něm mohli cvičit všichni členové týmu nezávisle na jejich síle -"
,,S tvojí pomocí, Petere." Připomněla FRI. Já tu holku nesnáším a zároveň žeru!
,,Jasně, aby nás nechala FRI na pokoji, já s Tonym jsme ten stroj navrhli. Můžeme si ho potom ukázat. Jediné, co vám vysvětlím je, že se přizpůsobí předem zvolené síle a po pár zvednutích závaží jakkoliv, na bench, ze dřepu, jako činky...jak říkám, jakkoliv,tak mu dá možnost o trochu závaží zvětšit. Momentální rekord je deset tun, které zvedl Thor. Tamto jsou pohyblivé terče pro trénink mušky ze střelných zbraní nebo luku, házení nožů nebo štítu. Vedle je..." Pokračoval jsem ve své přednášce o své oblíbené místnosti v Toweru.

,,Teď konečně přijde zábava. Tohle je ring, tam se můžou vždy dva z vás postavit a dát si souboj. Ale pod podmínkou, že dodržíte základní pravidla fér hry a bezpečnosti. Nenuťte mě mezi vás skákat a roztrhnout od sebe... Dobrovolníci? Nebo chce někoho někdo vyzvat?" Zvedlo se pár rukou.
,,Tak do řady, tady, kdo chce vyzvat," ukázal jsem doleva od sebe, ,,tady ti, co chtějí bojovat, po párech ve kterých jdete." Ukázal jsem na svou pravou stranu. Samozřejmě byl první v řadě na vyzvání Flash...
,,Tak první duo." Ukázal jsem doprava.

Vystřídalo se pět bojových 'párů' a já musel vzít vyzivatele.
,,První vyzivatel, kdo to bude Flashi?"
,,Ty." Jen jsem protočil očima, kdo jiný.
,,Já až na konec."
,,Srabe." Odfrkl potichu a odešel mezi diváky.

Proběhlo dalších patnáct zápasů a já se chystal třídu vyvést ven a rozloučit se...
,,Parkere, ještě my dva." Tentokrát jsem si odfrknul já, ale i tak jsem si šel sundat boty a mikinu. Díky bohu, že nemám skinny džíny.,
,,Tony, vím že koukáš, odpočítáš nám to?" Během sekundy se ozvala odpověď, kterou nikdo z návštěvníků nečekal.
,,Ty malej parchante, vybíjet si zlost na spolužákovi." Zasmál se a odstartoval náš zápas.

Flash mým směrem párkrát mávnul pěstí, občas kopal... Potom se pokoušel svoje triky, které ne mě zkoušel ve škole.
,,Jsi moc předvídatelnej, i bez tréninku bych se půlce vyhnul." Podotkl jsem napůl radu a napůl jsem si z něj utahoval. Ušklíbl se a dal dva rychlé údery stejnou rukou a potom kopnul druhou. Lehké salto mě vyvarovalo jakémukoliv dalšímu vyhýbání.,
,,Bojuj, už mě nebaví jak nic neděláš!" Křikl po mně.
,,A jak se ti ve škole líbilo, když jsem se nebránil, že?" Tou dobou už mě to ale taky přestávalo bavit. Rychle jsem vyskočil, udělal nohama kleště kolem jeho hrudníku a shodil ho na žíněnku pod námi. On se snažil zvednout a bojovat dál, ale já jen seděl nad ním a čekal, kdy to třemi plácnutími vzdá. Viděl jsem, jak mu rudne obličej a docházel mu vzduch. Uvolnil jsem sevření a jedním odrazem ze dřepu jsem se ocitl za hranicí bojiště.

,,To by pro dnešek stačilo, na recepci vás čekají papíry k podepsání. Konkrétně podepište to, že všechno, co se tady odehrálo v souvislosti se mnou bude vynecháno. Od veřejnosti, od rodičů, od kamarádů mimo tuhle skupinu lidí... Jestli se to dostane ven, já i Avengers se to dozvíme a Thor v dobré náladě už nebude to nejhorší, co vás ten den potká."

Asi nemusím říkat, že od tohohle výletu, už jsem neměl problémy s šikanou, ani později, nebo kdykoliv jsem se naskytl u problému, dorazil někdo z téhle skupiny lidí a pokusil se, abych se nemohl zapojit do probíhajícího sporu. Možná to nakonec nebylo až tak špatný.

A je to!

Xddd, první dokončená jednodílovka, co nebyla tak úplně jednodílovka. Díky za pozornost a sorry, že to bylo kratší... Nechtělo se mi z toho dělat nic delšího, aby pak nebyla celá knížka na jedno téma...