Please stay (brave) [LS, CZ]

I.

Jmenuji se Harry Styles a tohle je můj příběh. 

Všechno to začalo už dávno, ale my se na to podíváme až od 24. prosince, kdy mi bylo téměř sedmnáct let.

Vánoce. Období veselí, štěstí a štědrosti. Ne však ale pro každého. Moje Vánoce byly peklem. Ne proto, že bych přes ně snad přibral, nebo se vždy zadusil kostí z ryby u té jedné významné večeře. Bylo to kvůli tomu, že jsem musel být doma. Ptáte se proč? Jednoduchá odpověď. S našimi nevycházím. A to vůbec. Neberou mě jako dobrého syna. Mnohem radši mají mou talentovanou sestru.

Zrovna včera na mě máma křičela: „Mně tak moc vadí, že ses nepovedl tak, jak jsem chtěla! Já chtěla sportovní dítě! Někoho, kdo vede sociální život! Někoho, kdo se bude bavit se svou rodinou a nebude stále u sebe v pokoji se sluchátky na uších!"

Její výjev by se dal popsat jedním slovem: au.

Vím, že chtěla dceru a ne syna. Proto má radši mé dvojče Gemmu. Je mi jasné, že ji mrzí až vadí, že nesportuji. Ale mě to nebaví a nejde mi to. Taky jsem si vědom, že bych měl asi víc komunikovat s lidmi. Ale já nechci. Nemají mě rádi. Smějí se mi a někteří i vyhrožují. Obzvlášť ten jeden. Sluchátka na uších a hudba pořádně nahlas mi pomáhá uniknout před bolestivou realitou každodenního života.

Tohle celé zní jako dopis na rozloučenou, ale není tomu tak. Jen vás uvádím do mé situace a veřejně se omlouvám jakým zklamáním pro všechny jsem.

Zdravím vás všechny! Vítejte u nového příběhu, který bude vycházet asi dost ledabyle, ale! Tentokrát vám můžu slíbit, že ho nepozastavím :'D

Dneska vydám dva díly, protože jsou krátký. Každopádně snad se vám bude nová Larryovka líbit. Myslím, že vám můžu slíbit, že vás překvapím. Sice si budete ze začátku říkat, že to bude nuda, že to tu bylo tolikrát, ale když tomu dáte šanci, fakt si troufnu říct, že vás nenapadne, kam se příběh obrátí :D

Vím, že je na nějaké moc velké dotazy ještě celkem brzo, ale chci se zeptat, jestli by byl zájem v téhle fanfikci o smut a nebo ji mám nechat neposkvrněnou, maximálně se zmínkou o sexu. Upřímně se neumím rozhodnout, protože... Smut je všude, nemyslíte? :D Popravdě jsem asi nikdy neviděla fanfikci na Larryho, kde by byl jeden z nich asexuál... Teď čtu na doporučení sestry karlnap fanfikci (ne, nevyznám se v tom, ale donutila mě) a tam jsou podle jejích slov celkem často bez smutu... Nevím :D

No nic, užívejte dne ^^ <3