Please stay (brave) [LS, CZ]

5.

Je čtvrtek! A to znamená, že vám posílám další díl :D

Užívejte a třeba dejte vědět, co si o něm myslíte ;)

Další dny ubíhaly víceméně všechny stejně. Škola, nadávky od Tomlinsona, návrat domů, nadávky od rodiny, brek a spánek. 

Měsíc uběhl ode dne, kdy jsme se vrátili do školy. Dnes ráno jsem vstal a kupodivu necítil žádnou psychickou bolest. Dokonce jsem se do školy i těšil. Sluníčko svítilo, pod sněhem se začala objevovat tráva a sněhuláci na zahrádkách tály. Ale byl teprve únor, sníh ještě přijde.

Dnes jsem se rozhodl obléknout jinak, než do tmavé mikiny a černých kalhot. Ve svém šatníku moc barevného oblečení nemám, ale něco přeci jen! 

Chvíli jsem se přehraboval v černém a šedém oblečení, než jsem našel nějaké tmavší džíny, bílé tričko a džínovou bundu. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a... Páni. Barvy mi slušely. Přišel jsem si zas po nějaké době dobře. 

Rychle jsem pobral své věci, hodil je do batohu a odešel se obout a vzít si bundu. 

Když jsem šel do školy, nevzal jsem si po dlouhé době sluchátka. Poslouchal jsem své okolí a čerpal dobrou energii. Do školy jsem vešel s úsměvem. Přežil jsem všechny hodiny a vyhýbal se Tomlinsonovi a jeho partě. Možná to bylo tím, že jsem celý den nešel na záchod. Po škole už se to ale nedalo vydržet. A tak jsem riskl to, že může být pořád v budově. 

Všechno proběhlo dobře, až dokud jsem se nevydal umýt si ruce. Jakmile jsem se chystal odejít, někdo rozrazil dveře a ty mě trefily do hlavy. Spadl jsem na zem a můj batoh odletěl kdo ví kam. 

„Stylesi! Tebe celý den hledám. Mám špatnou náladu a potřebuju si ji na někom vybít. Jenže ty se tu válíš na zemi na hajzlech a tak jsem musel zmlátit jinou nulu." a je to tu, Tomlinson se ukázal.

„Nemůžeš mě nechat být? Právě jsi mě trefil do hlavy dveřmi." posadil jsem se a chytil se za čelo. Budu mít bouli.

„Vyberu si to zítra, Stylesi."

„Nemáš s sebou své gorily a sám bys mě neudržel, chápu." prohodil jsem tiše sám pro sebe a natáhl se po svém skicáku, který mi vypadl z otevřeného batohu. Louis mě ale slyšel, přiskočil ke mně a přišlápl mi ruku na zem. Sykl jsem, protože to bolelo, jak mé zápěstí narazilo na zem. Navíc měl ten idiot hrozně ostré a pevné podrážky. Přišlo mi, že na mě stojí celou svou vahou, bylo to pěkně nepříjemný. 

Naštěstí přestal, jakmile měl v rukou můj skicák. Posadil jsem se a promnul si zarudlé zápěstí. Pak mi ale došlo, co drží. 

„Vrať mi to!" vykřikl jsem a začal se zvedat. Louis mě ale skopl zpět na podlahu a dál listoval sešitem. Kdyby v něm pořád byly jen povadlé růže a smutný klaun, nevadilo by mi to. Jenže za tu dobu v mém skicáku přibylo několik kreseb. Třeba stránky celé popsané tím, co na světě nenávidím, kde bylo mimochodem i Tomlinsonovo jméno a ne jednou, ale to nebyl hlavní problém. Začal jsem kreslit různé chlapce. V mém sešitu byl například gay pár, který se líbá na lavičce. To by ale nebyl takový problém. Nakreslil jsem dva kluky při aktu. A jeden se až nápadně podobal Tomlinsonovi. Druhému nebylo vidět to obličeje, ale vzhledem ke kudrnatým vlasům bylo v celku jasné, o koho se jedná. Připravil jsem se na ránu a kryl si hlavu. Jenže se nic nedělo.

„Ty jsi teplej?" zeptal se Louis a hodil po mně skicák.

„Co je ti po tom." zašeptal jsem a rychle si dal skicák do batohu, aby už na něj nemohl ani sáhnout.

„Jsi zasranej buzerant, co kreslí lidi při sexu!" 

„A co má být?" 

„Nakreslil jsi mě s ptákem v tobě! Děláš si prdel, Stylesi?! Viděl to někdo?" 

„Neviděl, přeci bych to nikomu neukazoval, proboha." 

„S-s tímhle přestaneš. Nehodlám být součástí tvých nechutných pubertálních výjevů. Nebudeš mě kreslit, jak šoustám s klukem." 

„Nemůžeš mi zakázat dělat to, co mám rád." 

„Co máš rád? Kresli si, ale ne tohle!" 

„Rád kreslím kromě smutných obrázků i mužské křivky. Nemůžu za to, že mě ty tvoje fascinují!" stál jsem na tenkém ledě a moc dobře jsem to věděl, ale nemohl jsem si pomoct. Možná je teď vhodná doba na to, abych přiznal barvu. Louis mě možná šikanuje a je na mě hnusný, ale já se do něj zamiloval. Šíleně moc. Mám hroznou touhu ho změnit k dobrému a obrátit na svou stranu. Jenže se mi to moc nedaří. Tohle ale vidět neměl. Nikdy.

„Prosím? Co je na nich tak fascinujícího, je to jenom tělo." protočil Louis očima a pohlédl na sebe na vteřinu do zrcadla. Očividně se viděl v jiném světle.

„Není to jen tělo. Jak ti to vysvětlit... Vy obdivujete holky. Povídáte si o tom, která má co větší a se kterou se dobře spí. Já prostě obdivuju kluky. A tvoje postava je... Moc přitažlivá." led, na kterém jsem stál, už pode mnou přímo praskal. Začal jsem se červenat a sklopil pohled. Hlavou se mi promítaly momenty, kdy Louis hrál s ostatními na tělocviku fotbal a sundal si tričko. Ten pohled budu mít v hlavě nadosmrti. Úzký pas, širší boky... Proč vypadal tak úžasně, ale musel být tak moc zkažený?

„Cože?"

„Ty to nevidíš? Máš tvar těla jako holky přesýpací hodiny. Jen nemáš samozřejmě prsa. Ale máš větší boky a zadek. Což je přitažlivý." dal jsem si ruce v bok a sledoval Tomlinsonovu reakci. Nechápavě se na sebe podíval do zrcadla a zkoumal své tělo. Dělal, jako by doma žádné zrcadlo neměli a on si toho nikdy nevšiml. Když se otočil zpět na mě, měl už na tváři opět naštvaný výraz. 

„Nic to nemění na tom, že jsi mě nakreslil, jak šukám kluky doprdele!" 

„Teď už to vzít zpět nemůžu!" vykřikl jsem a konečně se postavil na nohy. Dlouho jsem ale nestál. Tomlinson udělal něco, co jsem v tu chvíli vážně nečekal. Uhodil mě pěstí do obličeje.

„Přestaneš s tím, nebo ti udělám ze života peklo, Stylesi." zavrčel a odešel ze záchodků. Já ležel na podlaze a držel se ze levé oko. Takovou bolest, jako v posledních deseti minutách, mi ještě nikdy nezpůsobil. Trošku jsem ho zchladil vodou, popadl věci a rychle zmizel ze školy.