Please stay (brave) [LS, CZ]

I9.

Louis:

Doufal jsem, že tenhle den nikdy nepřijde. Na druhou stranu se ale Harrymu nedivím, že to udělal. Kdybych nebyl srab, udělal jsem to taky. Jenže den na to, co Harryho už nezvládli oživit, se stalo něco, co mi dalo naději na lepší zítřky. 

Harry se pokusil o sebevraždu před třemi dny. Neměl jsem o tom nejmenší ponětí, dokud nepřišla zpráva od jeho sestry, která za námi přijela a bušila do dveří tak dlouho, než jí Ritin otec pustil dál. 

Před třemi dny se podřezal. Kdyby přišel jeho otec domů o chvíli dřív, mohli ho zachránit. Ne, nemohu ho vinit. Nebýt jeho ženy, určitě by se měl Harry lépe a nikdy by k tomu nemuselo dojít.

Harryho přivezla sanitka do nemocnice v kritickém stavu. Napojili ho na různé přístroje a dávali mu minimální šance na přežití. Nepustili mě k němu. Harryho matka si to nepřála. I tak jsem stál za oknem na chodbě a koukal do nemocničního pokoje každý den. Až jednou jsem přišel a pokoj byl prázdný. Gemma mi sdělila, že jejího brášku jednou úspěšně resuscitovali, ale po chvíli jim spadl do propasti smrti znovu a oživit se jim ho už nepodařilo. Když mi milá sestřička v nemocniční čekárně řekla jen "je mi to líto", nedokázal jsem promluvit. Zbořil se mi celý svět, jako kostky, do kterých kopne dítě. Nemocniční sestra mě jen pohladila po rameni a soucitně se na mě podívala. Bojoval statečně, říkala. Nepřišla mě utěšovat, nebyla to její práce. I tak jsem poznal, že kdyby mohla, nabídla by mi náruč. 

Přítomnost. Stojím v místnosti se všemi ostatními v černém. Kdyby mi někdo řekl, že to skončí takhle, nevěřil bych mu. Ještě před půl rokem jsme byli šťastní. Ještě před půl rokem jsme leželi spolu v jedné posteli a smáli se. Ještě před půl rokem byl naživu.

„Harry by byl rád, žes přišel." řekla Gemma za mnou a já se na ni otočil. Oči měla vyplakané, šaty dlouhé a v celku přiléhavé. Pousmála se na mě a já se pokusil o to samé, ačkoliv se mi nechtělo nic jiného, než brečet. 

Přešel jsem k ní a obejmul ji. Bez jakéhokoliv slova jsme tam takhle chvíli stáli, než se vzdálila na krok ode mě. Bylo to pro ni stejně těžké, jako pro mě. Milovala ho jako brášku, já zas jako partnera, který by se mnou šel životem za normálních okolností přes mrtvoly.

„Můžu ho vidět?" zeptal jsem se a ona jen kývla směrem k největšímu hloučku lidí, kteří se objímali a plakali. 

Vydal jsem se tam. S každým krokem se mi šlo hůř. Nohy se mi měnily v želé, třásla se mi kolena a bylo mi na zvracení. Když jsem uviděl rakev, zatočila se mi hlava. I přes to všechno jsem ale došel až k němu. Ležel tam se zavřenýma očima a klidným výrazem. Srdce mi při tom pohledu pukalo. Chytil jsem se rakve a rozhlédl se. Nikdo mi nevěnoval sebemenší pozornost. Vytáhl jsem z kapsy malý zápisník a nenápadně ho šoupl pod jeho ruku s jistě hlubokými ranami, které doktoři zašili a rodina nechala zakrýt sakem. 

„To aby sis na mě v nebi vzpomněl. Máš tam vypsané všechny krásné věty z knížek, které jsme spolu četli." usmál jsem se a po tváři mi sjela slza. „Chci abys věděl, že se na tebe nezlobím." slzu následovala další a další. 

Znovu jsem se ohlédl. Stále byl čistý vzduch. Sklonil jsem se nad něj a políbil jeho rty. Naposled. „Teď by ses měl jako správná princezna probudit, Hazza." pohladil jsem ho po ledové tváři. Fakt, že nejsme v nějaké pohádce pro děti, ale v kruté realitě mě roztrhával na kusy. „Chci ti říct, že je můj otec mrtvý. A ten Ritin taky." roztřeseně jsem se nadechl. „Včera měli společnou autonehodu. Narazili do protijedoucího auta. Ten řidič přežil, ale oni neměli zapnuté pásy." kdyby to Harry ještě chvíli vydržel, mohli jsme být spolu. „Jsme s Ritou volní." zlomil se mi hlas a tak jsem to spíš zašeptal. Začal jsem rukou prohrabovat jeho kudrnaté vlasy, abych se uklidnil. „Je v pátém měsíci, budeme mít chlapečka." pohladil jsem ho po vlasech. „Rita navrhla, aby se jmenoval po jednom superhrdinovi. A já souhlasil." oči mě štípaly. „Budeme mu říkat Harry." 

Jen nerad jsem Harryho tělo opouštěl. Ale musel jsem. Nastal čas to ukončit. Při obřadu jsem zaslechl Harryho matku, jak říká: „Nemůžu pořád uvěřit, že to udělal. Proč se nám nesvěřil?" k tomu jsem asi neměl ani co dodat. 

Obřad jsem celý tiše probrečel. Po něm jsem neměl chuť na nic jiného, než se jít domů v klidu vyřvat do polštáře. Zastavila mě ovšem Harryho sestra. 

„Tohle jsem našla v Harryho pokoji." řekla a podala mi obálku. „Kromě toho tam je ještě skicák s tvými kresbami a jeden obraz. Přijeď si pro to až budeš mít sílu." stiskla mé rameno a odešla. Počkal jsem, až všichni zmizí, což trvalo překvapivě krátkou dobu. Pak jsem se posadil před hrob a pohlédl nejdřív na obálku v mé ruce, kde bylo napsáno jen písmeno L, a pak na kámen před sebou. 

Harry Edward Styles

1994 - 2013

„Nejdeš mě zas rozplakat, že ne, Harry?" pousmál jsem se a otevřel obálku. Uvnitř byl papír s ručně psaným dopisem, který byl místy promočen slzami. 

Začal jsem číst.

„Věnováno chlapci, který mi pomohl najít poztrácené jiskřičky, vrátil mi je do očí a nakonec je i on spolu se mnou (a mou pomocí) ztratil." už po první větě se mi chtělo brečet. 

„Nikdy by mě nenapadlo, že potkám někoho, jako jsi ty. Vždy jsem byl jen nula, loser, odpad... Tys mi ale ukázal, že existují i lidi, kterým na mně záleží a zvládnou mě milovat. Gemma a Berta se nepočítají, není láska jako láska. 

Byli jsme spolu tak dlouho a přitom tak krátce. Tolik vztahů nevydrží takovou dobu, hlavně když mají takové problémy, jako jsme měli my. Myslíš, že jsme si byli souzeni? Asi to už nezjistíme.

Pověz mi ale, měl jsem alespoň pěkný pohřeb? Přišel vůbec někdo, nebo za to lidem nestojím? A brečela máma, nebo jen koukala do prázdna? 

Je mi líto, že to tak skončilo, ale já už nemohl. Jsem zbabělec. Prosím, moc tě prosím, Lou... Nebuď stejný, jako já. Posbírej zas svoje hvězdičky, dej si je do očí a rozdávej sluníčkový úsměvy všem kolem. Vychovej svoje dítě, i když ti bude připomínat tyhle strašný časy. Nikdy nebuď tak zbabělý, jako já. Je to chyba, kterou si budu z posmrtného světa vyčítat. 

Jednou se opět setkáme a budeme navždy chodit jako dva duchové bok po boku po světě. Pak už nás nikdy nic nerozdělí. Počkám tu na tebe a budu tě ve dne v noci hlídat a dávat na tebe pozor. 

Navždy tvůj, 

Harry."

× Konec ×