Please stay (brave) [LS, CZ]

3.

Konečně je po Vánocích. Všechno šílenství končí a já můžu zas s chutí do školy.

No... S chutí... Jak se to vezme.

Doma se do mě stále naváží (hlavně teda máma, táta většinou mlčí a Gemma se nezapojuje) a dost to bolí, ale ve škole to taky není nejlepší. Pomluvy, smích a divné pohledy jsou mým denním chlebem. Od září se k tomu ale přidalo něco horšího.

V naší škole jsou skupinky, jako v každé jiné. Všichni žáci by se dali rozdělit do několika kategorií.

1) oblíbení, kteří se dále dělí na fifleny a šikanátory.

2) neoblíbení, což jsou všichni normální, kteří se snaží přežít na škole, hledají si kamarády mezi dalšími neoblíbenými a žijí si v pohodě svůj život.

3) odpad, což jsou lidé, jako jsem já. Zbyteční vyděděnci společnosti, které šikanují oblíbení a normální to pro jistotu přehlíží.

Celý tenhle systém je úplně debilní. Říkal bych to ale i kdybych byl oblíbený? Asi se to nelíbí jen třetí kategorii...

Během velké přestávky jsem zašel na záchody. Po chodbě jdu jako vždy s kapucí, mikinou a sklopeným pohledem. Prostě dělám, že tu nejsem, což se mi už párkrát vymstilo, jelikož jsem do někoho omylem narazil. Jinak to ale většinou funguje, vážně si mě všimne málo kdo.

Všichni stále oslavovali nový rok, ale mně to jako důvod k oslavě nepřišlo. Jiný rok, stejné utrpení.

Zašel jsem na záchody, zamkl se v kabince, posadil se na zaklapnutý záchod, vytáhl z batohu skicák a začal kreslit. Znovu jsem chtěl udělat něco veselého, co působí zároveň hodně smutně. Nenapadlo mě nic lepšího, než klaun s veselým namalovaným obličejem, který drží v ruce balónek s heliem s usměvavým smajlíkem a vypadá sklesle. Měl to o něm vypovídat výraz a postoj.

Tužka se ani nedotkla papíru, když se rozrazily dveře. Rychle jsem dal nohy a batoh nahoru a dělal, že tu nejsem.

Poznal jsem téměř okamžitě, kdo přišel. Jeho poznám podle klapání a šoupání bot všude.

On a celá jeho parta imbecilů si chvíli povídali. Ve zkratce jen o tom, kdo by koho kde ohnul a která z holek je lepší v posteli a jaká má lepší postavu.

Nechutné.

Ne ženy, ale tihle kluci. Nemají v sobě kapku slušnosti.

Tomlinson je z nich jediný populární. Zbytek jsou vlezdoprdelkové, kteří chtějí být někdo alespoň tím, že se s Louisem baví.

Místností se ozvalo stříkání spreje.

„Dej mi taky, svůj mám doma."

„Taky si půjčím."

„Půjč mi to." s každou větou se ozvalo další stříknutí a mně z té levné voňavky začalo lochtat v nose.

Tohle nebylo dobrý. Potřeboval jsem si kýchnout, ale nemohl. Jenže moje tělo si řeklo, že si prostě kýchnout musím.

Nebylo to hlasité, ale slyšet to očividně bylo.

Všichni zmlkli.

„Prohledat." řekl Tomlinson svým silným britským přízvukem.

Všichni začali jako na povel prohledávat záchody a já věděl, že nemám šanci. Vstal jsem a otevřel dveře. Přímo přede mnou stál naštvaný Tomlinson.

Nestihl jsem ani nic říct na svoji obhajobu. Louis luskl prsty a dvě z jeho ovcí mě přitiskly na stěnu tak, že jsem se nemohl hnout. Proč fungovala šikana na téhle škole líp, než mafie?

„Harry Styles. Zas a znova poslouchá cizí rozhovory." řekl pomalu, aby dodal na dramatičnosti a já potlačil protočení očima. Tohle mi ještě scházelo.

„Já nechtěl, nemůžu za to."

„To já ale nemůžu vědět. Dáme ti jen malou lekci. Jen méně bolestivou. Ať si pamatuješ, že tu nemáš o velké přestávce co dělat." jen to dořekl, praštila mě jedna z jeho goril do břicha. Bolelo to jako čert. Snažil jsem se ovládat, ale nešlo to. Jedna slza mi stekla po tváři. Nesnáším city.

Louis se přiblížil a chytl mezi palcem a ukazováčkem moje tváře. Rty natiskl téměř na mé ucho a zašeptal „Teď už si to doufám zapamatuješ." při tom se lehce otřel o můj ušní lalůček svými hebkými rty. Ten dotek vyvolal v mém těle mrazení. 

Zazvonilo a Louis pustil můj obličej. S posledním pohrdavým pohledem a slovy, že jsem nula, odešel s celou svou partou pryč.

Otřel jsem si tvář, kde už usychala slza. Vzal jsem si své věci a odešel na další hodinu, jako by se nic nestalo.

Normálně jsem tuhle fanfikci dopsala (až na drobné úpravy a smut, nad kterým pořád přemýšlím) a hodila do ŠKOLNÍHO wordu, abych zjistila, že je nějak moc krátká. Má ani ne sto stran na A5. No ještě si s tím prostě vyhraju a rozepíšu tam nějaký další drama a zvraty :D

Každopádně doufám, že si připravíte nějaké dobré otázky na charakter ask, který chci rozhodně udělat! U předchozí ff jsem ho chtěla taky, ale... Jaksi je rozepsaná, spíš pozastavená... Tahle už je ale fakt dopsaná, tudíž charakter ask rozhodně bude!!!