Please stay (brave) [LS, CZ]

Poděkování

Tak jsme na konci příběhu. Upřímně je to pro mě nepopsatelně zvláštní. Pracovala jsem na něm téměř rok. Původně měl mít myslím i jiný konec. Hodně jsem zvažovala šťastný, ale pak si říkám, že spousta příběhů končí šťastně a akorát by mě to pohánělo v psaní dalších šťastných kapitol a to nechci. Příběh neměl být původně ani vydaný. Vznikl z náhlého popudu a negativního psychického stavu někdy v noci plné slz vzteku a beznaděje. A od těch dvou kapitol jsem se nějakým záhadným způsobem odpíchla a řekla si, že z toho udělám (doufejme) nejsmutnější klišé, které zvládnu vymyslet. 

Ráda bych vám všem složila dík za každý ohlas, každý hlas, přečtení i komentář. Vaše názory a projevy toho, že se vám můj styl psaní líbí mě pohání v tom, abych nepřestávala. 

Děkuji za vaši podporu, slovy neumím vyjádřit, jak moc si vás vážím. Klaním se vám, obdivuji vás. 

Dále moc děkuji své korektorce, bez které by to už vůbec nešlo. Jen v celém děkování, či v poznámkách na koncích kapitol musí být chyb, jelikož ty kontrolovat nedávám. 

Teď ještě trošku z jiného soudku; hodně přemýšlím nad tím, že tento příběh nemá tolik ohlasů jako má první fanfikce. Hodně velké, přeslazené klišé a v mých očích místy pěkná hloupost. Nebo má nedopsaná fanfikce, nějak jsem zanevřela na kinky a smut, což mě mrzí, ale zároveň jsem toho názoru, že dobrý příběh jakéhokoliv podání - filmové, knižní - takové věci nepotřebuje. Ale zároveň vidím, že spoustu z vás takové zpestření chybí, což mě přivádí do rozpaků, jelikož se pak musím rozhodnout, zda vám vyhovět, či nikoliv. Tentokrát jsem se ale rozhodla udělat si vše podle sebe. 

Moc vám všem děkuji, jste neuvěřitelní. Vaše energie mi dává motivaci, vaše zpětné ohlasy mě podporují v rozvíjení toho, co mě baví.

<3