Please stay (brave) [LS, CZ]

I0.

Večer jsme si ještě chvíli povídali a pak šli spát. V noci mě od sebe Louis několikrát odstrčil a jednou skopl z postele. Nemohl jsem mu to ale mít za zlé, byl jsem zvyklý ve spánku objímat svého medvěda, ale když tu teď byla návštěva, byl méďa schovaný ve skříni. Navíc se mi zdály divné sny. Potřeboval jsem něčí náruč, ale nebyla mi poskytnuta. Až když Louis tvrdě usnul, nesnažil se mě setřást. Ba naopak se ke mně ještě ze spánku víc přitulil. 

Ráno jsem se vzbudil jako první. Ležel jsem hlavou na jeho hrudníku, s rukama obmotanýma kolem jeho těla jako chobotnice a jednou nohou přes jeho tělo. Ta druhá byla natažená podél. 

Louis ležel na zádech s jednou rukou obmotanou kolem mých boků a druhou v mých vlasech. Ze spánku občas propletl prsty víc s mými kudrlinami, což bylo strašně příjemné. Vyzařovalo z něj teplo a, ačkoliv to bylo téměř nemožné, i láska. Ne taková, jakou bych chtěl, ale kamarádská minimálně a s tím už se dá pracovat. Ale kdo ví, třeba si místo mě ze spaní představoval nějakou prsatou holku z nějakého nočního podniku. 

Všechno vypadalo úplně idylicky, bylo mi krásně a cítil jsem se po dlouhé době chtěný. Jenže všechno dobré jednou končí. Louis se začal vrtět a probouzet. Čekal jsem, že mě hned shodí ze sebe a možná i z postele, ale to se nestalo. Louis se mě pomalu začal zbavovat. Nejdřív ze mě sundal své ruce a pokusil se posadit. Já po něm pomalu klouzal níž a níž, jak se zvedal a snažil se mě nevzbudit. Rozhodně jsem teď nemohl dát najevo to, že jsem dávno vzhůru. 

Louis se posadil úplně a já dál simuloval. Najednou se ale ozvalo pokojem tiché zasténání, které mě donutilo otevřít oči. Jen jsem je maličko pootevřel, aby si Louis ničeho nevšiml. A pak mi to došlo. Ležel jsem obličejem přímo na jeho tvrdém rozkroku. 

Jak se snažil zvednout, otřel jsem se tváří přímo o to místo a to ho donutilo zavzdychat. Sám pro sebe jsem se pousmál a na oko rozespale zamručel a otřel hlavou o jeho naběhlé nádobíčko ještě jednou, tentokrát intenzivněji. 

Louis vydechl všechen vzduch ze svých plic a přestal se hýbat. Já se o něj ještě jednou, dvakrát otřel. Pak jsem se na oko probudil. Zamručel jsem, protřel oči a přetočil se na záda. Takže jsem stále ležel hlavou na Tomlinsonovi. On se na mě díval z výšky, zatímco já se snažil tvářit co nejvíc rozespale. 

„Co se děje?" zamručel jsem a překvapilo mě, jak hluboký hlas dnes mám. Asi to bude tím, že jsem zvyklý mlčet a když jsme si včera s Louisem hodně povídali, namáhal jsem hlasivky víc. 

„N-nic." zalhal. 

„Proč ležím na tobě?" zeptal jsem se, ačkoliv jsem znal odpověď. Možná jsem měl jít na herectví. V poslední době mi jde lhaní a předstírání emocí fakt dobře! Nevím, jestli je to úplně pozitivní zpráva, ale tak co.

„Protože ses ke mně v noci nalepil a nechtěl pryč. Snažil jsem se tě odstrčit a ty nic." nebyl jsem jediný, kdo lhal. V hlavě jsem se sám pro sebe ušklíbl. 

„Um... Aha. Půjdu si vyčistit zuby." oznámil jsem mu a začal se zvedat. 

„Jasně, já se tu zatím převleču a pak se vyměníme." pokusil se Louis o úsměv,  který vypadal kvůli jeho problému celkem křečovitě. S úsměvem na rtech jsem opustil svůj pokoj a vydal se do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a učesal vlasy. Vypadal jsem celkem k světu. Asi mi ten čas strávený s Tomlinsonem prospívá. 

Když jsem došel zpět, stál přede mnou Louis jen v trenkách. 

„Jdi pryč!" zakřičel a zrudl. 

„Ale no tak, je to jen tělo. A navíc jsi už oblečený. Teda... Trošku." Louis si mě změřil pohledem a založil si ruce na hrudi. 

„Alespoň se otoč!"