Please stay (brave) [LS, CZ]

II.

Po našem kočkování jsme se vydali udělat si snídani. 

„Co tak obvykle snídáš?" zeptal jsem se s pohledem do lednice. Moc tady toho nebylo, což mě zamrzelo. Taky jsem mohl jít nakoupit před tím, než přijde. Jenže to mě nenapadlo, když tu ještě včera jídlo bylo. Asi se mi chce máma pomstít za to, že mám kamarády. 

„Cokoliv." odvětil Louis a posadil se za stůl. Povzdechl jsem si, protože budu muset Tomlinsona vytáhnout z pohodlí domova do zimy. 

„Ehm heleď, není tu jídlo..." chvíli jsem přemýšlel, jestli mu říct o svém oblíbeném, tajném místě, kam chodím vždy, když mám po škole čas, a nebo ne. Chodím tam jen ve všední dny, protože mámu nezajímá, kdy se vrátím. Nezná náš rozvrh, nezajímá se. Nakonec jsem se ale rozhodl, že ho tam pozvu. Co by se mohlo stát... „Ale pokud chceš, znám jednu skvělou pekárnu, kde nám dají snídani za-da-ra." dodal jsem.

„Fakt? Tak jdeme!" vyskočil na nohy a odběhl do předsíně. Došel jsem za ním a všiml si, že už stojí na chodbě v bundě, skláníc se, aby si zavázal tkaničky u bot. Zasmál jsem se, zkontroloval telefon v kapse a také se oblékl a obul. 

Vyšli jsme ven, kde byl všude sníh. Hned jsem popadl kus lepivého prašanu a uplácal z něj kouli. Napřáhl se a... „Trefa!" vykřikl jsem vítězně, jakmile to Louis schytal přímo do zad. 

„Hej! Tohle ti nedaruju!" a tak mezi námi započala sněhová bitva plná smíchu a radosti. Když jsme došli k pekárně, byli jsme celí od sněhu. Taky nám byla pěkná zima a měli jsme hlad. 

„Harry! Konečně ses zas ukázal! Co tu děláš o víkendu?" zvolala Berta a přiběhla ke mně. 

„Ahoj, Berto. Vedu si s sebou hladového hosta. Spal u nás a nebylo doma žádné jídlo, tak jsme zašli sem." 

„Um... Dobrý den, já jsem Louis." představil se a natáhl k Bertě ruku. 

„Vítej, Lou! Můžu ti říkat Lou, že?" zvolala nadšeně a vtáhla ho do objetí. Smál jsem se jeho vyděšenému výrazu, protože to vážně nečekal. 

Berta nás usadila, dala nám čaj a velkou snídani. Moc jsme jí za to poděkovali a pustili se do jídla.

„Chutná ti?" odkašlal jsem si, abych ukončil to trapné ticho mezi námi. Louis ale jen pokýval hlavou a zakousl se do svého pečiva. Fajn, to se moc nepovedlo.

„Co budeme dělat až přijdeme domů?" zeptal jsem se ještě.

„Těžko říct." Louis vypadal, že se se mnou nechce bavit. Mnohem radši se teď věnoval svému jídlu.

„Až půjdeme domů, zajdeme nakoupit, ať si můžeme udělat oběd."

„Mám nápad, co si uděláme!" zvolal najednou s plnými ústy, nadšeným výrazem a jiskřícíma očima.

„A co?" zasmál jsem se jeho nadšení. Pravda byla taková, že mě hřálo na srdci ho vidět takhle. Konečně se v něm něco zlomilo. Konečně mě nešikanuje a chová se ke mně jako k člověku. 

„To bude překvápko!" zvolal a mně nezbylo nic víc, než čekat. 

Dojedli jsme svou snídani, poděkovali a rozloučili se se všemi. 

„Co říkáš na Bertu?" zeptal jsem se nervózně, protože jsem nevěděl, co od něj čekat. Ukázal jsem mu jedno z míst, o kterém nikdo neví. Je to místo, kde se cítím bezpečně, proto se tak bojím jeho reakce.

„Je moc milá. Hodně optimistická a je na ní vidět, že tě má ráda." odpověděl Tomlinson a já se kousl do vnitřní strany tváří, abych se nezačal usmívat jako idiot. 

„Skočíme ještě nakoupit, jo?" ukončil jsem radši předchozí konverzaci a zatočil směrem k obchodnímu centru. Chtěl jsem jen do supermarketu, tak jsem táhl Louise za sebou, aby náhodou nechtěl ještě jinam. Na to totiž nebyl čas. 

„Vyber si to, co chceš koupit na to tvoje překvápko." oznámil jsem mu a vrazil mu do ruky košík. Tentokrát jsem to byl já, kdo se za ním táhl. Nemluvili jsme spolu a já jen sledoval, co kupuje. 

Kuře, brambory, šunku, sýr, máslo, cibuli, nějaké koření a šli jsme k pokladně. 

„Já platím." ozval se najednou Louis. To jsem nečekal, myslel jsem, že mě to nechá zaplatit. Louis si asi všiml mého nechápavého výrazu a tak dodal: „Ty jsi mě zval k vám, měl bych taky něco zaplatit, no ne?" 

„Budeš hodný." usmál jsem se a sklopil pohled, protože jsem měl pocit, že se červenám. 

„Nedělej z toho zas takové drama a pojď." Louis zaplatil nákup a chopil se tašky. Bylo od něj hezké, že ji i odnesl. Přišel jsem si tak speciálně. Vsadil bych se s vámi o co chcete, že jsem měl celou cestu rudé tváře. Naštěstí jsem to mohl svést na chlad. 

Přišli jsme domů a hned začali dělat oběd. Doma byla jen Gemma, která se několikrát nabídla, že nám pomůže. Nakonec nás ale nechala být a šla si volat k sobě s kamarádkou. Louis mě navigoval, co mám dělat, protože neumí vařit. To jsem o něm třeba nevěděl, zajímavý fakt. 

Podle jeho instrukcí jsem nacpal do kuřete mozzarellu, okořenil, obalil v té šunce a dal do pekáče. Maso jsme dali do trouby, udělali šťouchané brambory a pak si prostě povídali. 

Netrvalo dlouho a jídlo bylo hotové. Zavolal jsem na Gemmu, aby si dala s námi. Houkla nazpět, že jde a tak jsem jí také nandal porci. 

Louis se posadil za stůl a já před něj postavil talíř. Další přišel na místo vedle něj, tam budu sedět já. No a poslední pro Gemmu naproti. Nesl jsem talíř ke stolu a usmíval se. Jídlo vypadalo i vonělo dobře, třeba nejsem tak k ničemu! 

Louis koukal s otevřenou pusou kamsi. Podíval jsem se tím směrem a úsměv zmizel z mé tváře. Vážně tu slintá nad mou sestrou? Naštvaně jsem postavil talíř na stůl a posadil se vedle Louise. 

„Proč ses převlékla?" zeptal jsem se, když se Gemma chtěla posadit. Předtím měla jen nějaké tepláky, velké tričko a drdol. A teď? Obtažené šaty s výstřihem, krásný makeup a rozpuštěné vlasy. 

„Půjdu s kamarádkou ven, tak jsem se upravila." usmála se a vzala do rukou příbor. Bez dalších slov jsme se pustili do jídla. Bylo vážně výborné. Gemma nám ho chválila, což mě taky těšilo. 

Jídlo jsme skoro dojedli, když se najednou Gemma zas ozvala.

„A vy spolu chodíte?" Louis vyvalil oči a mě zaskočil kus masa. Rozkašlal jsem se v šoku z toho, co to z mojí sestry zas vypadlo. 

„Cože?!" prskl jsem a snažil se popadnout dech. 

„Hej klid, bráško. Stejně by ta otázka přišla z něčí strany. Jestli ne, tak stačí říct a já vás nechám." 

„Nechodíme spolu, nejsem na kluky. Jsem single a hetero." odpověděl Louis a neodpustil si mrknutí.

No mě snad vomejou...

„Pochybuju o tom." protočil jsem očima a strčil si do pusy brambory. Ze strany Louise přišlo kopnutí, které jsem úspěšně ignoroval, ačkoliv mě holeň vážně zabolela. 

„Abych byla upřímná, a to já jsem, nevěřím ti, že jsi hetero." usmála se mile Gemma a já se začal smát.

Alright, alright... 

Odkládám tu další díl fanfikce xd

Upřímně teď ani nevím, jestli jsem je před tím dávala v pondělí a středu, nebo pondělí a čtvrtek... No ale nevadí. Mám celkem dobrou náladu, ve škole se mimořádně vedlo (teda ten jeden test nepočítám, oops-). Snad se máte dobře <3