PŘÍBĚH VRAHA

18.KAPITOLA

Probudila jsem se u sebe v pokoji s ohromnou bolestí hlavy. Podívala jsem okolo sebe, abych poznala, kde to jsem. Poznala jsem to hned, byla jsem u sebe v pokoji. v křesle spal Bucky. Podívala jsem se na hodiny abych zjistila, kolik je a pro moje překvapení bylo pár minut po druhé hodině. To vysvětluje tu tmu venku a spícího Buckyho.

Nechtěla jsem ho budit, tak jsem si lehla a zvonu usnula.

Ráno jsem se probudila a Bucky už nebyl v pokoji. vstala jsem a zamířila si do šatny. Vzala jsem si obyčejné černé legíny a o číslo větší černé tričko s potiskem. Se vším jsem zalezla do koupelny, kde jsem si dala sprchu a umyla si hlavu. Když jsem vylezla, oblékla jsem a začala si sušit vlasy nejdříve ručníkem a pak fénem. Když jsem je měla suchý, nechala jsem je volně a vrátila se do pokoje.

Snažila jsem si vzpomenou na to, co se stalo včera, ale měla jsem okno. Poslední, co jsem si pamatovala bylo, že jsem našla Petra v bezvědomí, probrala jsem ho a pak jsem ho z nějakého důvodu vyhodila.

Chtěla jsem jít na snídani, jenže dveře byli zamčený. Přepadl mě strach. Stejný strach jako jsem měla každé ráno v Hydře. Snažila jsem se otevřít, ale nešlo to, tak jsem to vzdala. Odešla jsem do rohu místnosti. Sedla jsem si na podlahu, přitáhla jsem si kolena k bradě a nechala jsem slzám volný průběh.

Bucky

Když jsem se probudil, Alex ještě spala. Odešel jsem k sobě, dal si sprchu a oblékl se.

Vydal jsem se na snídani a v kuchyni jsem potkal Tonyho.

Bucky: „Dobré ráno."

Tony: „Dobré ráno."

Bucky: „Co Alex, už se vzbudila?"

Tony: „To nevím, ale když si odešel z jejího pokoje, pro jistotu jsem zamknul."

Bucky: „Co že si udělal?!!"

Tony: „Zamknul. Proč?"

Bucky: „Tony ti seš takový idiot."

Ani jsem nečekal, než něco řekne a rovnou se rychlým krokem vydal k pokoji Alex.

Bucky: „JARVISI. Otevři ty dveře."

JARVIS: „Ano pane."

Slyšel jsem přeskočení zámku. Na nic jsem nečekal a otevřel dveře.

Alex

Seděla jsem na zemi už nějakou dobu. Najednou jsem zaslechla zámek. Namáčkla jsem si nohy blíž k tělu a čekala co se bude dít.

Dveře se otevřeli a já se ani nepodívala, kdo vešel. Slyšela jsem těžké kroky, jak se přibližují a než jsem se nadála už jsem byla v něčím objetí.

Otevřela jsem oči, abych zjistila, kdo to je. Byl to Bucky. Rychle jsem ho objala nazpátek.

Bucky: „Už je to dobrý. Tady se ti nic nestane."

Přestala jsem brečet a podívala jsem se mu do očí.

Alex: „Proč byla zavřeno?"

Bucky: „To udělal Tony. Prý kvůli jejich bezpečí."

Alex: „Že se nestalo, to, co si myslím."

Bucky: „Neboj nikomu se nic nestalo. Nikomu si neublížila."

Alex: „Teď bude trošku těžší si získat jejich důvěru zpátky."

Bucky: „Neboj oni ti to odpustí."

Alex: „Jak si tím můžeš být tak jistý?"

Bucky: „Vím to. I mě to odpustili a věří mi."

Alex: „Nejdeme na snídani?"

Bucky: „Tak pojď."

Vyšli jsme z mého pokoje a vydali se do kuchyně. Tam už byli všichni.

Tony: „Ale podívejme, kdo se ukázal. Bucky, toho idiota si vyprošuju."

Bucky: „A není to snad pravda."

Nat: „Je."

Tony: „Hele Romanoffová. Ty máš být na mojí straně."

Nat: „Pravda bolí."

Tony si jenom něco zabrblal ale už to neřešil. Já si mezitím šla pro něco k jídlu. Nechtěla jsem být s nima, tak jsem si to jídlo vzala do obýváku.

Během chvilky si ke mně přisednul Peter. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Bála jsem se toho, co v nich uvidím.

Peter: „Alex?"

Neodpovídala jsem mu. Pouze jsem jedla a hleděla do země. Peter vzal moji bradu a zvednul mi ji tak abych mu koukala do očí.

Peter: „To včera si nebyla ty. Nemohla si za to, bylo to to stejný jako u Buckyho, že ano."

Alex: „Bylo."

Peter už nic neříkal a jenom mě objal. Objala jsem ho nazpátek. Byla jsem ráda, za to že ho mám a jaký je. I když věděl moji minulost, i když jsem jim mohla ublížit, stejně mě měl rád jako sestru.

Jenom doufám že to tak vezmou i ostatní.