PŘÍBĚH VRAHA

16.KAPITOLA

Odpoledne jsem byla domluvená s holkama že zajdeme ven. Měly jsme vyrazit něco po jedné. Je to docela vtipný, je třičtvrtě na jednu a já jsem je ještě ani nezačala chystat. Zase se bude čekat na mě, skvělý.

Jelikož jsme za deset minut měly odejít, tak jsem se začala docela rychle připravovat. Nechala jsem si na sobě tričko, které jsem si vzala ráno a místo kraťasů jsem si vzala džíny. Zalezla jsem do koupelny a převlékla se. Make-up jsem vůbec neřešila, akorát jsem si rozčesala vlasy a vyrazila do obýváku, kde už na mě čekali holky.

Wanda: „Máš zpoždění pouze 4 minuty, to není špatný."

Alex: „Co přestat povídat a vyrazit."

Nat: „Tak jo jdeme."

Sjeli jsme do garáží a nasedli do auta. Během pár minut jsme byli u starbucksu. Všechny jsme si dali karamelový latte a zaplatili jsme. Vyrazili jsme pěšky směr Central park. Byli jsme tam asi do deseti minut.

Sedli jsme si do trávy a povídali si. Řešili jsme úplně všechno. Po asi dvou hodinách jsme zaslechli střelbu. Na nic jsme nečekali a vyrazili tím směrem. Ulici od Central parku nějací chlápci, ozbrojení až po uši stříleli v jedné restauraci. Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se tam. Holky byli hned za mnou.

Vběhli jsme dovnitř, a to co jsem viděla mi vyrazilo dech. Ti idioti měli na zádech znak Hydry.

Jakmile si nás všimli, začali střílet po nás. Wanda kolem nás udělala štít, o který se všechny rány odráželi.

Když mi došla trpělivost, vytvořila jsem v ruce ohnivou kouli a poslala ji proti nim. Všichni až na jednoho se stihli vyhnout.

Agent1: „Ale podívejme, kdo se nám ukázal. Jak se ti daří Fire Death.

Alex: „Bylo dobře dokud jsem nezaslechla ten tvůj hlas."

Než stihl odpovědět, už proti němu letěla další ohnivá koule. Té už se nevyhnul a já jsem sledovala, jak hoří za živa. Dobrý, dva z pěti jsou mimo hru. Teď už se zapojili i holky, Wanda zlikvidovala jednoho a Nat zbylí dva. Když už jsem myslela že je po všem, ozval se výstřel a Wandy bolestný výkřik.

Po to chlápkovi jsem vystřelila a rozeběhla se k Wandě. Dostala jenom do ramene, takže to nebylo tak hrozný, ale dost to krvácelo.

Nat: „Musíme ji dostat k Avengers."

Alex: „Než se tam dostaneme, může vykrvácet. Wando, věříš mi.

Pouze přikývla hlavou. Položila jsem ruce na tu její ránu a soustředila se co to šlo. Běhen chvilky byla rána pryč.

Wanda: „Jak si to udělala?"

Alex: „Mám víc schopností. Kromě té divné černé věci a ohně umím i léčit ostatní a sebe."

Wanda: „Děkuju."

Alex: „Nemáš zač. ale až přijdeme tak jdi radši za Brucem, ať tě zkontroluje."

Wanda: „Dobře zajdu za nim a teď jdeme do Tower."

Opustili jsme restauraci a přes central part došli až k našemu autu. Nasedli jsme a vyjeli do Tower.

Zaparkovali jsme v garážích a výtahem vyjeli do patra, kde se nachází obývák. Byli tam všichni a něco řešili.

Alex: „Jste tu všichni, super. Bruci, mohl by ses Wandě podívat na rameno.

Bruce: „Jasně."

Pietro: „Co se stalo?"

Alex: „Nic vážného jenom jsme se porvali s agenty Hydry v jedné restauraci."

Pietro: „Když to nebyli nic vážného, tak proč má Bruce zkontrolovat Wandě rameno."

Alex: „Protože schytala kulku od jednoho debila."

Steve: „A nebyla jediná, kdo to schytal."

Nat: „Jak to myslíš?"

Steve: „To si nikdo nevšimnul, jak se Alex zbarvuje tričko do ruda."

Wanda: „Kdy si to schytala."

Alex: „Hned na začátku ale nic to není už to bude pryč."

Peter: „Nic to není? Schytala si kulku do boku a nic to není." Začal trochu vyšilovat.

Alex: „Opravdu to nic není."

Peter: „Půjdeš taky s Wandou a Brucem."

Alex: „Ale...„

Peter: „Žádný ale. Půjdeš tam a hotovo. Já jdu s tebou chci vědět že si v pohodě."

Alex: „Tak fajn, jdeme."

Došli jsme k Brucovi do laborky a on zkontroloval první Wandu.

Bruce: „Jak je možný, že když si před chvílí schytala kulku, že máš rameno naprosto v pohodě."

Wanda: „Za to můžu poděkovat Alex."

Bruce: „Dobře, Wando ty můžeš jít a teď je na řadě Alex."

Wanda odešla a já ji vystřídala na lůžku. Vyhrnula jsem si tričko a po ráně nebylo ani stopy.

Bruce: „Neříkala si že si schytala kulku?"

Alex: „Jo říkala ale už jsem v pohodě."

Bruce: „Dobře můžeš jít."

Alex: „Děkuju."

Odešla jsem i s Petrem z laborky. Nikdo z nás neřekl ani slovo a mi v tichosti došli do obýváku.

Steve: „Tak co Alex?"

Alex: „Jak jsem říkala, nic mi není."

Pietro: „A proto máš prosáklí tričko krví."

Alex: „Mě opravdu nic není ti to ukážu."

Dořekla jsem to a vyhrnula si tričko. Po kulce nebo ráně nebylo ani stopy a Pietrova brada si dala placák se zemí.