PŘÍBĚH VRAHA

21.KAPITOLA

Když jsem se odsud konečně dostala a začala se cítit šťastná, zase se něco muselo posrat.

Probrala jsem se na té hrozně nepohodlné věci, které se tu říká postel. Dostala jsem strašný strach, ale nechtěla jsem to dát najevo.

Ještě nějakou dobu jsem tam seděla, když mi došlo, že Avengers jsou na misi proti Hydře, takže by mohla být šance, že tuhle základnu najdou.

Z mých myšlenek mě vytrhlo odemykání dveří a mně dost známý hlas. Vešli tam nějaké ozbrojené gorily, chytli mě za ruce a vedly pryč z mého pokoje. Nešli jsme do laborky a ani do tělocvičny ale šli jsme na místo, které mi nahání strach ze všeho nejvíce. To blbý křeslo na mazání mysli. Teď nechci zapomenout, nesmím zapomenout na Petera, Avengers, jak jsme se s Peterem pomstili Clintovi za to, že mi sežral jídlo a na další skvělé vzpomínky.

Jenže toto asi neovlivním. Připevnili mi ruce a nohy a bylo naprosté ticho. Najednou mnou projela obrovitánská bolest a já začala křičet. Prosila jsem, brečela ale naprosto nic mi nepomáhalo.

Prostě mi v hlavě udělali zase obrovský guláš a já nevěděla naprosto nic.

Agent 1: „Fire Death, jsi připravená?"

Alex: „Я готов выполнить Ваши указания, сэр." (jsem připravená plnit rozkazy, pane.)

Agent 1: „Vrať se zpátky do cely, zítra půjdeš na misi."

Alex: „Да, сэр." (ano pane)

POHLED PETERA

Mise se nám o pár hodin protáhla. Vyráželi jsme ráno a vracíme se po 18 hodinách. Zajímalo by mě, co dělá Alex, jelikož mi už pár hodin nebere telefon. I když se nad tím zamyslím, je to docela logické, když je něco po třetí hodině ráno.

Dorazili jsme do Avengers tower a vydali se ze střechy do pokojů. Já se šel převléct, vykoupat a šel se podívat na Alex. Vešel jsem k ní do pokoje, jenže nikde nebyla. Prohledal jsem koupelnu i šatnu. Když jsem ji nenašel ani tam, šel jsem se podívat do obýváku a kuchyně, jenže nebyla ani tam. Začal jsem mít strach, tak jsem poprosil JARVISE, aby všechny svolal do zasedačky.

POHLED ALEX

Dorazila jsem do své cely. Věděla jsem, co udělali, protože jsem nevěděla vůbec nic, ani svoje vlastní jméno. Nechala jsem to být a šla jsem si lehnout.

POHLED NATASHY

Přijeli jsme z mise a já šla rovnou do sprchy. Po chvíli jsem byla vykoupaná a připravená jít spát. Lehla jsem si do postele a chystala se jít spát, když se najednou ozval JARVIS, že nás Peter svolává do zasedačky. Vstala jsem, hodila na sebe něco normálního a šla do obýváku.

POHLED PETERA

Když konečně všichni dorazili do zasedačky, začal jsem.

Tony: „Co se děje Petere. Před chvílí jsme přijeli a nevím jak ty, ale my bychom se chtěli alespoň trochu vyspat."

Peter: „Omlouvám se, ale jde o Alex."

Wanda: „Stalo se jí něco?"

Peter: „Není tu. Prohledal jsem její pokoj, koupelnu, šatnu a nikde není. Byl jsem se podívat v kuchyni a našel jsem tam rozbitý nádobí, tak jsem šel do obýváku, a tak to vypadá jak po výbuchu atomovky. Všechno je tam rozházený, rozbitý a je tam i krev."

Tony: „Dobře, vyřešíme to ráno já si jdu teď lehnout."

Peter: „Ale..."

Tony: „Žádný ale. Vyřešíme to ráno."

Pan Stark se zvedl a odešel si lehnout. Ostatní ho následovali a já zůstal sám v místnosti. Všichni šli spát, mezitím co já šel do Starkovi pracovny a zkusil najít Alex.

Byl tam trošku nepořádek, očividně tu Alex něco dělala. Zapnul jsem počítač a přihlásil se. Otevřel jsem různý programy a nic jsem nenašel. Hledal jsem celou noc.

POHLED ALEX

Ráno jsem se probudila docela brzo, jelikož mě nikdo nebudil. Všimla jsem si, že mám na ruce náramek se jménem ALEX. To bude asi moje jméno. Z boku na něm bylo tlačítko, tak jsem to zkusila zmáčknou jenže nic se nestalo. Během chvilky se tam objevili agenti a odvedli mě na trénink.

POHLED PETERA

Ráno mě zbudilo pípání. Otevřel jsem oči a uvědomil si, že jsem usnul v pracovně Pana Starka. Podíval jsem se na počítač a uviděl červený puntík s nápisem Alex Parker. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ona má na sobě GPS.

Ihned jsem byl na nohou a běžel probudit ostatní. Moc příjemný budíček to nebyl, jelikož jsem jim vběhnul do pokoje a řval „KOUKEJTE HNED VSTÁVAT, NAŠEL JSEM ALEX"