PŘÍBĚH VRAHA

9.KAPITOLA

Byla jsem v černé místnost. Nikde nebylo nic. Šla jsem dopředu když jsem o něco zakopla. Najednou se rozsvítilo světlo a mě se naskytnul pohled na mrtvá těla. Nebyla to jen tak nějaká mrtvá těla, ale byli to všichni lidé, které jsem zabila. Chtěla jsem utéct pryč ale nešlo to. Nebylo kudy bych modla utéct. Podívala jsem se na svoje ruce a byla na nich krev. Otočila jsem se abych na to nemusela koukat a uviděla něco co mě zarazilo ještě víc. Přede mnou leželi mrtví Avengers. Byli tam všichni, Tony, Nat, Wanda a u mích nohou ležel Bucky.

„Vidíš, co si provedla." ozval se nějaký hlas.

Nechtěla jsem věřit, že jsem to byla já.

„Prosím, že to není pravda"

Spadla jsem na kolena a začala brečet.

„Jsi monstrum." ozval se zase ten hlas.

Přikryla jsem si uši dlaněmi.

„Prosím dost." křičela jsem co to šlo.

„Jsi vrah"

Alex: „Přestaň."

Bucky: „Alex. Prober se."

Probudila jsem se a rychle se posadila. Všimla jsem si Buckyho tak jsem ho hned objala.

Bucky: „Už je to dobrý. Jsem tady. Nic se neděje.

Alex: „Zabila jsem vás. Vás všechny."

Bucky: „Byl to jenom špatný sen. Nikomu jsi nic neudělala."

Alex: „Ale co když někomu z vás něco udělám."

Bucky: To se nestane. Slibuju."

Alex: „Zůstaneš tu se mnou. Teď už asi neusnu."

Bucky: „Dobře zůstanu."

Bucky si sednul vedle mě a já si položila hlavu do jeho klína. On mě hladil po zádech a já začínala usínat.

Byla jsem s Avengers venku v Central parku a užívali si dne. Seděli jsme v trávě a povídali si. Najednou se ozval výstřel a já ucítila nepříjemnou bolest na břiše. Podívala jsem se odkud vyšel výstřel a uviděla před sebou agenty Hydry.

Agent 1: „Mohla sis vybrat. Buďto půjdeš s námi nebo vás všechny zabijeme.

Agent 2: „A sama sis vybrala smrt.

Podívala jsem se okolo sebe a uviděla mrtvé Avengers. A zase to byla moje vina. Nemohla jsem nic dělat. Najednou jsem se nemohla ani hnout. Pouze jsem sledovala jejich mrtvá těla. Začala jsem zase brečet. Přišla jsem o jedinou rodinu, co jsem měla.

Bucky: „Alex prober se."

Zase jsem se probrala a hned jsem objala Buckyho. Pořád jsem brečela.

Bucky: „Už zase ten sen?"

Alex: „Zase jste byli mrtví a to jenom kvůli mně."

Bucky: „Jsme v pohodě ano? Nic nikomu není."

Bucky svůj stisk trochu zesílil a začal mě hladit po zádech. Už jsem nechtěla jít spát tak jsem pouze zavřela oči a poslouchala jsem tlukot jeho srdce. Takhle jsme seděli až do rána.