PŘÍBĚH VRAHA

10.KAPITOLA

Asi jsem usnula, protože když jsem otevřela oči, Bucky už v pokoji nebyl. Nechtěla jsem myslet na ty sny tak jsem vstala z postele a šla do šatny. Vzala jsem si obyčejné černé tepláky a šedivé tričko a s tím vším zalezla do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a oblékla se. Vrátila jsem se do pokoje, když se ozval můj žaludek.

Vyrazila jsem do kuchyně. Musela jsem to vzít přes obývák, jelikož jsem jinou cestu do kuchyně neznala. Když jsem procházela obývákem, nikdo tam nebyl. Podívala jsem se na hodiny a všimla si, že je teprve půl sedmý. Už dávalo smysl, proč tu nikdo není, všichni spali.

Odešla jsem do kuchyně kde jsem si vzala cereálie s mlékem a vrátila se zpět do obýváku. Nechtěla jsem nikoho budit tak jsem si zapnula televizi a nechala tam běžet nějaký film.

Byla jsem tak zažraná do toho filmu, že jsem si ani nevšimla že přišel Steve.

Steve: „Proč nespíš?"

Jelikož jsem o něm nevěděla, tak jsem sebou leknutím škubla.

Steve: „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat."

Alex: „To je v pohodě. Nemůžu spát. Když usnu zdají se mi až moc reálné noční můry.

Steve už to nijak neřešil a odešel směrem k pokojům. Už mě to nic nedělání nebavilo, tak jsem se rozhodla že se půjdu projít.

Odešla jsem k sobě a zamířila do šatny. Vzala jsem si černý crop top a černé džíny. Převlékla jsem se a vyšla jsem směr výtah.

Když jsem ho konečně našla sjela jsem do dolního patra a vydala se ven. Když jsem vyšla, omylem jsem narazila do nějakého kluka. Mohlo mu být tak patnáct.

Peter: „Promiň nevšiml jsem si tě. Jsi v pohodě?"

Podívala jsem se na něj a všimla si jeho očí. Ty oči jsem odněkud znala.

Najednou mě rozbolela hlava a já přestala vnímat okolí.

Flashback

Probudila jsem se u sebe v pokoji a rovnou vstala. Vyběhla jsem z pokoje a zaběhla hned do pokoje co byl vedle toho mého. V pokoji spal v posteli hnědovlasý kluk. Neváhala jsem a skočila za ním do postele.

Peter: „Lex! Co zase blbneš." Začal se smát.

Alex: „Vstávej Pete. Máš první den školy tak ať nezaspíš." Začala jsem se smát taky.

Peter: „Já bych vstal ale když na mě ležíš tak asi nevstanu."

Alex: „Už jdu, ale počítej s tím, že tě zítra zase vzbudím." Zasmála jsem se a slezla z něj.

Peter: „Na to ani nemysli nebo tě zlochtám."

Alex: „Nezlochtáš, protože mě nechytíš."

Peter: „Ale chytím a ty to víš."

Alex: „Tak si mě chyť."

Křikla jsem na něj a začala utíkat. Peter vstal a rozeběhl se za mnou. Utíkala jsem přes celý byt, ale v kuchyni jsem byla v pasti. Otočila jsem se a zahlédla jsem Petra, jak stojí ve dveřích.

Peter: „Už tě mám."

Došel ke mně a začal mě lechtat a já se začala strašně moc smát.

Peter: „Už budeš hodná?"

Alex: „Budu ale přestaň mě lechtat."

Peter mě přestal lechtat a já se mu podívala do očí.

Alex: „Mám tě ráda Pete."

Peter: „Já tebe taky Lex."

End flashback

Začala jsem zase vnímat.

Peter: „Jsi v pořádku?"

Alex: „J-jo ale už musím jít."

Zvedla jsem se a rychlím krokem se rozešla do Central parku.