PŘÍBĚH VRAHA

12.KAPITOLA

Když jsme dorazili do toweru, šla jsem hned k sobě. Nemohla jsem tomu uvěřit, já opravdu našla svoji pravou rodinu. Našla jsem svého brášku, kterému na mně záleželo a mně záleželo na něm. Jenom jsem se bála, jak na to bude reagovat. Přece jenom neviděli jsme se 8 let. Navíc nevím, co bude říkat až se dozví moji minulost. Jaká je šance že mě bude mít rád i potom.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo klepání.

Alex: „Dále."

Bucky: „Jsi v pořádku?"

Alex: „Jasně proč bych nebyla."

Bucky: „Tam venku si vůbec nevnímala. Zase se ti vraceli vzpomínky?"

Alex: „Jo a byli to skvělé vzpomínky."

Bucky: „Omlouvám se."

Alex: „Za co?"

Bucky: „Za to že jsem tě tam nechal. Že jsem se pro tebe nevrátil, jak jsem ti slíbil. Opravdu mě to mrzí, nenapadlo mě, co by se mohlo stát. Nechtěl jsem, aby ti ublížili. Nechtěl jsem, aby sis zažila to, co já, ale nezabránil jsem tomu."

Alex: „Bucky, ty si za to nemohl."

Bucky: „Ale mohl, nevrátil jsem se."

Alex: „Nepřerušuj mě. Nemohl si za to a já ti nic nevyčítám. Odpustila jsem ti hned jak si se objevil v tom výtahu a já tě mohla znovu obejmout. Jsi pro mě hrozně důležitý, a nevím co bych dělala, kdyby si tu nebyl anebo kdyby se ti něco stalo."

Bucky: „A já se bál, že na mě budeš naštvaná."

Alex: „Proč bych měla být naštvaná. Dobře možná jsem prožila nejhorší rok v životě, ale podle toho, co jsem slyšela si to taky neměl nejjednodušší. A mě mrzí že jsem ti nebyla oporou, když si oporu potřeboval.

Bucky: „Vážně? Ty sis prožila skutečný peklo a mrzí tě že si tu nebyla semnou abys mi pomohla.

Alex: „Jo to mě mrzí. Mám tě ráda Bucky."

Usmála jsem se a objala ho. On my objetí oplatil.

Alex: „Kdyby si mě moc neznal a dozvěděl by ses moji minulost, bál by ses mě? Měl bys mě i tak rád?"

Bucky: „Jasně že bych se tě nebál. Jsi milá holka, která to nedělala z vlastní vůle. Taky jsem to zažil a vím jaký to je. Ale i mě odpustili, takže odpustí i tobě a přijmou tě mezi sebe. A i kdyby si byla pořád v hydře, měl jsem tě rád už od začátku. I když jsem tě vůbec neznal. Byla si jenom malá vyděšená holka. Proč se na to vůbec ptáš?"

Alex: „Jen mě to zajímalo. Myslíš si, že kdyby se moje rodina dozvěděla, co jsem zač, měli by mě rádi?"

Bucky: „Alex, když tě někdo trochu víc pozná bude vědět, že nejsi zlá holka. Ty si holka, která by nikdy nikomu sama od sebe neublížila. A kdyby tě nemněli rádi, tak to jsou pěkní idioti, protože kdo by neměl rád takovou milou a roztomilou holku jako jsi ty."

Byla jsem ráda, že ho mám. Znova jsem ho objala. Byl moje podpora i v těch nejhorších chvílích. Byla jsem ráda že ve mně nevidí to monstrum, které jsem ale vidí ve mně někoho, koho má rád.

Bucky už odešel a já se rozhodla že Peterovi řeknu pravdu. Pravdu o tom že jsem jeho sestra a řeknu mu i celou moji minulost. Začala jsem přemýšlet, jak mu to řeknu. Přemýšlela jsem dlouho až jsem z toho usnula.