PŘÍBĚH VRAHA

3.KAPITOLA

Blížil se večer a já byla opět v cele, když se najednou ozval alarm. Chtěla jsem zjistit co se děje ale než jsem stihla něco udělat, do cely vběhli ti zmetci a odvedli mě z cely pryč. Šli jsme chodbami, ve kterých jsem nikdy nebyla.

Zastavili jsme před velkými železnými dveřmi. Jeden z nich otevřel dveře a ten druhý mě hodil dovnitř. Zabouchli dveře a najednou v celý místnosti byla tma. Neměla jsem ráda tmu a už vůbec ne tam kde jsem to neznala.

Došla jsem do kouta a sjela po stěně na zem. Nevěděla jsem co se děje, když najednou se ozvala rána a otevřeli se dveře.

Dovnitř vešel nějaký chlap v červeno zlatém obleku.

„Našel jsem tu nějakou holku, bude jí tak 12 let." řekl ten chlap v obleku do vzduchu.

Nevěděla jsem na koho mluví ale najednou se ozvalo.

„Ven ji sebou, vyslechneme ji a třeba zjistíme nějaké informace co ještě nevíme." Ozval se najednou hlas.

Nevěděla jsem kdo to řekl, nikdo jiný v místnosti nebyl. Ten chlap se najednou rozešel směrem ke mně. Chtěla jsem začít couvat ale nebylo kam. Seděla jsem u zdi a sledovala toho chlapa jak se ke mně pomalím krokem blíží.

Čekala jsem že do mě bude mlátit nebo tak něco, ale to se nestalo. Nevypadal jako někdo kdo by mi chtěl ublížit.

„Tak pojď, dostaneme tě odsud pryč." Řekl milým hlasem a nabídl mi ruku.

Ani nevím proč jsem mu věřila, ale chytla jsem se ho a on mi pomohl vstát. Vyšli jsme z místnosti na chodbu. Jenže tu byl malí problém. Chodba byla plná těch zmetků a když si nás všimli, byli připraveni začít střílet. Měla jsem štěstí že tam byl ten chlap v obleku, který stihl vystřelit dřív než ti hajzlové.

Šli jsme dál chodbou a potkali někoho dalšího. Tentokrát to ale nebyli agenti Hydry. Neměli ten znak ani na rameni a ani na zádech. 

„To je ona?" zeptala se najednou zrzka.

„Jo je. Nat vezmi ji za Brucem ať ji zkontroluje a pohlídej ji než se vrátíme" řekl blonďák, který stál vedle zrzky.

„Dobře, sejdeme se u lodi" odpověděla mu zrzka a přešla ke mně. Ostatní se rozešli do různých směrů a já zůstala sama s tou zrzkou.

„Jsem Natasha, ale můžeš mi říkat Nat." Pouze jsem přikývla a nic dalšího neříkala.

„Půjdeš se mnou, chceme tě zkontrolovat, jestli ti nic není." Trochu jsem kývla hlavou na náznak souhlasu a Natasha se rozešla pryč odsud. Pomalu jsem se vydala za ní. Po nějaký době jsme došli k nějaký lodi.

Vešla jsem dovnitř a posadila se na sedačku. Natasha odešla dopředu lodi a po chvíli jsem slyšela jak se tam s někým baví. Povídali si dlouho a na mě šla únava. Za ty dva roky jsem nějak dobře nespala, takže jsem se po chvíli propadla do říše snů.