Camp with 5 idiots.....it won't get worse [onedirection]

Car accident

Nemohla jsem spát tak jsem si  šla do hlavní budovy pro nějaké pití. Z pultu jsem si vzala flašku s jemně perlivou vodou. Když jsem vycházela z jídelny slyšela jsem bouchaní kovu. Co to je? Šla jsem směrem za zvuky. Každým krokem byli hlasitější. Po cestě jsem občas zakopla o svoji nohu protože jsem neviděla. Došla jsem k černým dveřím. Pomalu jsem je otevřela. Posilovna. Vykoukla jsem z poza dveří a viděla Liama co leží na lavičce a zvedá činku. ,,nelekni se" zašeptala jsem. Liam pomalu položil činku a podíval se na mě. Sedl si a pokynul hlavou ať si sednu k němu. ,,děje se něco?" Sedla jsem si. ,,ne...jen je toho na moc" podíval se jinam. ,,nelži mi" zamračila jsem se. ,,Tom uvažuje o zveřejnění našeho "vztahu" " řekl v uvozovkách. Tím mě zarazil. ,,to už?" Promnula jsem si obličej. ,,nemusíš to dělat jestli nechceš... možná tě s námi pozvou i do nějakého Interview,je to velký nátlak" napil se. ,,ja už jsem se rozhodla Li...jen je to trochu rychlí" mykla jsem rameny. ,,spolu to zvládneme" usmál se a objal mě. Objetí jsem přijala. ,,tak tady trávíš čas?" Rozhlédla jsem se po místnosti. ,,občas" taky se rozhlédl. ,,děje se něco s tebou?" Podíval se na mě. Asi by poznal kdybych lhala. ,,možná" mykla jsem rameny. ,,možná?" Zvedl obočí. ,,hele co takhle si zaběhat?" Ukázala jsem na běžící pásy. Zvedli jsme se a došli k nim. Liam je zapl an nejnižší rychlost. ,,no témata měníš dobře" protočil oči. ,,přemýšlel jsi někdy jaký by to bylo kdyby jsem tu nebyla?jasný nic by se asi nezměnilo ale-" nenechal mě to domluvit. ,,za prvý...Našel bych si tě. Někdy by jsme se určité potkali. Za druhý. Změnilo by se toho hodně. Neměl bych svoji nejlepší kamarádku. Neměl bych se komu svěřit kromě kluků a neměl bych nikoho kdo by se mnou po půlnoci běhal v posilovně. Stačí ti to nebo chceš další důvod?" Zasmál se. Přidala jsem se k němu. ,,když myslíš" mykla jsem rameny. Liamovy začal vyzvánět mobil. Vytáhl si ho z kapsy a zamračil se. ,,dobrý večer" pozdravil. ,,ano tady Payne" Kývl. ,,c...c..cože?!" Nahrnuli se mu slzy do očí. ,,dobře děkuji,nashledanou" mobil schoval do kapsy a svezl se na zem. ,,Li...co se děje" klekla jsem si k němu a chytla ho za rameno. ,,moje máma se sestrou měli autonehodu" zašeptal. ,,Panebože..to je mi líto Li. Jsou v pořádku?" Objala jsem ho. Bolelo to i mě. I když je neznám, Li k nim má velký pouto. ,,Ruth moc ne...Máma je prý v relativním pořádku" zašeptal. ,,Li. Ruth bude v pořádku a máma taky" snažila jsem se ho uklidnit. Podívala jsem se mu do obličeje a utřela slzy které mu stékaly po tvářích. ,,co když ne Grace?já je potřebuju!" Vzlykl. Někomu může připadat trapný že brečel. Mě ne. Chápu ho. ,,já vím Li.Dneska ráno za nimi pojedeš dobře?" Usmála jsem se na něj. ,,jsou v Londýně. Tam teď nemůžu" podíval se do stropu. ,,nemůžeš?ty musíš. I kdyby jsi tu neměl byt třeba týden,musíš za nimi" ,,letenky neseženu tak rychle" objal mě. ,,jsi Liam Payne, ty nepotřebuješ nějaký podělaný letenky" zamumlala jsem. ,, a...a..asi máš pravdu...nechceš jet se mnou?" Vykoktal. ,,ráda bych ale tohle je rodinná situace Liame. Nemůže tam přijet nějaká náhodná holka" ,,ne ja tě tam potřebuju Grace..." zamumlal do mého ramene. Chvíli jsem přemýšlela. ,,no dobře...v kolik chceš letět?" Vzdychla jsem. Chtěla jsem tu pro něj být. ,,třeba hned?domluvim letadlo" rychle se zvedl a vytočil nějaký číslo. ,,pomalu Li" pohladila jsem ho po rameni.

Řidič nás veze na letiště. Liam mi drtí ruce a snaží se nebrečet. Snažím se ho držet dál od alkoholu. Tom nás nechtěl pustit ale Alex ho přemluvila. Nic jsem si nezabalila,vzala jsem si jen mobil a nabíječku. Vystoupili jsme z auta a měli jsme okamžitý přístup do letadla. Liam si sedl k okýnku a já vedle něj. Nervózně klepal nohou. ,,budou v pohodě uvidíš" nejistě jsem ho chytila za ruku. ,,zkus usnout" pohladila jsem ho ve vlasech. ,,nevim jestli to dokážu" opřel si hlavu o moje rameno. ,,jsi nejsilnější člověk kterýho znám. Zvládneš to" zašeptala jsem. Liam se usmál. ,,konečně jsi se usmál" stiskla jsem mu více ruku. Pustila jsem nějaký film na tabletu na sedačce. Liam asi po 20 minutách začal v klidu oddechovat. Čeká nás 10 hodinový let,dost času na přemýšlení.

Otevřela jsem Twitter kde mě sledovalo o 20 tisíc lidí více. Je to hodně velký rozdíl. Lidi o mě už vědí skoro všechno. Myslím tím Jméno věk a takovéhle blbosti. Mezi všechny ty lidi patřili i kluci. I hate to see you sad😔 tweetla jsem. Bylo to mířeno na Liama ale nebylo to přímé. Takže nikdo nic nemohl tušit. Vypla jsem mobil. Za chvíli jsem usnula.

Probudila jsem se v Liamově objetí. Liam byl opřený o okýnko a já na něm v podstatě ležela. Pomalu jsem si sedla zpátky na své místo a podívala se na tablet jak dlouho ještě poletíme. 2 a půl hodiny. Povzdychla jsem si a zapla si mobil. Taylor:kde jsi?
Já: musela jsem s Liamem na par dni odletět. Zavolám potom
Nevím jak to vezme ale nemám náladu to rozebírat po zprávách. ,,už jsi vzhůru?" Liam zachraptil. Měla jsem husí kůži z hloubky jeho hlasu. ,,jojo...v pohodě?" Usmála jsem se. ,,docela Jo..." řekl. Věděla jsem že se trápí a to hodně.