Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola jedenáctá

Moc děkuju za ohlasy!!!
Dnešní díl bude vcelku... temný, ale u příštího se mate nač těšit.
Doufám, že za tu dobu na mě nikdo nezanevřel. 🖤

_______________

Jakmile se chlapec probudil, vzpomněl si na události včerejšího dne a část v něm se zastyděla. Nebylo mu líto, jak se choval k mladému Malfoyovi, to ani v nejmenším. Avšak ho mrzelo jeho chování vůči Snapeovi. On se ho snažil zachránit. Chlapce to udivovalo. Ale stejně Snapeovi nešlo o Harryho. Šlo mu o Malfoyovu čest. Nikomu přeci o Harryho nejde. Chlapec se utápěl v samotě. A ta samota ho naplňovala pocitem nedostatku. Věděl, že nemusel Malfoyovi ta slova říkat. Ale proč by měl přemýšlet nad slovy, která říká? Vždyť je to přeci jen teenager a má právo se tak chovat. Copak tomu nikdo nerozumí? Copak to nikdo nechápe? V tu chvíli se rozletěly dveře a vešel obávaný profesor. "Pottere, máte zde snidani." Harry se nezvedl a akorát se zavrtal hlouběji do peřin a dělal, že spí. Bohužel, na staršího kouzelníka to nezabralo. "Pottere, okamžitě vstaňte. Mate zde snidani." Stále nic. Chlapec neměl sílu vstát či cokoliv pozřít. Snape nechtěl využít kouzel, teď ne. Strhnul z něj peřinu a za paži je vytáhl do stoje. "Okamžitě. Snídaně." Chlapec si zamručel a usednul ke stolu. I přesto, že před nim byla smažená vajíčka se slaninou, která voněla přes celý pokoj, opečený toast a čistá voda, tak stále seděl na místě a díval se před sebe. Zlatý chlapec byl ztracen ve svých myšlenkách. "Přestaňte se litovat, Pottere, to nikam nevede. Jste jen nevychovaný spratek, který byl v rukavičkách nošený. Zasloužíte si, aby se Vám dostalo kázně." Harry hltal každé jeho slovo a v tu chvíli cítil, jak se mu zavrtáva do podvědomí. Nebyl žádný hrdina. Byl to obyčejný budižkničemu. "Stačí. Prosím, stačí, já už nechci" zavzlykal. Starší muž se na něj otočil a pozoroval jej a v tu chvíli vycítil, že se děje něco špatného. "Legillimens" zašeptal a pronikl do chlapcovy hlavy.