Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola třináctá

Ahoj, zase Vás tu vítám s novou kapitolou avšak poměrně krátkou. Bude tam náznak něhy a šoku, takže si dovolím říci, že je taková oddechová. Snad Vás neurazí a těším se na reakci.
Každopádně moc dekuju za 8k přečtení, koťátka!
Moc dekuju 🖤
Šťastný Nový rok! 🖤
Užijte si čtení 🖤

_________________________________

Mezi nejbližšími temného pana nebyl Severus. Před chlapcem stanuli 3 postavy. Bellatrix Lestrange, s tou Draco počítal, Percy Weasley... co tu dělal ten krvezrádce?! A Amycus Carrow. Ten ho také nepřekvapil. "Jistě Vás překvapuje," začal temný pán, "že je tu mladý Draco. Doufám, že ho mezi sebou přivítáte." Všichni se podívali na bledého chlapce a chlapec se zrzavými vlasy snad nejnavistneji.

____________________

"Severusi, vezmu si Pottera. Hned." Mistr lektvarů ani nevzhlédl, Malfoy mu za to nestál, nicméně chlapec zblednul ještě více nežli byl po násilném vniknutí do jeho mysli. "Já nikam-" Blonďatý aristokrat se zamračil. Neměl chuť na odmlouvání, ne teď. "Jděte, Pottere, okamžitě." Severus se na chlapce podíval významným pohledem. "Já nikam-" v tu chvíli chlapce sejmula neverbální kletba od blonďatého kouzelníka a z Harryho nevycházela žádná slova, ačkoliv se snazil namítat a křičet z plných plic. O pár minut později mu na očích přistála sametová páska a on byl zbaven zraku. "Děkuji, Severusi." Usmál se aristokrat a vedl si vlajícího Pottera za sebou. Nechtěl ho brát do svých komnat. Ne dokud nebude poslušný. Prošel celým panstvím do sklepení, kde chlapce nelítostně shodil na zem a zamknul dveře. Harrymu sňal z očí  pásku. "Pověz mi, Harry, jak se ti daří poslední dny?" Chlapec se pokusil o slova, nicméně z jeho úst nic nevychazelo. "Ach, odpusť." Opět neverbální kouzlo. Malfoy byl opravdu mocný kouzelník. "Děláte, jakoby Vás to opravdu zajímalo, Malfoyi." Starší kouzelník se vesele zasmál a posadil se do polstrovaného křesla. "Jistě, že zajímá, Harry." Mladého kouzelníka nečekal žádný trest, alespoň prozatím ne. "Rád bych se vrátil. Chybí mi." Po tváři se mu kutálely slzy a on se sám sebe ptal, jak je možné, že je upřímný. Možná to bylo tím jednáním staršího kouzelníka či to bylo tou samotou, kterou v srdci cítil. "Kdo ti chybí, Harry?" Blonďák se křečovitě usmál. Tohle si chytná vychutnat. "Všichni. Mí přátelé." Malfoy nespokojeně mlasknul. "Teď jsi ale ve společnosti někoho mnohem mocnějšího, kdo ti muže nabídnout něco mnohem víc, než je přátelství, Harry." Chlapec zrudnul. Máloco pro něj bylo důležitější nežli přátelství. Dále se mu kutálely slzy po tvářích a neřekl ani slova. Blonďatý muž vstal a pohladil mladého kouzelníka po vlasech a vtáhl si ho do objetí. Harry se ani nehýbal. Nechtěl, aby se ho Malfoy dotýkal, ale byl to jediný dotek po takové době, proto neprotestoval. "Harry, můj drahý, Harry." Mladík mlčel. Neříkal nic. "Proč se mě dotýkáte?" Blonďák neodpověděl, pouze si jej přivinul blíže k hrudi. Harrymu to nepřišlo správné, věděl. Věděl, že se chystá něco mnohem horšího, ale teď mu to přišlo... uspokojující.