Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola osmá

Moc děkuji za veškerou přízeň!
Všechny hvězdičky i komentáře!
Ani nedokážu říci, jak moc vděčná jsem!
Děkuji💚💚💚
A Vy si užijte čtení.

__________________________
Snape chlapce propaloval pohledem. Využíval triumfu, který si uchovával v rukávu. Chlapcovu tvář pokryl ruměnec. Sám moc dobře věděl, že nesmí udělat chybu, protože za to bude tvrdě pykat. A on udělal tu nejhloupější chybu a tak brzy... Byl by hlupákem první třídy, kdyby si myslel, že trestu unikne. Ale něco bylo jinak. Slyšel, jak se za jeho zády otevírají dveře. Snape se uklonil tak hluboko, že pomalu mohl políbit zem. Harry se nechtěl otáčet. "Můj pane," Harry klesl na kolena. Nevzhlédnul, pouze klesnul. " čím jsme si zasloužili vaši vzácnou přítomnost?" Harryho ruměnec se měnil ve vztek. Nenáviděl ho. Oba dva. "Severusi, vstaň," lektvarista vstal a podíval se, zda je Pán Zla sám. Nebyl. "včera přivedl Lucius svého dědice. Schovával se v Bradavicích. Mladý Draco nám přislíbil věrnost. Chtěl bych ho zaučit." Severus pouze kývnul na znamení, že rozumí. "Severusi, zaveď nás do tvé útulné místnosti. Nezapomeň na svého věrného čokla a nenech nás čekat." Potter stále klečel a žasl nad tou malou fretkou. Čekal, že ten bude o Voldemorta hned, jakmile ho chytili. Zmínka o tom, že se schovával v Bradavicích ho překvapila. "Pane Pottere, zvedněte se. Půjdete za mnou se skloněnou hlavu. Ať se bude dít cokoliv, nesmíte oponovat. Nesmíte vůbec nic." Profesor dal na slova "nesmíte" nemalý důraz. "Jako malá poslušná děvka." Harry si pomyslel, když na tváři ucítil ostré štípnutí. Vzhlédnul. "Pane Pottere, jste malá poslušná děvka. Ale vy takto mluvit nesmíte a nebudete. A ani myšlenky tohoto rázu nestrpím. Jdeme." On to vyslovil nahlas? Promnul si tvář a nic neřekl. Ještě dostane tu možnost se ho zeptat, proč ho udeřil. Snad. Vyšli a Harry poslechl. Stále nevzhlédnul. Kdyby to udělal, potěšily by ho slzy mladého Malfoye, které zadržoval. Vstoupili do upravené místnosti. Nevnímal, bál se. Pouze strach mu zabránil v klepání se. Temný Pán se posadil na trůn z lidských kostí. V ruce držel sklenku rudého vína a díval se. "Harry, můj zlatý chlapče, vzhlédni." Harry vzhlédnul. Ani tak se mu nedival do očí. "Podívej se na tvého bývalého spolužáka." Harry se otočil. Před nim stál mladý Draco, který nevypadal tak luxusně, jako vždy. Luxusní oblečení mu nechybělo, ale výraz a vrásky v jeho tváři ho pozměnilo. Za nim se tyčil Lucius. V celé své kráse. Neposkvrněn. Tvář mu zdobil ironický úšklebek. "Draco, začni." Vzduch proťala slova Temného Pána. Mladý aristokrat natáhl ruku s hůlkou, mířenou na chlapce. Mírně pootočil. "Crucio." I přesto, že hlas nebyl dostatečně pevný, kletba byla. Harry se začal zmítat v křečích. Ani nevěděl, zda křičí. Cítil slzy, ale nevěděl, že pláče. Temný Pán si vychutnával svého vína a poslouchal bolest Nebelvíra. To je ten jejich spasitel?