Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola čtvrtá

Omlouvám se!!!
Opravdu velká omluva.
Nastaly velké komplikace a já nebyla schopná psát.
Věty jsou delší a trochu poznáte Severuse.
Doufám, že vám to tím alespoň trochu vynahradím.
Moc se omlouvám.
A děkuji.
Za vše.
...

"Pane Pottere, udělali jsme malou dohodu s Luciusem.  Vy už nebudete muset klečet u nohou Temného Pána. Spát ve špinavé cele. Obklopovat se špínou. Trpět hlady a žízní. Budete tady. Se mnou. Občas přijde Lucius či Pán Temnot. Ale převážně budeme trávit čas společně. Teď vám dávám na vybranou, pane Pottere. Jak zní vaše odpověď?"
Chlapec vzhlednul a pohledem se zaklesnul do pevného pohledu svého bývalého profesora lektvarů."

"Mám na vybranou, pane?" Zlatý chlapec sklopil hlavu.
Nebyl schopen čelit ponížení. "Máte, pane Pottere. Buďto budete tady se mnou či vás odnesou zpět do sklepení." Harry se usmál. Tak jemně, těméř nepostřehnuténě. "Něco k smíchu, pane Pottere?"
Harry zvedl hlavu. Jeho tvář opět měla kamenný výraz, přesto mu zářilo v očích pobavení. "Ne, pane." Snape se zvedl z křesla a začal okolo klečícího chlapce kroužit. "Jestliže tu chcete být se mnou, pane Pottere, nestrpím žádné lhaní." Spojil si ruce a nepřestával se procházet sem a tam. Jako lev obkličující kořist. Lucius se samolibě usmíval. Věděl moc dobře, že Potter skončí ve Snapeových rukou. Dnes nebo zítra. Na tom nezáleželo. Byla to jen otázka času. Snapeovi sic stále nevěřil i přesto uznával, jak vysoce nadaný je. To, jak zvládá intonovat a pohrávat si se slovy. Severus Snape je jeden z mistrů manipulace. Ano, Lucius věřil rozhodnutí Temného Pána. "Omlouvám se, Pane. Chci tu být." Severus se zastavil a škodolibě se usmál. "Kde chcete být a s kým chcete být, pane Pottere?" Jakmile byla slova dořčena, Snape opět začal kroužit okolo klečícího chlapce. "Chci být v tomto pokoji s Vámi, pane." Chlapec to pronesl se zaťatými zuby. Nechtěl tu být. A už vůbec ne se Snapem! V hloubi duše doufal, že udělal správné rozhodnutí. Doufal, že to tu nebude horší nežli ve sklepení. Bude dostávat najíst a bude mít hygienu. Snape mu to nemůže zkazit. "Tak tedy dobrá. Luciusi, požádám tě o to, abys odešel a nechal mne s panem Potterem samotného. A vy, pane Pottere, se zvedněte a pojďte za mnou." Snape se otočil na patě a odešel. Otevřel první dveře zprava a vešel dovnitř. I Lucius se zvedl, upravil si hábit a chtěl se vydat k odchodu. Jenže viděl chlapce, jak se zvedá a po škobrtnutí klesá zpět k zemi. Zachytil ho jedním pohybem a pomohl mu zpět na nohy. "Pane Pottere, dávejte na sebe pozor, abyste si neublížil. Přeci jen by to vaší krásné tvářičce neprospělo." S pohlazením po pravém lokti se odebral k východu a nechal zmateného chlapce stát tam, kde ho zanechal. Harry se téměř rozeběhl za Snapem. To, jakým způsobem se ho Lucius dotknul pro něj bylo ohavné, ponižující. Nechtěl, aby se ho kdokoliv tímto způsobem dotýkal. Snape se otočil na mladíka, aby ho mohl pokárat, proč nešel za ním. Avšak když se otočil, pohled na bledého mladíka mu dodalo eso do rukávu. "Pane Pottere, nestrpím neuposlechnutí..." Chlapec se chtěl omluvit, že pouze zakopl, ústa otevřel naprázdno. Snape však již byl rychlejší a zastavil ho zvednutim ruky ve znamení, že nic slyšet nechce. "Nezajímá mě, proč jste ihned nešel za mnou. Teď si klekněte na zem a budete poslouchat pravidla, kterými se budete řídit. Pravidla budou stručná a srozumitelná, aby to ten vás tupý mozek mohl pochopit. Pokud nebude něco jasného, smíte se ptát. Pokud ne, mlčte. Neuposlechnutí jakéhokoliv rozkazu bude následovat trest." Odmlčel se, aby chlapec mohl vstřebat slova a mezitím chlapce pětkrát obkroužil.