Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola první

"Vstávejte, Pottere, je čas jít."
Poprvé, po třech měsících, někdo na něj promluvil. Slyšel slova. I přesto že ten hlas nenáviděl, teď to znělo jako rajská hudba.
...
Nemohl tomu uvěřit.
Čekal dne, kdy se bude konat jeho smrt.
I přesto, že to bylo zbabělé.
Ale nepřál si nic jiného než je smrt.
Sobec.
Zbabělec.
Ale tohle bylo mnohem horší než je smrt.
Smrt je oproti tomu krásná.
Platinově blonďaté vlasy padající z ramenou na záda.
Šedé oči.
Pohrdavý výraz.
Mírný úsměv.
Úsměv, který byl tak sarkastický.
Vysmíval se mu.
Že on je před nim na kolenou.
Že on má navrch.
Lucius Malfoy byl nebezpečný muž.
Nebylo radno si s ním zahrávat.
Nebylo radno ho neuposlechnout.
Ale stejnou měrou byl i krásný.
Lucius Malfoy byl vysněný muž.
Harry nebyl hloupý.
Tři měsíce strávil u Voldemorta na kolenou.
Naučilo ho to, co smí, musí a nesmí udělat.
Co nejrychleji se vyškrábal na nohy. Ani se nesnažil se oprášit. Moc dobře věděl, že Malfoy ví. V cele neměl ani koupelnu. Žádná hygiena mu nebyla dovolena. Močit chodil do rohu. Páchnul. Otřesně páchnul.
Lucius ohrnul nosem. V jeho očích se zračilo čisté pohrdání.
Tohle je ten jejich spasitel.
Zachránce světa.
Měli by ho vidět teď.
Protože Harry Potter je obyčejná troska.
Smrtijed, co stál po chlapcově pravici, vytáhl z kapsy hábitu pásku, kterou chlapci převázal oči.
Lucius zvažoval, zda mu má vyčarovat magipouta.
Ale nemělo to cenu.
Pouze ladně mávnul hůlkou a chlapec se vznesl.
Levitoval za nim.
Celou cestu do jámy lvové.
Zlatý chlapec bude prosit Temného Pána, aby jej hodil zpět do žaláře a odebral mu přísun potravin.

____________
Moc si cením aktivity u úvodu.
Budu se snažit, abych vydávala co nejpravidelněji, ale nechci nic slibovat.
Každopádně moc děkuji za každou odezvu❤️.