Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola devátá

Harry křičel, plakal, prosil. Dokonce se i pozvracel. Měl pocit, že od toho slůvka uběhly hodiny. Neměl pojem o čase. Neměl ani pojem o tom, co dělá. "Stačí, Draco." Harry se přestal zmítat, křičet a prosit. Už jen zvracel. Smrděl močí a exkrementy. Pozvracel se znovu. Temný Pán se usmíval. "Teď" Temný Pán se díval na Pottera s úsměvem šelmy. Draco udělal dva kroky vpřed. Ostrý zápach z Harryho mu mírně zvedl žaludek. "Svlékni si, Pottere." Harry vzhlédnul. I to mu dělalo problém. Sebemenší pohyb, sebemenší myšlenka. "Táhni do hajzlu, Malfoyi." Nemluvil. Sípal. Mladý aristokrat udělal pár pohybů hůlkou a Harry visel nahý ve vzduchu vzhůru nohama. Pán Zla se téměř smál. Brilantní. "Teď." Draco se rozplakal. "Sectumsempra". Harrymu se dělalo nevolno z krve, co se mu vesele hrnula do hlavy. Neměl daleko k omdlení. Na jeho těle se začaly objevovat hluboké řezné rány. Voldemort se smál. Hlubokým, upřímným smíchem. Harry trpěl. Draco plakal. Snape mlčel. Lucius se hrdě usmíval. "Dost." Draco udělal táhlý pohyb hůlkou, Harry spadnul. "Severusi, postarej se o něj. My odcházíme." Jmenovaný kývnul a odebral se k chlapci. Harry pouze zíral, neschopen mluvit, neschopen se pohnout. Snape pronášel složité inkantace, rány se zacelovaly. Netrvalo dlouho a Harry na sobě neměl ani malý škrábanec. Znovu začal zvracet. Především ze sebe. Snape odešel. Jen na chvilku. Chlapec cítil mužovu ruku na zátylku a broušené sklo u rtů. Kdyby ho chtěl zabit, Harry se nebránil. Přivítal by smrt plnými doušky. Lektvar vypil a zvracení ustalo. Nicméně bolest svalů neustala. "Pane Pottere, proč jste byl drzý na mladého pana Malfoye? Varoval jsem Vás." Harry vzhlédnul. Nepostavil se. Pouze setrvával nahý v lehsedu. "Protože už mi to bylo jedno. Málem jsem zvracel i krev a ten zkur-" vzduch opět prořízlo mlasknutí a Harryho opět přivítalo ostré štípání na tváři. "Pane Pottere, varoval jsem Vás. Kdybyste nebyl tak hloupý a neměl takovou připomínku, mohlo to být lepší." Harry se nadechoval k odpovědi, zastavilo ho Snapeovo panovačné zdvižení dlaně. "Pane Pottere, kdybyste se neutápěl v sebelítosti, mohl jste předejít kletbě. Ale vy jste hloupý, idiotský spratek a musíte mít vždy poslední slovo. Řeknu vám jednu věc. Není tady Brumbál, aby vás zachránil. Nikdo vás nezachrání." Harry chtěl něco poznamenat, ale nechal si to pro sebe. U rtů ho zastudilo broušené sklo a on se napil. Nevěřil mu. Nikdy mu věřit nebude. Ale pil. A bolest prudce mizela. Lehl si. Rozpřáhnul ruce. Usnul. Usnul jako na lusknutí prstů. Mistr lektvarů zavřel oči a nechal mysl, ať upraví místnost. Přes chlapce se sama položila nadýchaná červená peřina. Místo trůnu se objevilo polstrované křeslo, do kterého se svalil a přemýšlel. Přemýšlel, co se zde bude dít. Příchod mladého aristokrata nepřinášel nic dobrého. To on sám věděl. Jenže co se děje? Co se stalo, že je Pán Zla navštívil tak brzy?