Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola pátá

Zdravím Vás, moji milí čtenáři!
Děkuji za veškerou přízeň, moc si ji vážím.
Dnešní kapitola je taková... strohá.
Ale příští kapitola Vám to vynahradí.
Již na ni pracuji, tak snad bude v brzké době!🙋🏻‍♀️❤️

"Tak tedy doufám, že mne plně posloucháte. První pravidlo zní, že nebudete mluvit, dokud nebudete vyzván. Je možné, že můj monolog bude vypadat jako bych vás vyzýval k řeči. Nechci poslouchat váš otravný hlas, pokud to nebude potřeba. Nechci slyšet žádné hloupé poznámky ani drzé řeči. Nemáte nárok říct svůj názor, dokud mě nebude zajímat. Druhé pravidlo bude lehčí dodržet. Pravidlo zní, že každý den budete provozovat hygienu. Budete se každý den mýt, čistit si zuby a holit se. Třetí pravidlo je též snadné, pokud řeknu, že se budete vyučovat, bude to tak. Všechny potřebné učebnice tu máte. Na konci týden, to je v neděli, vás budu zkoušet z látky, kterou vám zadám.
Čtvrté pravidlo je, že mi budete pomáhat s krajenim, drcením a dalšími pracemi.
Páté pravidlo zní jednoduše. Ať přijde kdokoliv, vždy budete u mě. Nebudete poslouchat cizí příkazy, vyjma Temného Pána, dokud vám to nedovolím.
Šesté pravidlo je, že nesmíte opouštět tyto pokoje sám.
Když budete dodržovat těchto šest pravidel, naše soužití bude příjemné. Jestliže nějaký bod nedodržíte, je v mé pravomoci vás jakkoliv potrestat. Nemusí to být nutně tělesný trest, ale jakýkoliv jiný. Máte nějaký dotaz, pane Pottere?" Harry se nervózně ošil. Polil ho studený pot a udělalo se mu nevolno. Obklopil ho strach. I přesto otevřel ústa, aby se optal. "Ano, Pane. Jak to bude s praktickou výukou? Mám tím na mysli například obranu." Starší muž si zkřížil ruce na hrudi a opřel se o pracovní stůl.
"Jistě, na toto jsem zapomněl. Praktické vyučování bude probíhat pouze v případě, že se naučíte teorii. Vždy vám podám podrobné materiály a až si budu jistý, že teorii ovládáte, poté se přesuneme k praxi. Každé pondělí se budete učit nitrobranu. Myslím, že si dobře vzpomínáte, jak jsme se ji společně učili. Budu vás ji učit znovu. Každou středu vám do mysli bude vstupovat Temný Pán. Bude pouze na vás, jak dlouho se ji budete učit. Také vám ještě ukáži prostory celého našeho pokoje. Pokoj ve kterém se nacházíme je váš . Zdali si přejete něco se dodat, řekněte si. Máte tu svůj kufr, ale ve skříni visí nové oblečení. Mé komnaty jsou ihned vedle vašeho pokoje. Nikdy nesmíte vstoupit do mých komnat bez mého pozvání. Kde se nachází koupelna, víte. Když budete cokoliv potřebovat za mé nepřítomnosti, smíte povolat mého osobního skřítka jménem Birke. Prozatím veškeré potřebné informace jsem vám předal. Zabydlete se, pane Pottere." Jakmile dopověděl, odešel. Zavřel dveře a nechal chlapce sedět uprostřed místnosti. Až poté si chlapec uvědomil, že se po místnosti vůbec neporozhlédnul. V rohu byla postel s červenými závěsy a nadýchanými červenozlatými přehozy. U postele byl malý noční stolek na kterém stála malá lampička. V druhém rohu se pyšnil dubový pracovní stůl s kalamáři, pergameny a brky. Vedle pracovního stolu byla malá knihovna napěchovaná studijním materiálem. Knihovna chlapce nezaujala. Kdyby na ni spočinul zrakem o minutu déle, zjistil by, že se tam nachází i četba o famfrpálu. Strategii šachů. Ale on nespočinul. Vedle knihovny stála z dubového dřeva dvoukřídlá skříň. On sám si až po chvíli povšimnul, že sedí na měkkém, vínově zbarveném, koberci čtvercového tvaru. Koberec pokrývá prostředek místnosti. Krásný pokoj. Útulný. A Harry neodolal. Zvedl se a došel k posteli. Rozhrnul závěsy a ulehnul. Zatáhl závěsy a nohy si přitáhl k bradě. Objal je. Nevydržel to. Plakal. Plakal za všechen čas strávený ve sklepení. Za všechen čas, který si neužíval v Bradavicích. Za všechny minuty, kdy plel zahrádku tety Petunie. Za Albuse Brumbála. Za Cedrica Diggoryho. Za Siriuse Blacka. Kolik dalších lidí zemře? Harry Potter je přeci vyvolený. To on musí být ten, kdo porazí toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat. I za to plakal. Protože tohle není fér. Nikdy to nebylo fér.