Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola sedmá

Slíbila jsem, že Vám to vynahradím!
Přesto, že je kapitola opravdu krátká, ukazuje se Severusova nátura.
Opravdu si Harryho vychutnává a bude hůř.
Moc děkuji za všechny ohlasy.
Moc si jich vážím.
Všech komentářů i hvězdiček.
A tisíc přečtení?
Děkuji!!! 💚
Tolik přečtení jsem opravdu nečekala.
Otírám slzy a Vy si užijte čtení.
_____________________

Harry nebyl dochvilný. Stál před dveřmi v 8:01. Snape se rozzlobil. Ale tohle mu vynhradilo malé pokárání. "Pane Pottere, jdete pozdě. Je něco, co vás zdrželo?" Harry stál před komnaty. Snape mezi dveřmi, líně se opíral. "Omlouvám se, pane. Učil jsem se." Snape nic nepoznamenal. Pouze odstoupil, aby mladík mohl vejít. "Pane Pottere, prokážete mi, jak jste se připravoval. Na stole máte vše potřebné, dejte se do práce." Harry nejistými kroky přešel ke stolu. Na stole ležely rukavice, které si navlékl a prohlédl si suroviny. Plášť Mozkomora, pírka Zmíráčka, hadí oči, listy Paměťovky Jasnozřivé, kopyto Kentaura. Vše se zdálo být v pořádku, alespoň doufal, že na něj Snape nepřichystal zákeřnost. On sám by listy Paměťovky Jasnozřivé snadno zaměnil za listy Bledule Krajní. Nejdříve vyvařit plášť Mozkomora, to zvládne. Otočil knoflíkem, objevil se malý plamínek. Stejně jako u Dursleyových. Opatrně. Uchopil plášť Mozkomora, pozvolna nechal vařit a mezitím se ujal strouhání kopyta Kentaura. Plamínek ztlumil, nepřestával strouhat. Snape seděl v křesle s knihou, po pravé straně od Harryho. Avšak knize se nevěnoval. Mladík odstavil vývar, plášť Mozkomora opatrně vyňal, vyhodil. Harry se soustředil, aby vše udělal správně. Vzal šest per Zmíráčka, připraven vhodit do vývaru. "Pane Pottere, kdybyste se připravoval, jak jste tvrdil, věděl byste, že máte nechat vývar vystydnout. Jestliže tam hodíte ta pera, nejenže zničite vzácnou přísadu, jako je Mozkomorův plášť, tak člověku, co by lektvar vypil by se přinejmenším rozleptal jazyk. Udělat takto triviální chybu je i pod vaši úroveň, pane Pottere. Smím podotknout, že laťka je dost nízko." Muž stále seděl. Nezvedal se, nebylo to potřeba. "Omlouvám se, pane. Můžu pokračovat?" Mladík nevzhlédnul. V ruce stále držel pera, připraven pokračovat. Muž vstal, postavil se před stůl, dožadoval se očního kontaktu. "Pane Pottere, nejenže nezvládáte dodržovat etiketu konverzace tím, že se mi nedíváte do oči," Harry vzhlédnul, "dokonce si myslíte, že po takto triviální chybě vás nechám zničit veškeré přísady. Opravdu se mne ptáte, zda můžete dobrovolně zničit vzácné a drahé přísady?" Harry sklopil poníženě hlavu. "Ne, pane. Omlouvám se." Zčervenal. Litoval. "Pane Pottere, přemýšlím, zda dnes vyváznete bez trestu. Co myslíte?"