Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola šestá

Vedle spícího chlapce se ozvalo tiché lupnutí, které ho neprobralo. Za jiných okolností by ho to zcela jistě probudilo, takto ne. Byl vyčerpaný. Jemné zataháni za peřinu bylo účinnější. Domácí skřítek sklopil uši a uhladil si pár článků na vrásčité hlavičce. "Pane Harry Pottere, jste očekáván na snídani. Druhé dveře zleva." Skřítek se jemně uklonil a s tichým *lup* opět zmizel. Harry si rukou promnul oči a vzal si brýle z nočního stolku. Kdy si je tam dal? Natahoval se pro hůlku, aby mohl vyčarovat tempus a zjistit, kolik může být hodin. Jenže zapomněl, že hůlku nemá a tudíž si bude muset požádat o nějaké hodiny. Nevadí. Zvládne to. Vstal, postel se sama ustlala. Uhladil si oblečení z předešlého dne, nevadí. Převlékne se po snídani. Bos přešel z pokoje přes chodbu až k druhým dveřím zleva. Dveře jemně brněly. Tak krásně. Jakoby dřevo stále pracovalo. Bylo to omamné. Ale on nemohl setrvávat na chodbě. Byl očekáván. Jemně stisknul kliku a před ním se objevil dlouhý stůl. Po každé straně tu bylo 12 míst a dvě ve středu naproti sobě. Na druhém konci seděl napřímený Severus Snape. "Slova, pane Pottere."
Harry se podíval na palce u nohou. Zčervenal. "Dobré ráno, pane. Můžu si sednout?" Nevzhlédl. Ani jeden. Úsečné "ano" nechalo Harryho se posadit. Před Harrym se objevila sklenice s dýňovou šťávou a tousty s krůtí šunkou. Vedle toustů se třpytila smažená vajíčka a opražená slanina. Harry hltal dýňovou šťávu a ani nezaznamenal, že sklenice je bezedná. Jakmile dopil, otřel si pusu do rukávu. "Pane Pottere, buďte tak laskav a příště použijte ubrousek." Nevzhlédl. Stále pročítal Denního Věštce. "Omlouvám se. Pane, můžu... teda... errr," "Vyjadřujte se, až po snídani a jako konzervativní člověk, pane Pottere. Teď jezte a mlčte." Harry zčervenal. Snape nevzhlédnul. Harry hltal. Stejně jako dýňovou šťávu. Ústa stále vyprahlá žízní a hladem. Mlaskal a jídlo mu padalo z úst. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Harry dojedl. Byl plný. Nasytil se. "Pane, už se vás můžu zeptat?" Snape zvedl zrak k chlapci. "Běžte si vyčistit zuby, pak se vraťte a smíte se zeptat." Sklopil zrak k novinám. Harry si otřel ústa ubrouskem a téměř utekl do koupelny. Osprchoval se. Vyčistil si zuby. Cítil se čistě. Stál v obrovské koupelně s vanou a sprchovým koutem. Malé zrcadlo nad umyvadlem. Harry viděl pouze svá ramena a hlavu. Díval se na sebe. Uhrančivě zelené oči. Unavené, plné smutku. Jizva vystouplá, zarudlá. Fialová modřina, co byla u ni, mizela. Co je dnes za den? Za měsíc? Obléknul se. Do obyčejných bílých kalhot a nějaké červené košile. Teď mu na tom nezáleželo. Chtěl kalendář a hodiny, to bylo důležité. Nádech, výdech. Pohladil jemně vibrující dveře jídelny, stisknul kliku, otevřel dveře. Ale nebyla to jídelna. Byl to útulný pokoj s křesli, sedačkou a krbem. Byla tak podobná místnosti na chodbě. Ale tahle místnost byla... jiná. Příjemnější. "Posaďte se, Pane Pottere." Sledoval ho. Harry došel k sedačce, posadil se. Stále ho sledoval. Harry sklopil zrak. "Chtěl jste se mě na něco zeptat, pane Pottere." Mezi ukázovákem a palcem líně mazlil stopku skleničky. Sledoval červeně rudé víno. "Já... pane. Chtěl bych do pokoje hodiny. A co je dneska za den? Co je za měsíc? Nemám žádný přehled." "Hodiny i kalendář budete mít v pokoji, až tam přijdete. Dnes je úterý, 28. září. Je to vše nač se chcete ptát?" Víno odložené na stolku, sledoval chlapce. Chlapec se ošil. "Tahle místnost... jak funguje? Musím zítra za Volde-" Snape vstal. "Pane Pottere, Temného Pána nebudete jmenovat. Tato místnost je přizpůsobena mým potřebám. Jakou místnost zde budu chtít, ta tu bude. Ano, zítra půjdete navštívit Pána zla." Pochodoval po místnosti. Sem a tam jako nenasytná šelma. Harry stále nevzhlédl. "Můžu odejít, pane?" Snape se zastavil. "Smíte odejít, pane Pottere. Dnes se učte lektvary. Přesněji se učte jakým způsobem se má vařit veritasérum. Kolik je čeho potřeba. Dnes v osm hodin budete vzorně stát před mým pokojem, prokážete své znalosti." Opět se posadil do křesla. Sáhl po knize. Harry byl propuštěn. Odešel do svého pokoje. Převléknul se do starých velkých tepláků a velkého trika po Dudleym. Posadil se ke stolu, v ruce knihu lektvarů. Myslel, že učebnice bude mít nové. Přesto v ruce držel bývalou učebnici Prince dvojí krve.