Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola dvanáctá

Ahoj, moc děkuju všem za ohlasy! Neskutečně si toho vážím a ještě s tím, že jsem se vrátila po delší době. Budu se snažit vydávat co nejpravidelneji! Dnešní kapitola je krátká, ale příští bude delší 🤭. Pamatujte si jednu věc... Vše nemusí být tak, jak se zdá a kam to směřuje!
Děkuji za pozornost a přeji příjemné čtení 🖤

__________

Severus se chopil první vzpomínky, jak ho jeho strýc uhodil páskem a hodil do přístřešku pod schody. Chlapec neplakal. Jen si lehnul tak, aby necítil pálení a ani jednu ránu. Tohle vidět Severus vidět nechtěl, ale věděl, že si to chlapec musel zasloužit jinak by jej tam ředitel přeci nenechal. Chopil se další vzpomínky. Harry utíkal před bratrancem a jeho kamarády a byl vskutku rychlý. Jakmile se bratranec blížil k malému chlapci, tak byl obávaný profesor vytlačen z jeho hlavy. "Jemu se povedlo mě vyhodit ze své hlavy? Zlepšuje se..." pomyslel si Severus ale nic neřekl. Chlapec se rozčílil. "Proč jste to udělal?" Harry byl na nohách a klepal se vztekem. "Pottere, byl jste viditelně ve stresu a já-" chlapec ho utnul. "Ne, tohle není Vaše starost. Potřeboval jste chytit ty špatně vzpomínky, abyste se vyžil v bolesti? To Vám dělá dobře-" chlapec nedořekl větu a vzduchem se vzneslo ostré mlasknuti. "Takhle se mnou mluvit nebudete." Chlapce to nezastavilo ba naopak. "Jste obyčejnej bastard." Severus již neměl potřebu cokoliv dělat a pouze jej pozoroval. Mladý kouzelník se vzpamatoval a uvědomil si, že to nejspíš pokazil. Pokleknul, ale neomluvil se. On nemusel.

*Mezitím v komnatách blonďatých kouzelníků.

Mladému aristokratovi se začala řinout ze znamení krev. Byl čas. "Otče, odcházím." Víc slov neřekl, otce si již nevážil. Lucius nikterak nezareagoval. Draco se vydal do komnat temného pána. "Můj Pane." chlapec se rozhlédnul po místnosti a zjistil, že tam jsou sami. Sklopil hlavu ve znamení respektu a úcty. "Chlapče, drahý. Jsi tu jako první. Brzy poznáš mé nejbližší. Dělá mi velkou radost, že jsi tu se mnou." Pohladil jej po sklopené hlavě a místnost se začala zaplňovat. "Můžeš vstát." Chlapec vstal a rozhlédnul se znovu a nestačil se divit. Byl v šoku.