I fell in love with my ex💸🥀

³

Když jsme tam dojeli, tak mi Payton otevřel dveře, a my s lili vyšli ven „co se sní stalo?“ zeptala se mé mámy tiše paní moormeierova, a Moje máma jen mykla rameny, ví to, ale říkala jsem jí ať to nikomu neříká „kde budu mit-“ nedořekla jsem to protože mi pán krasoň skočil do řeči, byla to ironie když tak
„máš ho semnou“ řekl, a já jenom vykulila oči „jestli mám mít s tím debilem pokoj, tak spím někde dal od něj“ řekla jsem potichu „pojď ell,ukážu ti ho“ řekl mi, a já jenom ještě dodala„ pro tebe už jen ella“ řekla jsem, a on jen smutně kývl, a dovedl mě do pokoje, manželská postel?!to bylo první na co jsem se zaměřila „spím na zemi“ řekla jsem, a koukla se na skříň pokoj (média) ten pokoj mi něco připomínal až teď, to je chata, kam mě Payton po prvé vzal,a já sním ztratila panenství,a po měsíci zjistila že tohle všechno byla jen sázka „ne tohle není možný“ vrátily se mi ty vzpomínky jak jsme se tady spolu vyspali, ta postel byla stejná,Payton se na mě podíval, a všiml si mých skleněných oči „ell teda promiň ello co se děje ?“ zeptal se „nedokážu tady být, potom co se v tomhle pokoji stalo“ řekla jsem a chytla se za vlasy „jak jsem ti vzal panenství?“ zeptal se a já jen kývla „hoďme to za hlavu“ řekl a já se na něj jen podívala „jak mám kurva hodit za hlavu něco co bylo krásný, ale pán krasoň to musel domrdat, ani nevíš jak tě nenávidím kvůli tomuhle“ řekla jsem , hodila s kufrem, a šla dolů, tam byla moje máma „co je ell?“ zeptala se mě, a já ji neodpověděla a odešla, potřebuju to vstřebat,kousek od chaty je takový rybníček, tam jsme s paytnem taky chodily....

Když jsem se vrátila do chaty, tak bylo nějak půl osmé večer, měla jsem hlad, tak jsem se šla podívat do kuchyně, tam seděli všichni, a lili ležela v pelíšku když mě viděla tak po mě začala skákat, moje máma mě ihned přiběhla obejmout „měla jsem o tebe strach, kde jsi byla?“ zeptala se úplně vyděšeně „musela jsem jít něco vstřebat“ řekla jsem a ona mi zašeptala „může za to Payton“ zeptala se „ani ne, ale je tu něco co nevíš, asi ani paní moormeierova“ „řekneš nám to potom, teď se pojď najíst“ řekla mi, a jediné volné místo bylo vedle paytona, sedla jsem si tam „omlouvam se“ řekl a sklopil hlavu k talířu, já to neřešila, a začala jíst co mi mandala paní moormeierova.