Čestný muž (SNARRY)

1.kapitola- část jedenáctá

Tu noc nemohl spát. Ležel sám ve svém tichém pokoji, díval se na baldachýn postele a přál si, aby nikdy neotevřel ústa. Věděl, že to, co řekl, bylo kruté, a zůstal v něm hluboký a nepříjemný pocit lítosti.

Byl to zahořklý, zvrácený muž, to věděl. Po vší té laskavosti, kterou mu Harry prokázal, po tom kolikrát mu odhrnoval vlasy z čela a šeptal slova útěchy, když trpěl, se mu takhle odvděčil?

Nakonec se mu ze zvuku vlastních myšlenek udělalo špatně a od tří hodin ráno se zavřel ve své laboratoři a nechtěl ji opustit, pokud to nebude nezbytně nutné. Zvládl osm hodin v kuse, než se musel vynořit a dát si šálek kávy, aby nastartoval mozek po ošklivé noci, kterou prožil.

Došel až nahoru a zastavil se, když uslyšel hlasy z obývacího pokoje. První poznal, že patří Harrymu, a když poslouchal, uvědomil si, že to je Weasley, s kým mluví jeho manžel.

Báječné, pomyslel si Severus, určitě bude naříkat, jak hrozný je jeho život tady a jaký strašný manžel jsem.

Přemohla ho jeho vlastní zvědavost, Severus na sebe seslal tišící kouzlo, kouzlo iluze a popošel blíž ke dveřím. Hlasy se vyjasnily a překvapilo ho, že neslyší kňučící stížnosti, které očekával, ale Harryho hlas, který svým obvyklým jemným tónem říkal,

„Tak proč jsi nevzal ty modré talíře, když se ti líbily?„

Weasley si odfrkl a odpověděl: „Cože, a strávit další měsíc posloucháním Draca? Kdo mohl tušit, že talíře budou tak důležité?„

„Nemůžeš udělat kompromis?"

„Ach ano." Ušklíbl se Weasley „Skončíme s talíři barvy soplu. Vážně super."

Harry se tiše zasmál a Severus slyšel cinkání porcelánu, když se naléval čaj. „Ach, tyhle malé domácí hádky budou tvoje smrt."

„Ne, Draco bude moje smrt, to ti slibuju." Chvíli bylo ticho a pak se Weasley zeptal, "Jak se vůbec máš? Vypadáš unaveně."

„Ach... v noci jsem toho moc nenaspal." Ozvala se slabá odpověď a Severusovi se v hrudi cosi ostře zkroutilo.

„Máš pořád bolesti?" Zeptal se Weasley s obavou v hlase.

„Ano." Odpověděl Harry unaveným hlasem. „Některé dny jsou lepší než jiné, ale vím, že jsou věci, které se prostě nezahojí, bez ohledu na to, jak moc bych si to přál.„

„Harry." Řekl Weasley tiše, Severus lehce naklonil hlavu a viděl oba muže sedící vedle sebe na pohovce. Harry byl strašlivě bledý a vypadal nemocnější, než jak ho Severus viděl za celé měsíce.
„Řekni mi, co se děje." Zaprosil jemně Weasley.

„O nic nejde, Rone. Jsem jen unavený."

„To vidím, vypadáš vyčerpaně."

Harry se nevesele zasmál. "Víš, člověka to po čase přestane bavit poslouchat."

„Nedaří se ti tady dobře? Když jsem tě viděl naposledy, vypadal jsi trochu líp."

„Všechno je fajn." Řekl Harry a Severus věděl, že na takovou lež mu kamarád neskočí. „Chci říct, tak fajn, jak jen to za daných okolností jde."