Čestný muž (SNARRY)

3.kapitola- část třetí

Severus seděl v malé zahrádce Ronova a Dracova domu v Prasinkách a všichni si užívali nezvykle  teplého počasí, které jim nedělní odpoledne koncem února poskytovalo. Všichni dojedli obzvlášť dobrou nedělní pečeni. Ron dokázal, že zdědil talent své matky vařit a její potřebu krmit lidi, dokud nebudou plní k prasknutí.

„Našla jsem pár knih, které by se Lydii mohly líbit."  Řekla Hermiona a usrkla kávy. „Jsou to sice fikce, ale mohla by to číst spíš pro potěšení než kvůli studiu."

„Podívejme, kdo promluvil." Ušklíbl se Ron. „Kdy jsi ty naposledy četla knihu jen tak, aniž by ses chtěla něco dozvědět?"

Hermiona na něj obrátila oči v sloup a plácla ho přes ruku, když se jí snažil vzít sušenku z jejího talířku.

„Velmi si toho vážím. Díky Miono." Řekl Harry s úsměvem. „Dám jí je zítra."

„Jak jdou lekce?" Zeptala se Hermiona Severuse a on si s Harrym vyměnil pohled.

„Učí se neuvěřitelně rychle a je pro ni dobré, že má na co soustředit svou energii. Přiznávám, že je také docela příjemné, když mi někdo pomáhá s méně komplikovanými objednávkami."

„Někdo, komu neplatíš mzdu, co?" Draco pobaveně pozvedl obočí, když se usadil na proutěné pohovce vedle Rona a přitulil se k němu.

„Vlastně..." Řekl Severus a uhladil si hábit, „Zřídil jsem si u Gringottových účet právě za takovým účelem. Vypočítal jsem hodnotu Lydiiny pomoci a každý týden ukládám na účet určitou částku. Bude tu pro ni, až jí bude 17 let."

Cítil na sobě Harryho pohled a otočil se, aby se podíval na svého manžela, který si ho prohlížel s podivně pronikavým pohledem. „Tos udělal?" Zeptal se tiše.

„Přišlo mi to fér." Pokrčil Severus rameny. „Kdybych někoho hledal, platil bych si asistenta a nechce se mi věřit, že bych mohl zaměstnat někoho, kdo má víc rozumu nebo schopností, než má Lydie."

Harry vypadal, že pukne pýchou, a Severusovi připadal ten pohled trochu znepokojivý. Muž se natáhl, vzal ho za ruku a jemně ji stiskl, než si uvědomil, že jsou v přítomnosti ostatních.

Očividně si myslel, že Severus nebude chtít být takto obtěžován na veřejnosti, a tak se chystal ruku sundat, ale Severus ji chytil, zvedl ji ke rtům, vtiskl mu jemný polibek na klouby a pak si ji dal do klína. Harry se rozzářil a Severus nemohl uvěřit, že by takové prosté gesto mohlo učinit muže tak šťastným.

Věděl, že se ostatní dívají, otočil se k nim a svým výrazem dal jasně najevo, aby si nechali poznámky pro sebe. Nikdo však nic neřekl, Ron s úsměvem obrátil pozornost k Hermioně a zeptal se, „Tak jak jdou ty úkoly? Minulý týden jsi jich měla dost, když jsme spolu mluvili."

Hermiona si povzdechla a rozhovor se stočil k její školní práci, když si stěžovala na nedostatečnou koordinaci ze strany oddělení, když došlo na rozdávání úkolů. Měla několik projektů, všechny zdlouhavé, které byly dány a měly být předloženy současně. Byla vážně přepracovaná, ale přesto se jí dařilo.

Odpoledne příjemně pokračovalo a Severus byl opět překvapen, když zjistil, jak moc se mu líbí společnost dvou bývalých Nebelvírů. Ron měl ostrý smysl pro humor, kterého si za celá ta léta v Bradavicích nikdy nevšiml, a několik jeho vtipných poznámek Severuse během odpoledne hluboce pobavilo.

Slunce zapadlo a vzalo si s sebou své teplo a přinutilo skupinu ustoupit zpět do domku. Bylo to krásné místečko a Ron s Dracem tvrdě pracovali, aby z něj udělali domov, na který byli pyšní. Když ho koupili, rozpadal se, ale s Dracovým dědictvím, které použil na stavbu centra, to bylo jediné, co si mohli dovolit. Ronovi bratři byli neocenitelní časem a dovednostmi, které tomuto úsilí propůjčili, a bylo jasné, jak jsou Ron a Draco na svůj malý palác hrdí.