Čestný muž (SNARRY)

1.Kapitola- část první

Severus si o sobě myslel, že je čestný muž. Nebyl hodný, trpělivý nebo dokonce vtipný, ale byl si jistý, že by o něm kdokoliv řekl, že je čestný.

A to byl ten důvod, proč souhlasil, že si vezme Harryho Pottera. Požadavek přišel od Brumbála, stejně jako všechny katastrofické žádosti v jeho životě, a jak tomu obvykle bývalo u starého blázna, cítil nutkání podvolit se zoufalé prosbě.

Muselo to být opravdu zoufalé. Nikdo při smyslech, obzvlášť Potter, by si nemyslel, že je svatba dobrý nápad, bylo to spíš nutné. Problémy začaly před osmi měsíci, když byl 19letý Potter zajat Smrtijedy. Byl držen v zajetí skoro týden předtím, než ho Draco Malfoy, ze všech lidí, zachránil a vrátil do Bradavic.

Severus si vzpomínal na noc, kdy byl zkrvavený a potlučený chlapec uložen do postele v Nemocničním křídle, probouzel se a zase upadal do bezvědomí, zatímco Weasley a Grangerová stáli opodál a čekali na zprávy o svém milovaném zázračném chlapci. Draco byl popelavě bledý, vlastní ret měl roztržený a krvácející a obvykle čisté vlasy a hábit rozcuchané a špinavé.

Jakmile to vypadalo, že Potter utekl hrobníkovi z lopatky, rozhodl se Severus, že odejde. Nejlepší věc, kterou mohl pro kluka udělat byla, že uvaří potřebné lektvary k jeho uzdravení a hýčkání nechá na někom jiném. Na ošetřovnu šel jen když potřebovali nové lektvary.

Muselo se říci, že Potterovo zotavování bylo pomalé. Chlapec trpěl všemi možnými způsoby týrání rukama svých mučitelů, a i když se Severus neptal na žádné podrobnosti, bylo zřejmé, že nebýt Draca, chlapec by zemřel pomalou a bolestivou smrtí.

Při těch několika příležitostech, kdy se odvážil do nemocničního křídla, musel přiznat, že byl šokován tím, co viděl. Zažil Pottera po různých incidentech, obvykle kvůli jeho nebelvírské zbrklosti, ale tohle bylo jiné. Obličej měl celý pokrytý černými a modrými modřinami, byl bledý a vyhublý a on ještě nikdy neviděl chlapcovy oči tak prázdné a bez života.

A divné bylo, že k sobě nepustil nikoho kromě Draca, toho jednoho večera viděl, jak ho pevně drží, když mu na ošetřovnu nesl čerstvý lektvar na uvolnění svalů. Blonďatý zmijozel seděl na jeho posteli, držel ho v náručí a kolíbal ze strany na stranu.

"Ššš." Uklidňoval ho. "Jsem tady. Jen dýchej. Všechno je v pořádku. Jsem tady."

"Neodejdeš?" Ozval se druhý hlas, který zněl absolutně vyděšeně.

"Slibuju, že ne. Zkus se vyspat. Budu tady s tebou."

K velké úlevě Weasleyho a Grangerové je Potter pustil na ošetřovnu, ale stejně k sobě nikoho dalšího nepustil a zdálo se, že se vyhýbá jakémukoliv pokusu o fyzický kontakt, o který se pokusil kdokoliv jiný, než jeho zachránce.

Přesto, celkově vzato, prošel tím vším živý, což bylo víc, než by většina zvládla, Severus se tehdy zamyslel. Zdálo se, že v sobě ještě jiskru odolnosti měl, protože pouhé dva měsíce nato chlapec Voldemorta konečně zabil. Všechno se to nakonec seběhlo hrozně rychle, ne že by si Severus stěžoval.

Po tolika letech plánování a trénování stačila jednoduchá smrtící kletba. No, jednoduchá asi nebylo to správné slovo. Síla, kterou Potter kletbu seslal byla dech beroucí, nezabila Voldemorta hned, zničila ho, rozložila zevnitř, proměnila jeho kosti v prach a orgány v želé. Když byl konečně konec, po Temném pánovi nezbylo vůbec nic.

Severuse zajímalo, jestli s tím mělo něco společného Potterova zkušenost se smrtijedy. Nikdy nepochyboval o chlapcově síle, byl toho svědkem při mnoha příležitostech a i on musel neochotně přiznat, že když se do něčeho Potter pustil, dokázal víc než většina kouzelníků. Nikdy však nevěřil, že by chlapec měl v srdci dost čisté nenávisti, aby skutečně použil smrtící kletbu v plném rozsahu. Ale Potter, který se dostal ze zajetí, byl jiný, našel v sobě tolik nenávisti, že zabil nejen Voldemorta, ale asi deset nejvěrnějších Smrtijedů.