Čestný muž (SNARRY)

4.kapitola- EPILOG

O 7 let později...

Harry si nalil šálek kávy, pak se posadil ke stolu v kuchyni Oak Ridge, rozhodl se, že si to malé potěšení zaslouží, a pokud se ho někdo pokusí oddělit od tolik potřebného kofeinu, prokleje ho do zapomnění.

„Proč se tady schováváš?" Zeptal se Severus, když vešel do kuchyně, protože zjevně hledal svého manžela.

"Severusi, lásko moje." Procedil Harry skrz zaťaté zuby. „Jestli se mi chystáš navrhnout, abych odešel z téhle kuchyně, budeš si pak muset vyndat mou nohu z tvýho zadku.„

„To není moc zdvořilé, tati." Řekla Lydia, když vklouzla do kuchyně a vytrhla mu šálek kávy z rukou, napila se a pak mu ho podala zpátky.

„Kéž bys s tím přestala." Zabručel a Lydia na něj v odpověď vyplázla jazyk.

„Víš, lidé tě tam venku hledají, za pár minut máš proslov." Řekla Lydia, založila si ruce a postavila se vedle Severuse.

Harry se na ně vylekaně podíval a řekl: „Mohla bys, prosím tě, takhle nestát? Jsi jako mini verze Seva, a upřímně, jedna stačí."

„Říká ti ty nejromantičtější věci, táto." Řekla Severusovi s úsměvem. „Nevím, jak to můžeš vydržet.„

„Roky praxe, zlato." Řekl Severus Lydii, objal ji kolem ramen a vtiskl jí polibek na temeno hlavy. V patnácti vystřelila nahoru a byla jen o pár centimetrů menší než Severus. Vlasy jí stále visely ve volných kaštanových vlnách, těsně za rameny a vyrostla z ní hezká a sebevědomá mladá žena.

Severus a Harry se rozhodli dívku adoptovat několik měsíců poté, co obnovili manželství, když si uvědomili, že je to zřejmý krok. Oba si dívku zamilovali a věděli, že jí mohou nabídnout domov, který jí bude nejen vyhovovat, ale umožní jí prosperovat.

Nikdy svého rozhodnutí nelitovali, i když si jako rodina prošli opravdu těžkými časy. Lydie bude vždycky obtížná, vždycky bude mít problémy s integrací s ostatními a její inteligence je někdy víc, než Severus nebo Harry zvládnou. Nicméně oba muže zbožňovala a nedlouho po adopci přišla za oběma a velmi stydlivě se jich zeptala, zda by o nich mohla mluvit jako o 'tátovi' a 'táťkovi'. Harry byl bez sebe a Severus musel připustit, že i on měl v očích slzy radosti.

„Tati." Řekla Lydia. „Déle se tu schovávat nemůžeš. Strýček Draco se tě chystá odchytit a vyrvat ti určité části tvé anatomie.„

„Strýček Draco není jediný." Ozval se Ronův hlas, na boku měl tmavovlasé tříleté dítě. „Váš syn se rozhodl, že dnes není vhodný den na ponožky." Řekl a podal malého chlapce Severusovi. „Dost jsme se kvůli tomu pohádali.„

Severus se uculil, když vzal svého syna z Ronovy náruče. „Žádné ponožky?„

„Příliš horko." Řekl malý chlapec. „Nechtěl jsem je a byly zelené.„

„Je něco v nepořádku se zelenou?" Zeptal se Severus, zjevně připraven bránit čest své koleje.

„Modrou mám radši. Chci ponožky strýčka Rona.„

„Ponožky strýčka Rona ti nesednou, ty malý skřete." Ron rozcuchal chlapci vlasy, naklonil se, aby mu foukl do tváře, ten se spokojeně zahihňal.