Čestný muž (SNARRY)

2.kapitola- část šestá

Následujících několik týdnů plynulo klidně a pokojně. Harry se pod Severusovým pozorným dohledem stále vzpamatovával z kletby a začal i přibírat. Byl natolik zdravý, že se o Severuse postaral, když měl znovu migrénu, a přestože Severus tu zatracenou věc nenáviděl, nechat Harryho, aby se o něj znovu postaral, byla čirá blaženost.

Začal Harryho povzbuzovat, aby zvážil návštěvu poradce, a i když se tomu stále bránil, doufal, že časem si to Harry rozmyslí. Měli za sebou několik dalších rozhovorů o tom, co se stalo. Každý z nich byl náročný a obtížný. Většinou končily hořkými slzami, kdy Harry ležel v Severusově náruči, chráněný a v bezpečí.

Severusovi kvůli tomu vždycky pukalo srdce a připomnělo mu to, že i když se Harry zotavuje, je stále křehký a je třeba s ním zacházet opatrně.

Vánoce byly klidnou, ale příjemnou záležitostí. Severus se cítil provinile, že přešel Harryho dvacáté narozeniny, aniž by mu nabídl jediné přání. Tentokrát mu koupil krásný nový hábit. Poobědvali spolu a vydali se na procházku zasněženou okolní krajinou, než k nim večer přišli Draco, Ron a Hermiona.

26.prosinec strávili v Doupěti a Harry byl skoro bez sebe radostí, když viděl, jak byl Severus vhozen do středu chaosu, který u nich vždycky vládl, když tam byli všichni Weasleyovi a jejich partneři. Držel se ve stínu, jak jen to bylo možné, a povětšinou se mračil do sklenky vína, lákaly ho jen Harryho něžné úsměvy a sliby ochrany před hromadou zrzků.

„Nebylo to tak zlé." Řekl Harry, byl přitisknutý k Severusově hrudi, leželi rozvalení na pohovce v knihovně před ohněm.

„Líbat lem Voldemortova hábitu byla větší zábava." Zavrčel Severus do černých vlasů, které ho neustále lechtaly v nose.

Harry se zasmál a přitulil se trochu blíž. „Užil sis to. Vlastně jsem tě v jednu chvíli viděl se usmívat."

„To rozhodně ne, to vezmeš zpátky."

„Nebo co?" Škádlil ho Harry.

„Nebo tě vykopnu na zem."

„Ach, Severusi, takové plané hrozby." Povzdechl si Harry dramaticky a pevněji ho sevřel, aby dokázal, že má pravdu.

„Spratku."

„Hm." Souhlasil Harry spokojeně. „Jelikož máš tak dobrou náladu, zajímalo by mě, jestli by pro mě mohl udělat laskavost?"

„Jak moc bych se měl bát?" Zeptal se Severus ostražitě.

Harry se usmál do mužovy hrudi a zvedl ruku, aby si pohrál s knoflíky na košili.
„Centrum pořádá silvestrovskou párty... napadlo mě, jestli bys nešel se mnou."

Slyšet zranitelnost v Harryho hlase způsobilo, že se Severusovi stáhl žaludek, bolestně si vzpomněl na poslední akci, na kterou ho Harry pozval, a na to, jak pozvání bez rozmýšlení odmítl. Vzpomněl si na fotku opuštěného, osamělého manžela, která byla druhý den ráno v novinách, a nevědomky si Harryho přitáhl blíž k sobě. „Samozřejmě, že půjdu. Bude mi ctí.„
~~~~~~~~~~~
Bylo osm hodin na Silvestra, Severus stál ve vstupní hale a čekal, až se Harry dooblékne. Upravil si manžetové knoflíčky, ty, které mu koupil Harry, a usmál se, když se jemní malí hadi plazili a usadili se na tkanině jeho rukávů. Uhladil si límec, pak si upravil snubní prsten a pohodlněji ho usadil na obvyklé místo na prsteníčku. Nesundal ho ode dne, kdy si ho znovu nasadil, když byl Harry proklet, a neměl v úmyslu ho někdy sundat.

Slyšel skřípění schodů a vzhlédl, uviděl Harryho, jak sestupuje v hábitu, který mu Severus koupil k Vánocům. Vypadal ohromně, to bylo jediné slovo, které Severuse napadlo a které by dostatečně vystihovalo jeho manžela. Tmavě zelený hábit podtrhoval Harryho pleť a barvu očí a odhaloval Harryho nyní zdravé a pružné tělo. Jak si vůbec mohl myslet, že Julius je přitažlivější než Harry? Jak si vůbec mohl myslet, že je kdokoliv přitažlivější než Harry?