Čestný muž (SNARRY)

4.kapitola- část druhá

Severus stál v knihovně, díval se z francouzských oken, ruce sepjaté za zády a díval se do zahrad. Byl krásný jarní den, i když Severus to nebyl schopen ocenit. Žaludek se mu svíral, v ústech měl sucho a bylo mu směšné, v jakém byl stavu. Byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že ani nevěděl, že Harry vstoupil do místnosti, dokud mu kolem pasu nevklouzl známý pár paží a Harry mu nezamumlal do ucha,

„Nerad se probouzím sám, zvlášť když se vzbudím a potřebuju trochu... ranního probuzení."

„Promiň." Řekl Severus s úsměvem. „Byl jsem neklidný. Nechtěl jsem tě budit.„

„Nevadilo by mi to, zvlášť kdybys mě vzbudil tak, jak jsi to udělal včera ráno.„

„Jsi nenasytný." Odpověděl Severus.

„A ty jsi příliš dobrý v tom, co děláš." Zasmál se mu Harry do šíje.

Otočil se a zjistil, že hledí dolů na rozkošně vypadající verzi manžela, jehož vlasy byly rozcuchanější než obvykle a oči kalné ještě ze spánku. Prohrábl černé vlasy a Harry se do doteku opřel, ospale se usmál.

„Tak proč jsi vzhůru tak brzy?" Zeptal se, objal Severuse kolem krku a vytáhl se nahoru, aby mu vtiskl rychlý polibek.

„No, nad něčím jsem přemýšlel."

„Ale?" Řekl Harry a ustaraně se na něj podíval. „Děje se něco?„

Severus zavrtěl hlavou a řekl: „Ne, ne, neděje. Víš, co je dneska za den?„

Harry se odmlčel a na okamžik se zamyšleně zamračil. „Sobota?„

Severus se usmál a řekl. „Myslel jsem datum.„

„Hm, je 23. března, že?"

Severus přikývl a čekal, až se Harry chytne, dal mu trochu času, protože se právě probudil. Harrymu se náhle rozbřesklo. „Máme výročí svatby. Ty... ty sis vzpomněl?„

„No... vím, že když jsme se brali, že věci... nebyly takové, jaké jsou teď, a nemám zrovna naplánovanou oslavu... ale mám něco, co bych ti rád dal."

Harry ho poctil krásným úsměvem a jemu se sevřela hruď, když to viděl. „Vážně?" Zeptal se a kousl se do rtu.

Severus přikývl, odvedl ho k pohovce a naznačil mu, aby se posadil, zatímco on přešel k malému sekretáři v rohu a vytáhl z něj složku. Podal ji Harrymu, posadil se vedle něj a Harry se na něj tázavě podíval. Naznačil Harrymu, aby ji otevřel, a muž tak učinil, prohlížel si papíry, které vytáhl.

"Nerozumím tomu." Řekl Harry a vzhlédl k němu.

„To jsou skutky tohoto místa. Nechal jsem k nim přidat tvoje jméno. Vím, jak moc miluješ tenhle dům a život tady a od teď, polovina z toho patří tobě.„

„Ach můj bože." Řekl Harry bez dechu a v jeho tváři se zračila nedůvěra. „Severusi... já... nevím, co říct, to je neuvěřitelné. Jsi... jsi si jistý?„

„Samozřejmě. Udělal jsi z tohohle místa domov, přivedl jsi ho zpátky k životu, máš na něj stejný nárok jako já."

„Jsem tak dojatý." Řekl Harry a Severus viděl, že to myslí vážně. „Tohle je... tohle je ta nejúžasnější věc, kterou pro mě kdo kdy udělal. Miluju tohle místo a miluju tebe. Mockrát děkuju.„

Severus se usmál, když Harry dál shlížel na skutky, kousal se do rtu a nevěřícně vrtěl hlavou.

„Je tu druhá část." Severus cítil, jak se mu zrychluje tep. To byla ta část, díky které neklidně spal, ta část, při které se mu nepříjemně zvedal žaludek, kdykoliv na to pomyslel.

„Severusi, tohle je víc než dost." Řekl Harry a vzhlédl k němu.

„Chtěl jsem ti dát ty listiny, než se tě zeptám, na co se tě chci zeptat, abys věděl, že tohle místo bude vždycky tvoje, ať se stane cokoliv, ať už se rozhodneš jakkoliv."

„Rozhodnu k čemu?" Harry se na něj tázavě podíval.

Severus se zhluboka nadechl a snažil se dostat nervy pod kontrolu. Je to směšné, pomyslel si opovržlivě. Stál tváří v tvář Smrtijedům a Voldemortovi pro Merlina, viděl a dělal věci, z nichž by většina lidí měla noční můry, a přesto tu byl a cítil větší strach než kdy v životě.

„Harry." Začal a věděl, že zní jako chlapec na prahu puberty, a nenáviděl se za to. „Jak víš... naše manželství skončí, až ti bude v červenci 21 let."

Na Harryho tváři se objevil bolestný výraz, přikývl a podíval se dolů na ruce v klíně. Ten pohled posílil Severusovu sebedůvěru a cítil, že možná dostane odpověď, ve kterou tak doufal.

„Nevím, co si o té situaci myslíš... ale... shledávám to... nepřijatelným." Harry znovu zvedl hlavu a podíval se na Severuse s obezřetně tázavým pohledem. „Harry, pomyšlení na konec našeho manželství je něco, s čím se nedokážu smířit. Miluju tě." Řekl a jeho hlas se lehce zadrhl. "A zajímalo by mě, jestli bys možná... nechtěl... prodloužit naše manželství... na neurčito."

Harry vytřeštil oči a přitiskl si skutky k hrudi. „Severusi." Řekl hlasem sotva víc než šeptem. „Žádáš mě o ruku?„

Severus se obrnil a v duchu si řekl, že se musí dát dohromady. Tohle bylo příliš důležité na to, aby se to pokazilo. „Ano, Harry, žádám."

Harryho oči se zalily slzami, přitiskl si ruku k ústům a zíral na Severuse, očividně se snažil zpracovat všechno, co právě slyšel. Severus mu chtěl říct, ať prostě odpoví, ať tak či onak a ukončí jeho trápení, ale Harrymu tenhle okamžik nevezme, nebude na něj tlačit.

„Myslíš to vážně?" Zašeptal a Severus se neubránil úsměvu.

„Opravdu si myslíš, že bych se tě zeptal, kdybych to nemyslel vážně? Harry, nedokážu si představit, že bych se vrátil k životu bez tebe. Neumím si představit, že bych se probudil a neměl tě v náručí. Chci, abys tu byl se mnou. Chci s tebou sdílet život, sedět na terase, popíjet ráno kafe a večer se s tebou schoulit před ohněm. Chci se s tebou milovat, držet tě a líbat, chci se dělit o tvoje triumfy a utěšovat tě během tvých pádů. Chci být tvůj manžel." Skončil a jeho hlas znovu našel jistotu, vzal Harryho za ruku a podržel mu ji v klíně.

Harryho tvář se rozzářila v nejkrásnější úsměv, jaký kdy Severus viděl, a nemohl uvěřit, že to byl on, kdo měl tu čest něco takového vidět. Harry se naklonil dopředu a pomalu přitiskl rty na Severusovy, pak se mu vetřel do klína, pevně se ho držel a přitiskl se k Severusovu tělu.

„Neprojde ti, že mi nedáš pořádnou odpověď." Řekl Severus, když se Harry pohnul, aby Severusovi poškádlil krk.

„Samozřejmě, že moje odpověď je ano." Zamumlal Harry Severusovi do kůže a Severus nedokázal zabránit úsměvu. „A doufám, že to bude před mými narozeninami. Nechci strávit jediný den tím, že nebudu tvůj manžel.„

„Tak náročný, to je to s čím jsem se usadil?„

„Ano profesore." Zašeptal Harry a odtáhl se, aby se na něj podíval, zelené oči mu zářily a na tváři měl lahodný úsměv. „Obávám se, že se mnou budeš až do konce života.„