Čestný muž (SNARRY)

4.kapitola- část čtvrtá

Severus si povzdechl, očistil si ruce do vlhkého hadru a poněkolikáté se toho dne podíval na hodinky. Lydia vzhlédla od kotlíku, ke kterému byla skloněna, a přimhouřila na něj oči, než plamen ztlumila a řekla,

„Děje se něco? Dneska máš divnou náladu... I na tebe."

Severus se proti své vůli zasmál a otočil se k ní, protože věděl, že by musel být hloupý, aby si myslel, že před ní může něco tajit. Věděl, že si s ní musí promluvit, na tom se s Harrym dohodli už ten den, ale to neznamenalo, že z toho nebyl nervózní, ani že nebyl nervózní z toho, co Harry právě v tu chvíli dělá.

„Lydie, pojď se na chvíli posadit. Rád bych s tebou něco probral." Severus se posadil na jednu z vysokých stoliček za pracovním stolem a naznačil Lydii, aby si vzala tu vedle něj.

Lydie si povzdechem sedla. „Co jsem zase udělala?„

„Ne, tak to není." Severus zavrtěl hlavou. „Neudělala jsi nic špatného. Musím ti něco říct.„

„Nic dobrého?" Zeptala se dívka.

Severus kývnul hlavou na souhlas, protřel si kořen nosu a hluboce si přál, aby tento rozhovor mohl vést někdo jiný místo něj. „Lydie, důvod, proč dnes Harry není v centru, je ten, že je právě s novinářem, svým starým přítelem ze školy. Je s ním, protože brzy půjde k soudu vypovídat proti skupině lidí, kteří mu ublížili, a rozhodl se, že chce svou verzi příběhu předložit dřív, než začne soud."

Oříškové oči se na něj pozorně dívaly a Severus věděl, že Lydie hodnotí každé jeho slovo. „V příštích několika dnech vyjde najevo pravda o tom, co se Harrymu stalo a nepochybně o tom budou lidé mluvit. Chtěli jsme tě připravit, než se to stane, a ujistit tě, že uděláme vše, co je v našich silách, aby lidé, kteří Harrymu ublížili, za to draze zaplatili.„

Lydia chvíli mlčela, inteligentní tvář měla zamyšlenou, a i když si Severus uvědomoval, že má deváté narozeniny za rohem, jemu připadala přinejmenším dvakrát tak stará. „Velmi mu ublížili, že?" Zeptala se tiše.

Severus přikývl. „Ano, ublížili. To, co se stalo Harrymu, bylo... odporné a stále se z toho vzpamatovává. Nutili ho dělat věci, které by nikdo nikdy dělat neměl, a zacházeli s ním velmi krutě. Proto se rozhodl pokračovat v procesu, chtěl, aby byli konečně postaveni před soud za to, co mu udělali.„

„Vždycky jsem věděla, že je statečný." Řekla s jemným úsměvem, který zdobil její tvář jen zřídka. „Ale postavit se před soud a čelit lidem, kteří ti ublížili... to chce odvahu, kterou asi nemá mnoho z nás."

Severus se neubránil úsměvu, natáhl se a vzal její malou dlaň do své. „Vidím, že máš o Harrym stejně vysoké mínění jako já." Řekl a jemně jí stiskl prsty.

Zazubila se na něj. „Nejsem si jistá, jestli je možné, aby měl někdo o Harrym tak vysoké mínění jako ty.„

„Pravda." Řekl Severus a pustil její ruku. "To mě vlastně přivádí k něčemu jinému, co s tebou musím probrat, k něčemu mnohem příjemnějšímu."

„Ach?" Zeptala se Lydia očividně napjatě.

„Harry a já...za pár měsíců obnovíme slib." Řekl, necítil potřebu vysvětlovat dočasnou povahu svého manželství s Harrym. „A oba bychom byli poctěni, kdyby ses k nám přidala."

Oříškové oči se vykulily, a než si uvědomil, co se děje, Lydia ho objala kolem krku a nakláněla se ve stoličce dopředu, aby se k němu dostala, co nejblíž. Zvedl ruku, aby ji poněkud neohrabaně poplácal po zádech, a zdálo se, že ji ta akce přivedla k rozumu. Rychle se stáhla, tváře měla jasně rudé, rozpaky hmatatelné.

„Děkuji." Zamumlala a upřeně se dívala na podlahu. „Já... já opravdu ráda přijdu." Odkašlala si, stále se dívala dolů, pak seskočila ze stoličky a řekla, „Musím jít a... dělat...něco jiného. Uvidíme se ve středu.„

Přešla ke dveřím, zastavila se na prahu, konečně se znovu podívala na Severuse a řekla. „Řekni Harrymu, že si myslím, že to, co dělá, je úžasné, stejně jako ostatní lidé.„

Otočila se na podpatku a pokračovala v cestě, nechala Severuse samotného v laboratoři a znovu se divil, jaký podivný obrat jeho život nabral.

Nějaký čas strávil uklízením, pak slil lektvar, který Lydie nechala vychladnout, poté seslal čistící kouzlo na nádobí a kotlík. Nakonec mu další pohled na hodinky řekl, že Harry už bude určitě hotov a v bezpečí doma. Naposledy se rozhlédl kolem sebe, aby se ujistil, že je všechno zase na svém místě, a přemístil se zpátky domů.

Chvíli tiše stál, než uslyšel zvuk z kuchyně. Naslouchal cinkání hrnků a hvízdání konvice a pak se pohnul, aby zjistil, že si Harry připravuje šálek čaje.

„Ahoj." Řekl tiše ode dveří.

Harry se otočil a unaveně se na něj usmál. „Ahoj." Řekl, než se pohnul dopředu, objal Severuse a pevně se vtáhl do mužova sevření.

„Jak ti je?" Zeptal se Severus, zvedl ruku, aby pohladil Harryho po hlavě, zatímco druhou rukou držel Harryho za záda a třel je v konejšivých kruzích.

„Už mi bylo líp." Odpověděl Harry s povzdechem a strčil Severusovi hlavu pod bradu. „Seamus byl ale skvělý. Nechal mě mluvit a všechno to ze sebe dostat a pak se mnou hodinu seděl a dával příběh dohromady, měnil ho, dokud jsme nebyli spokojeni s tím, jak to znělo... Slíbil, že daruje příspěvek, za který se noviny normálně prodávají centru, nemám si teda proč stěžovat. Příběh vyjde, až začne soud... pak... se to všichni dozvědí."

„Každý bude vědět, čeho jsou ti parchanti schopni, za co jsou postaveni před soud, a takhle to podle tvých vlastních slov uslyší pořádně.„

Harry si povzdechl. „Já vím. Jen mi vadí pomyšlení, že se to všichni dozvědí. Jak to vzala Lydia?„

Severus se lehce odtáhl a s něžným úsměvem se podíval na svého manžela, palcem přejel Harrymu po lícní kosti. „Řekla, abych ti vyřídil, že jsi úžasný a že si to tobě budou myslet i ostatní..."

„Opravdu?" Zeptal se Harry s úsměvem.

Severus přikývl. „Ano. Také byla... poněkud demonstrativní v přijetí našeho pozvání na obnovu naší svatby." Harry lehce naklonil hlavu a Severus to rozvedl. „Objala mě.„

Harryho oči se rozšířily komickým překvapením. „Ne! Opravdu to udělala?„

„Překvapilo mě to stejně jako tebe, i když ne víc než ji samotnou. Myslím, že nemohla uvěřit, že to udělala.„

Harry se tiše zasmál. „No, nikdy jsem si nemyslel, že se toho dožiju. Taky jsem si nikdy nemyslel, že budeš ten, koho obejme, ale tady to máš, život je legrační!"

„Co kdybys zapomněl na ten šálek čaje a šli jsme si otevřít láhev vína do letního domku? Je krásný večer, byla by škoda ho promarnit.„

Harry se na něj usmál a pak se postavil na špičky, aby zachytil jeho rty v pomalém, sladkém polibku. „To zní perfektně. Jen se tu chci celý příští týden zakuklit, dokud nebudu muset jít a čelit všemu.„

Severus prohrábl Harrymu vlasy a vtiskl mu další polibek, pak řekl, „Ať už příští týdny přinesou cokoliv, spolu to zvládneme."