Čestný muž (SNARRY)

3.kapitola- část čtvrtá

Severus si dvakrát ověřil, že je všechno zpátky na určeném místě, a zjistil, že nepřekvapivě Lydia věděla, kam vše patří. Byla naprosto pečlivá a Severus žertoval, že potřeba utvářet ji k obrazu svému je naprosto zbytečná; dívka už byla skoro jako on.

Měl za sebou další úspěšnou lektvarovou lekci se svou mladou chráněnkou a udělalo to na něj větší dojem než obvykle, protože zvládla lektvar, s nímž bojovalo mnoho jeho žáků sedmého ročníku. Byla velice inteligentní a v mnoha ohledech mu připomínala Hermionu. Bylo jasné, že přátelství s Ronem a Harrym zajistilo, že Hermiona ztratila značnou část intenzity, která Lydii ještě trápila, a učinila ji vnímavější k myšlenkám a pocitům ostatních.

Hermiona začala každý týden navštěvovat centrum pod zástěrkou, že se kvůli studiu vypořádává se zákony na ochranu dětí, ale Severus byl ochoten se vsadit, že bývalý všeználek chce přijít a dozvědět se víc o dívce, o které všichni tak často mluví. Strávila nějaký čas rozhovorem s Lydií a Severus si myslel, že dívce prospělo, když měla takový ženský vliv, jaký Hermiona mohla přinést, spolu s její ohromnou inteligencí a láskou k učení.

V centru byli další, kteří za Hermionou chodili a ona se velmi snažila věnovat svůj čas velkoryse každému, kdo ji vyhledal. Ron je často navštěvoval, když mohl, aby podpořil Draca, ale bylo jasné, že Ron děti naprosto zbožňuje, a ty se zase nemohly nabažit bujarého a přátelského zrzka, který přišel s fascinujícími hrami a uměl vykouzlit sladkosti a čokoládu.

Severus musel neochotně přiznat, že on sám začíná mít manželova nejlepšího přítele docela rád. Vždycky Rona odepisoval jako chromou kachnu Zlatého tria, osobu, kterou mozek a hrdina tolerovali, protože byl dobrý přítel, když se všechno řeklo a udělalo, ale že ve skutečnosti nic víc nedokázal. Severus musel přiznat, že se velice mýlil. Ron byl inteligentní muž, bystrý, vnímavý a s neskutečnou schopností číst v lidech. Jeho modrým očím nic neuniklo a velmi často to vypadalo, že Ron byl zaneprázdněn hraním si na blázna, zatímco on byl místo toho zaneprázdněn každým detailem situace a podle toho ji posuzoval.

Od chvíle, kdy si v knihovně popovídali, když Ron podal Severusovi ruku, se mezi nimi něco změnilo. Ron byl pokaždé, když se setkali, vřelý a přívětivý, a dokonce začal Severuse škádlit způsoby, k nimž by se ani Draco po jejich dlouhé spolupráci neodvážil. Merlin mu pomoz, ale ve skutečnosti se přistihl, že Rona považuje za jakýsi příklad toho, jakým partnerem by chtěl být a jakého by si Harry zasloužil.

Ron byl ve svých citech nenucený a otevřený; dokonce Severuse k velkému pobavení všech, několikrát objal. Miloval Draca otevřeně a bez náznaku rozpaků nebo studu. Díky němu si celý svět uvědomil, že Draco pro něj znamená víc, než co kdy mohlo, a Severus si byl velmi dobře vědom toho, jak moc tyto interakce Harryho ovlivňují, a toho, jaký pohled se mu usazoval v rysech, kdykoli oba muže pozoroval.

„Myslím, že Lydie je možná pořádnější než ty." Ozval  se něžný hlas za ním, a než se stačil otočit, aby odpověděl, objal ho kolem pasu pár známých paží pak ucítil, jak se Harry zvedá na špičkách, aby mu vtiskl polibek na krk. „Promiň, že mi to tak trvalo, schůzka trvala déle, než jsem předpokládal."

Severus se otočil v Harryho náručí a něžně políbil svého manžela, než řekl, "Žádný problém, naše sezení také trvalo déle, než jsem čekal."

„Aha, v oku máš určitý záblesk. Co udělala tentokrát?„

Severus nedokázal skrýt úsměv. „Udělala dokonalý uklidňující lektvar."

Harry vytřeštil oči a odpověděl. "Ne, vážně? To je pokročilá věc."

Severus přikývl a nedbale shrnul Harrymu vlasy z čela, protože mu pohled na Harryho s vlasy padajícími do očí připadal příliš rušivý, než aby byl schopen pokračovat v rozhovoru s mužem v takovém stavu. „Myslím, že bychom možná měli promluvit se současným profesorem lektvarů v Bradavicích. Lydia tam za pár let nastoupí a nebude vhodné, aby na tento předmět docházela s prvními ročníky."