Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

5

Celý den jsem zase strávil v práci, ale v hlavě jsem měl pouze toho kudrnatého, krásného muže s neskutečným úsměvem.

Večer jsem zase odešel a do hlavy mi stoupla myšlenka na Harryho nabídku.

Jestli odmítnu, tak v zimě toho budu neskutečně litovat, protože pochybuji, že bych si do té doby stihl vydělat tolik, že budu mít na nějaký nájem nebo tak, když si budu muset jako první koupit nějaké další oblečení a tak dále.

Asi bych to měl vzít a kdybych si to někdy rozmyslel, tak budu moct kdykoliv odejít, takže se to nejspíše vyplatí a ještě k tomu, když mám takovou možnost. To se asi jen tak někomu nepoštěstí, takže je jasno. Beru to a zítra to Harrymu řeknu.

Opět jsem usnul pod mostem s taškou jako polštářem pod hlavou.

Ráno jsem se probudil a došel jsem do práce a skoro každou chvilku jsem se koukal po podniku, jestli tady někde už bude Harry, abych mu mohl říct, jak jsem se rozhodl.

Už jsem měl tak nějak všechno uklizené a jen jsem čekal na nádobí, abych měl co dělat.

Jen jsem koutkem oka zahlédl kudrnaté vlasy a tak jsem se tam podíval, abych zjistil, jestli to je opravu ten člověk, na kterého čekám.

Ano, měl jsem pravdu, byl to Harry. Šel zase někam dozadu, tak jsem ho nechal a začal jsem si promýšlet, jak mu to řeknu.

Konečně už tady bylo nějaké nádobí, tak jsem ho dal do myčky a potom jsem vyklidil tu, která už byla umytá.

Když jsem zase nakouknul do restaurace, tak tam byli moje spoluhráči. Radši jsem tedy rychle zalezl, ale na moje neštěstí jsem ještě před tím stihl navázat oční kontakt s Danielem.

Schoval jsem se k nádobí a dál jsem pokračoval ve svojí práci a snažil se ignorovat to, že právě čekají na jídlo lidi, kteří mě nesnáší.

„Louisi? Přišli sem nějací kluci a chtějí, abys je obsloužil ty," přišel ke mně můj spolupracovník.

„J-já nemůžu, jdi je prosím obsloužit ty, já tady od toho vlastně ani nejsem," řekl jsem hned a on přikývnul.

Oddychl jsem si, ale když mi někdo zaklepal na záda a při otočení jsem zjistil, že to je Daniel, tak jsem se lehce zděsil.

„taky jsme slyšeli, co se ti stalo," ušklíbl se.

„Doufáme, že přijdeš na tréning, celkem bychom tě tam chtěli," řekl, ale potom se radši vypařil, aby ho tady někdo nenačapal.

Dál jsem se věnoval úklidu, ale zase jsem to přerušil, když se dole objevil Harry. Hned jsem se za ním vydal.

„Harry?" zaťukal jsem mu na rameno a on se otočil.

„Oh, ahoj Lou," řekl a po tváři se mu rozlil úsměv.

„Už jsem si tvoji nabídku rozmyslel," řekl jsem jen.

„A jak ses rozhodl?" zeptal se nedočkavě.

„Pokud by ti to tedy nevadilo, tak bych chtěl zůstat u tebe. Jen co bych měl nějaké ty peníze, tak bych se odstěhoval a pokusil se ti to nějak splatit, ale nevím, jak dlouho to potrvá," řekl jsem.

„Nebudu to chtít splatit, dělám to pro tebe rád. Chceš ke mně jít už teď hned? S Annou to domluvím," nabídl mi.

„Asi klidně jo," odpověděl jsem.

„Tak počkej chvilku, hned jsem zpět," řekl a zase odešel někam dozadu.

Po chvilce byl zpět a šli jsme ven z podniku. Trošku jsem se styděl jít před spoluhráčema z fotbalu zrovna s Harrym, který je už na první pohled bohatý, když já jsem nedávno neměl ani korunu.